22. Čekání na záchranu

10.7K 438 0
                                    

Danielle

Zase mě vyhodili do nějakého páchnoucího sklepa. Nohy mi nechali volné, takže jsem se mohla aspoň nějak pohybovat. Zato ruce jsem měla rozedřené až do krve díky drsným provazům. Celkově jsem byla strašně zesláblá a dehydratovaná. Už druhý den jsem nic nejedla ani nepila. Aspoň, že sem šlo slabé světlo skrz velkou škvíru pode dveřmi. Nějakou dobu jsem seděla opřená o zeď. Najednou se dveře prudce otevřely a v nich zase stál ten muž, co mě tak hrubě znásilnil, i když jsem měla svázané ruce a byla zcela bezmocná. Skrčila jsem se co nejvíc u zdi. Přišel ke mně. Podívala jsem se na něj. Dneska opilý nebyl, zato pěkně naštvaný. Dal mi tak silnou facku, až jsem se skácela k zemi.

,,Ty děvko!", začal na mě křičet.

,,Určitě si na sobě měla sledování! Jinak by ten úkryt nikdy nenašli!" Zvedl mě na nohy, ale jak už jsem byla celkově zesláblá, podlomily se mi kolena. Dal mi facku z druhé strany. Zase jsem se svezla k zemi a zůstala tam ležet. Za prvé jsem se bála, že jakmile se pohnu, něco mi udělá, a za druhé už jsem ani neměla sílu na to, něco udělat.

,,Kdes tu sledovačku měla co?!", zeptal se a kopl mě do žeber. Jen jsem hekla. O žádném takovém zařízení jsem samozřejmě neměla ani potuchy. Chvilku tam nade mnou ještě stál, pak odešel. Pokusila jsem se nějak posbírat, ale nešlo to, a tak jsem jen tak ležela v tom nánosu prachu.

Harry

Nasraně jsem přijel domů a praštil za sebou dveřmi od pracovny. Vyslal jsem ty nejlepší sledovatele, tak snad ji najdou. Dobu jsem jen tak seděl a zíral na mobil, který ležel na stole. Samozřejmě bylo ještě moc brzo, ale doufal jsem v to, že už ji našli. Přišel za mnou Liam.

,,Hele brácho, měl bys sis jít lehnout. Dneska už to nedopadne.", řekl mi. Dovolil jsem jemu a Niallovi a Louisovi, aby tady přespali. Stejně teď máme takové práce, že je lepší, aby byli tady pořád. Naposledy jsem se podíval na stále nereagující mobil a dal si ho do kapsy. Vstal jsem a vyšel z pracovny. Zároveň s Liamem jsem vyšel nahoru k pokojům.

,,Zítra to bude třetí den.", řekl jsem ještě a otevřel dveře od svého pokoje.

,,Já vím, kámo.", poplácal mě po rameni Liam a pokračoval dál do svého pokoje. Já vešel do svého pokoje a padl do postele. Ani jsem se nepřevlíkal. Celou noc jsem strávil tím, že jsem koukal do stropu. Až teď, když Danielle unesli, mi začínalo docházet, že mi není zas až tak lhostejná. Doufám, že ji najdeme včas. Tohle si Malik vyžere.

Danielle

Netušila jsem, jestli je venku den nebo noc. Bolest na žebrech začínala odeznívat, a tak jsem se mohla posadit. Hlavu jsem si opřela vzadu o zeď. Páchlo to tu zatuchlinou a mě se z toho dělalo špatně. Doufám, že mě tu brzy někdo najde, protože už dlouho nevydržím. I kdyby to měl být kdokoli. I kdyby to měl být Styles.

★★★

Ahoj holky,

Tak tady máte další díl :)

Jinak se omlouvám za případné chyby a samozřejmě děkuju za hlasy, kterých postupně přibývá
Miluju vááás!!!

Vaše Astomilka

Dangerous mafia H.S.Kde žijí příběhy. Začni objevovat