Láska mezi oblaky

Nic nechci.

O týden později

Louis:

Harry chodí jako tělo bez duše a mě to trhá srdce na kusy. Nic nejí a skoro nepije. Nespí a když se mu poštěstí, že usne, usne jedině tak, že se upláče ke spánku. Vstává unavený a je jako tělo bez duše. Nevím co mám dělat. "Hazz, je oběd. Pojď se najíst." Křikl jsem na něj z kuchyně. "Němám hlad." A mám toho akorát tak dost. Týden stejná odpověd. Rozčíleně jsem došel do obýváku a viděl krčící se postavu na pohovce. Byl pohublý a měl propadlý obličej. Zapadlé oči a mdlý pohled. "Tak to ne. Nevím, co s tebou je, ale musíš jíst. Takže okamžitě zvedni svůj hezký zadek z gauče a makej do kuchyně, najíst se." Křičel jsem po něm a Harry tiše plakal. Spíš mu jen tekly slzy po tvářích. Nechtěl jsem na něj křičet, ale nedává mi na vybranou. Harry se na mě podíval a zvedl se. Tohle jsem nečekal. Myslel jsem, že bude protestovat, jako celý týden. Nic mi neřekl, jen se usadil za stůl a snažil se do svého scvrklého žaludku něco dostat. Už už jsem se chystal sednout si naproti němu, když mi zazvonil telefon. Harry jen mávl rukou, jako že to mám jít zvednout a dýl se nimral v jídle.

"Prosím, Tomlinson." Křikl jsem do telefonu.

"Tady paní Wallerová. Omlouvám se, že vás vyrušuji, ale jde o Lilli. Od vaší návštěvy nejí a nespí. Chodí jako tělo bez duše. Myslíme si, že za to může ta návštěva. Nikdy nebyla sdílná, až když viděla vašeho přítele."

"Máme doma to stejné. Ale nevím, jak vám mohu pomoci."

"Napadlo mě, zda by jste si je nechtěli osvojit."

"Je?"

"Ano, Lilli má ještě staršího bratra a my je..."

"Ano chápu, nechcete je rozdělovat. Za půl hodiny jsem tam."

"Děkuji pane Tomlinsone. Budeme se na vás těšit."

"Prosím, ještě jim to neříkejte. Naschledanou."

"Jistě. Naschledanou."

Položil jsem to a šel do kuchyně. Harry seděl u stolu a koukal z okna. "Už nebudu. Ale bylo to dobré." Zastavil jsem se, když se na mě lehce usmál. "To nevadí, hlavně, že jsi snědl alespoň něco. Musím na chvíli odjet, ale do hodiny se vrátím. Nepodpal to tady a nic si neudělej. Ano?" Jen přikývl a dál se koukal z okna. "Ano Harry?" Harry se na mě koukl, když jsem zvýšil hlas a postavil se přede mě. "Ano, proč bych si měl něco dělat? To přejde. Vrať se mi v pořádku, jo?" Odpřísahal jsem mu, že se vrátím, políbil jsem ho a vzal klíče od auta.

Harry:

Je mi mizerně. Chci děti, ale asi mi to není souzeno. Louis je na mě naštvanýa křičí na mě, ale nedivím se mu. Taky bych na sebe křičel. Dojedl jsem jídlo a poklidil stůl, když Louis odjel bůh ví kam. Sedl jsem si zase na gauč a vzal si nějakou knihu co jsem našel v polici. Hledal jsem dlouho, dokud jsem nenašel knihu s názvem: Božský bastard. Nemám tušení, proč to tady má, ale po čtvrt hodině mám skoro třetinu přečtenou. Jojo, už vím, proč to má v knihovně. Než jsem se dostal dál, před domem zatroubilo auto. Běžel jsem k oknu a uviděl naše auto. Proč ale troubí? Asi byl na nákupu a chce pomoct. Nazul jsem si boty a vyběhl ven. Přivítal jsem se s Louise polibkem a šel ke kufru. "Kam jdeš?" Zastavil mě Louis. "No pro nákup. Proč by jsi jinak troubil?" Louis se zasmál a vedl mě k zadním dveřím. Lenivec, ani do kufru to nedal. Otevřel dveře a vyskočili dvě děti. "Louisi!" Vykřikl jsem a objal malé drobečky, kteří se na mě nahrnuli. "Harry, Lili znáš a to je Tom, její bratr a ode dneška naše děti." Lilli se na mě tiskla a nechtěla se pustit. Louis vzal Toma a šel ke kufru pro jejich věci. "Loui, nemají tady vůbec nic. Ani pokojík." Louis se pousmál a šel dál do domu. "Běž se obléknout, jedeme na nákup." Přikývl jsem a dal Lili na zem.