Láska mezi oblaky

Tak a je to tady.

O měsíc později:

Louis:

Zrovna se balíme a máme namířeno na Floridu do NASA, kde se uskuteční náš projekt. Ani nevím co to je za projekt, jen vím, že tam jedeme s Harrym a budu se snažit si ho užít. Harry si dobalil tašku a teď vystrašeně kouká na mě. "Co je?" Přestal jsem s balením a sedl si vedle něj na postel. "Mám strach. Co když zjistí, že nejsem z téhle planety?" Koukal jsem se na něj a lehce se usmíval. "Proč by na to přišli? Vypadáš stejně jako každý jiný. A navíc jsi říkal, že já taky nejsem ze Země a na mě nepřišli za celých třicet let." Mrknul jsem na něj a on si s klidem oddechl. "Tak fajn, dejme tomu, že ti věřím. Co je ten projekt?" "Sám nevím, asi to bude to samé, jako minule. Budeme něco stavět a doufat, že se to povede." Zase jen přikývl a odnesl svou tašku do předsíně. Zítra odjíždíme a já jsem děsně nervózní. "Skočím se umýt, jo?" Přikývl jsem a dobalil si tašky. Zašel jsem do kuchyně a vzal si vodu z lednice. Zase jsem zamířil do ložnice, když mě upoutal nahý Harry, jak vycházel z koupelny. Zalkl jsem se vodou a začal se dusit. Harry přiskočil a plácl mě přes záda. "Dobrý...... díky." Řekl jsem přidušeně a rukou si otřel vodu co mi vyprskla na bradu. "Co jsi dělal?" Zeptal se starostlivě Harry a pomohl mi stát na nohách. "Proč nejsi oblečený?" Vykřikl jsem, když jsem se zpamatoval a mohl normálně mluvit. "Protože jsem si všechno zabalil a mám nachystané oblečení jen na zítřejší cestu." Vyhrknul, ale přesto se nezakrýval. "Jdu do sprchy." Harry přikývl a odešel do ložnice. Já šel do koupelny a nastavil si vodu. Nechával jsem na sebe dopadat příjemnou vodu a hlavu jsem si opřel o kachličky. Povzdechl jsem si a promnul si spánky. Co to semnou je? Otevřel jsem oči a celý svět se semnou zatočil. Přichytil jsem se a usoudil, že je nejvyšší čas jít si lehnout. Opatrně jsem vylezl ze sprchy a usušil se ručníkem. Vyčistil jsem si zuby a ještě stále omotaný do ručníku jsem šel do ložnice.

Harry ležel na posteli a koukal do notebooku. Samozřejmě oblečený jen do boxerek. "Co se stalo?" Zeptal se a sedl si. "Nic." Zalhal jsem. "No to vidím. Jsi celý bledý a máš roztřené obočí. Co jsi dělal?" Cože mám? Sáhl jsem si na obočí a sykl. Na prstech jsem měl krev a znovu se mi zatočila hlava. Harry přiskočil a chytil mě. Položil mě na postel a někam běžel. Po chvíli se vrátil, vlasy měl svázané a v ruce dezinfekci, nůžky a náplast.

Harry:

Běžel jsem pro potřebné věci, abych mu to mohl vydezinfikovat. Cestou jsem si vlasy stáhl do drdolu, aby nepřekážely, protože jsou o dost delší, než když jsem přijel. LOuis ležel pořád ve stejné poloze a jen koukal kolem sebe. Pomohl jsem mu posadit se a na kousek vaty jsem dal dezinfekci. Louis sebou ani nehnul, i když to rozhodně pálelo. Nůžkama jsem vystřihl mašličku z náplasti a nalepil ji na ránu. Nebyla hluboká, takže nepotřeboval šití.

"Co jsi dělal?" Zeptal jsem se Louise, když vše bylo uklizeno a on mi ležel na hrudi. "Nevím. Najednou se mi zatočila hlava a mě se udělalo mdlo. Asi jsem se musel praštit, ale nějak nevím, kdy." Přikývl jsem. "Mě bylo divné, co děláš v koupelně tak dlouho, ale když jsem se chtěl jít podívat, přišel jsi." Louis ke mě vzhlédl a přimhouřil oči. "Jak dlouho jsem tam byl?" Zapřemýšlel jsem. "Něco kolem čtyřiceti minut." Přikývl. "Louisi, jestli ti nění dobře, můžeme to ještě odvolat." Dodal jsem mírně, ale to on už vystřelil do sedu a chytil se za ránu na obličeji. "Nepřichází v úvahu. Slíbil jsem ti to a vlastně jim taky." Zase se uklidnil a lehl si. Hladil jsem mu záda a po chvíli jsem ucítil, jak pravidelně oddechuje.

Ráno, když jsme se oba vzbudili za nechutného zvuku budíku, jsme se protáhli a já běžel na záchod. Celou dobu co na mě Louis ležel, se mi chtělo čůrat, ale nechtěl jsem ho budit a vlastně byl jsem tak lenivý vůbec vstávat. Louis nám šel udělat snídani a když jsem přišel zrovna usrkával z kávy. "Doufám, že nekouříš?" Řekl jsem za jeho zády a on sebou trhnul. "Ne. Od té doby co jsi mi to zakázal, jsem se cigaret ani nedoktnul." Zamručel jsem a vzal si svůj hrnek s čajem. "Víš, že poznám, když lžeš?" Přikývl a usmál se na mě. Vzal jsem si snídani a sedl si ke stolu. Ještě máme dost času a tak jsem nemusel spěchat jak s jídlem, tak ani s oblékáním. Oba jsme šli do koupelny udělat ranní hygienu a byli jsme celkem sehraní, jako manželský pár po dvaceti letech. Louis vyplivl pastu a umyl si obličej. Koukal na mě a mě po zádech projel mráz. Zopakoval jsem vše po něm, ale nekoukl jsem se na něj, jen jsem se koukal do zrcadla. "Proč na mě koukáš?" Zeptal jsem se ho a on se jen uchechtnul. "Protože jsi tak krásný. A já od tebe nemůžu odtrhnout zrak." Zčervenal jsem se a usmál se na něj. Přitáhl si mě blíž k sobě a políbil mě. "Miluju tě, víš to, že jo?" Řekl a celou dobu se i zoufale díval do očí. "Jistě, že to vím. Taky tě miluji." Usmál jsem se a oba jsme se šli obléknout.