Láska mezi oblaky

Náš konec!

Harry:

Seděl jsem vedle Louise a držel ho za ruku, když se všechny vysílačky vypnuly, dokonce i monitory, co tady byly. Křečovitě jsem svíral ruku mého milého a myslel si, že tohle je náš konec. Zprudka jsem zavřel oči a tiše se loučil s mým milovaným, když najednou celou kabinu ozářilo ohromné světlo. Cítil jsem , jak sebou Louis škube. Nedalo mi to a otevřel jsem oči. Pomalu, aby mě světlo neoslepilo. "Co se to děje?" Křičel Louis a v očích měl slzy. Pustil jsem jeho ruku, odpoutal se a vstal. Došel jsem až k malému okýnku a hleděl ven. Do nekončícího vesmíru a opodál jsem viděl loď. Vesmírnou loď, která vypadala stejně, jako loď mých rodičů. Ale to je nemožné. S naší lodí to cuklo a pořádně. Spadl jsem a narazil si celou ruku. Louis na mě něco křičel, ale já ho nevnímal. "Harry? Vnímáš mě?" Přikývl jsem. "Někdo se připojil k naší lodi. Někdo je na palubě." Tentokrát šeptnul, protože jsme zaslechli kroky. Vylekaně jsem se přikrčil a doufal, že na malý okamžik budu neviditelný, aby se nám nic nestalo. Oba jsme se choulili na zemi a čekali na naši smrt. Protože ve vesmíru nejsme sami, to rozhodně ne. I když tomu lidé nechtějí věřit, já jsem toho důkazem, že není život jen na Zemi. Dveře na velící můstek byly vyraženy a já se začal třepat strachy. Měl jsem zavřené oči, abych nic z toho nemusel vidět.

"Harry?" Zamrazilo mě. Ten hlas znám. Opatrně jsem otevřel oči a zaklesl se svým pohledem do stejně zeleného pohledu jako mám já. Na okamžik se mi zastavil dech a ramena mi poklesla. "Mami?" Řekl jsem nevěřícně. To není možné. Nebo snad ano? Vzpamatoval jsem se až tehdy, když jsem byl vytažen na nohy a hleděl zpříma do těch očí. "To není možné. Zemřeli jste." Konečně jsme dokázal odtrhnout zrak a vzhlédnout o kousek vedle. " Nezemřeli. Stihli jsme opustit planetu dřív, než zemřela." "Tati?" Vydechl jsem a cítil jak mi po tvářích stékají slzy. Slzy štěstí, protože jsem se znovu schledal s mou rodinou. Koukl jsem se na Louise, který na nás hleděl.

Louis:

Takže tohle jsou Harryho rodiče? Jak je to možné? Hleděl jsem na ně, dokud mi Hazz nepomohl na nohy. "Zdravím, jsem Louis." Mávl jsem na znamení a přiblble se usmál. No jo, Louisis, nic lepšího tě vážně nemohlo napadnout. Připadám si jako idiot. Harry se na mě podíval a uchechtnul se. "Mami, tati, to je Louis, můj snoubenec. Louisi, máma a táta." Harry se začervenal a přivinul se ke mě. "Ohh." Vydechla Harryho máma a rozplývala se nad námi. Už už se mi chtěli představit, když se celá kabina zahalila do rudé barvy a nepříjemný pisklavý zvuk přerušil naši konverzaci. "Musíme okamžitě zmizet." Zavelel Harryho táta a my se vidali k jejich lodi. Probíhali jsme chodbami a rychle mířili k záchraně. Doběhli jsme tak akorát a já se zastavl hned u dveří. Jejich loď vypadala jako z nějakého sci-fi filmu. Bylo to tak zvláštní a neznámé, až se mi z toho tajil dech. Harry mě popostrčil a já dopadl do křesla, které mě automaticky připoutalo.

"Jak jste se vlastně dostali z planety?" Vyptával jsem se, když jsme jen tak pluli vesmírem. Jo je to divné říkat, ale tohle se vážně dělo. "Když jsme poslali Harryho pryč, zbývalo do výbuch jenom pár minut. My dva a pár dalších jsme stihli nasednout do svých lodí a zmizet. Některým se to bohužel nepovedlo a zahynuli stejně jako náš domov." Zachmuřila se Harryho máma a snažila se o milý úsměv. "Mami, Louis je taky od nás." Podotkl Harry a tím na mě obrátil všechny pohledy. "Vzpomínám si, jak tě ještě dlouho poté tví rodiče oplakávali. I teď to jistě dělají." Koukal jsem se na Dese, Harryho otce a nechápal. "Jak teď? Oni to přežili?" Anne, Harryho mamka se zasmála a přikývla. "Brzy se s nimi schledáš." Tak já uvidím své skutečné rodiče? "Kam vlastně letíme?" Ptal se Harry a koukal přitom na svého otce. "Stále hledáme planetu, na které by jsme mohli žít. Ale dosud jsme nenašli tu správnou." Harry se usmál a dodal: "Tak se můžeme vrátit na Zemi. Lidem určitě nebude vadit, když tam budeme bydlet." Zasmál se. Pohledy se stočili na mě a já nemohl nic než souhlasit.

Harry:

Táta řekl ostatním, kam máme namířeno a mohli jsme se vydat kurz Země. Když byla celá flotila na naší lodi, samozřejmě přenosem, bylo tu tolik známých tváří, ale i neznámých. Loď byla nacpaná k prasknutí a o pár chvil později jsme se dostávali k Zemi. Procházel jsem se mezi lidmi a zdravil je, když jsem našel ty dva, které jsem hledal. "Aluro, None. Chci vám něco ukázat. Pojďte prosím semnou." Alura měla uplakané oči a Non se ji snažil utěšit. Došli jsme až do řídícího centra, kde byli mí rodiče a Louis. "Aluro, None, tohle je váš syn Louis." Louis se otočil a vstal. Hleděl na obě osoby a prohlížel si je. Byl hodně podobný na svého otce. Jediné, co měl po své matce byly oči a barva vlasů. Alura se koukla na Nona a pak se rozeběhla k Louisovi a pevně ho sevřela v objetí. "Mami?" Zašeptal Louis a rozplakal se. "Zlatíčko, mysleli jsme, že už tě nikdy neuvidíme. Tolik jsi nám chyběl a kdyby jsme věděli, že se nic nestane, neposílali by jsme tě pryč." Alura plakala a tiskla Louise k sobě. Non přišel k nim a objal oba dva. "Tolik jsi nám vyrostl." Řekl Non a setřel si slzy z tváře. Bylo to tak dojemné. "Ale jak je možné, že jsi tady?" Ptala se Alura a Louis ji vše ochotně řekl. To jak jsme se seznámili a taky jak dostal nabídku od NASA a letěli jsme do vesmíru. I to, že se budeme brát. Taky jim vše řekl o své rodině, kterou má na Zemi.

Louis:

Byl jsem tak moc šťastný. Seděl jsem vedle svých rodičů a vyprávěl jim vše co se mi stalo. Když najednou jsme pocítil, jak začínáme klesat a pronikáme přes atmosféru. Byla noc a my dopadli na Zemi. Nikdo o nás zatím neví a jak Harryho rodiče všechny vyženou ven a zamaskují svou loď. Nikdo nestojí o to, aby ji tu někdo našel a pak nás zkoumal. Nebylo to moc daleko od Harryho lodi. Vydali jsme se k našemu domu a cestou jsme si povídali. Rodiče mi vyprávěli, že hned po mém narození byl vyhlášen poplach, že planeta vybuchne. Proto mě poslali pryč. Jenže planeta nevybuchla a oni se celou dobu trápili. Ale teď jsme zase spolu a já mám kompletní rodinu. Samozřejmě, že své adoptivní rodiče miluju a dokonce i své sourozence, ale tohle jsou mí skuteční rodiče.

Za nějakou dobu jsem odemykal dveře od domu a pozval je dovnitř. Dům byl k prasknutí a někteří lidé se rozhodli, že si najdou své vlastní domovy. Že si najdou práci a začlení se. Nakonec jsme v domě zůstali s Harrym a našimi rodiči. Dohodli jsme se, že nějaký čas zůstanou tady, než budou mít dost peněz. Hned ráno mi táta řekl, že chce prodat nějaký svůj vynález, který na Zemi nemáme. Zjistil jsem, že táta je vynálezce, stejně jako Harry a máma je učitelka. Hezky jsme se bavili, když mi zazvonil telefon a já automaticky, aniž bych se koukl, kdo volá, ho zvedl a nestačil jsem se divit.

"Prosím Tomlinson."

"Okamžitě se dostavte na Floridu na NASA. Máte hodně co vysvětlovat!"

S tímto hovor ukončili a já pohlédl na Harryho, který vše slyšel.

Poznámka autorek:

Zdravíme. Končně díl, který není nijak dlouhý, ale snad se vám bude líbit. DXS :-*