Dangerous mafia H.S.

42. Něco horšího

,,Harry, co se stalo?", přiběhla jsem k jeho posteli a byla jsem opravdu vyděšená. Snad všude na tvářích měl podlitiny a drobné ranky, ze kterých mi v potůčcích vytékala červená tekutina.

,,Koukám, že někomu tady na mě záleží...", pronesl s tím jeho úšklebkem. Kdyby nebyl tak domlácenej, tak mu snad jednu vrazím. Já se o něj bojím a on si ze mě ještě dělá srandu. Vážně se o něj bojím?

Přerušila nás služebná, která sem nesla vodu v misce a lékárničku. Položila to všechno na noční stolek a Harry ji mávnutím ruky poslal pryč.

,,Tak...?", dotíral dál, hned co odešla.

,,Fajn! Bála jsem se o tebe, ale teď vidím, že seš celkem v pohodě, takže už ne!", vyjela jsem na něj. Když o tom tak přemýšlím, docela si začínám dovolovat.

,,To zabolí.", imitoval Harry zkřivený obličej od bolesti, ale vzápětí už ho imitovat ani nemusel, protože ho musel rozbolet ten opuchlý obličej ještě víc.

,,Ošetřím ti to.", slitovala se nad ním a ze stolu vzala hebký ubrousek, který jsem následně namočila do vody, a začala mu z ranek vymývat krev.

Harry

Byl jsem rád, že tu byla se mnou, ta bolest byla hned mnohem snesitelnější.

Opatrně mi vymývala rány na obličeji. Snažila se být něžná, ale cokoli, co dělá ona, je příjemné. Když byla hotová, na vatový tampónek si dala trošku dezinfekce a čistila mi rány tím.

Beru zpět, tohle už příjemný vážně nebylo, ale nebudu tu před ní skučet jako malej kluk. Celou dobu jsem pozoroval její obličej. Byla krásná, a po včerejšku jsem věřil, že by všechno mohlo být v pořádku, když za mnou sama přišla a nakonec mě i první políbila. Jen se nesmí dozvědět tu jednu jedinou zásadní věc.

,,Tak řekneš mi, co se ti stalo?", ptala se naštvaně. Je roztomilá, když se zlobí. Ano, já, boss té nejmocnější mafie, říkám, že je něco roztomilé. Asi vážně nejsem v pohodě.

,,Jeli jsme s klukama a ještě pár lidma od nás oddělat Malika, jenže nastal problém. Měl tam trochu víc lidí, než jsme předpokládali.", objasnil jsem jí. Při jméně toho zmrda nepatrně ztuhla, ale hned se zase uklidnila.

,,A koukám, že to nedopadlo.", pronesla tím svým sametovým hlasem. Musel jsem na to přikývnout, nic jiného totiž nezbývalo, opravdu to nedopadlo.

,,Ale dopadl hůř, než já. A to o dost.", pronesl jsem triumfálně, ale bylo mi jasné, že tu práci pojedu brzo dodělat.

Danielle

Usmála jsem se na to. Bylo hezké, že to udělal kvůli mě. Sliboval, že ho zabije, jak sám říkal, ale nevěřila jsem tomu.

Jakmile jsem mu ošteřila všechny rány, chtěla jsem se vstát, ale on mě nenechal. Místo toho si mě za ruku přitáhl blíž k sobě.

Natáhl se ke mně a lehce mě políbil na rty. Ve tváří se mu potom mihl bolestný výraz a já věděla, že řezance a modřiny nejsou jediným zraněním, které na sobě má, že schovává ještě nějaké horší.

Zúžila jsem oči a chytila ho za tričko, které jsem následně vytáhla nahoru. Strnula jsem. Břicho měl omotané obvazem, z části už promočený.

Vrhl na mě jeden takový omluvný pohled. Ano, byla jsem mu vděčná, že se za mě postavil, ale nemusel se u toho nechat přizabít. Opravdu mi na něm začínalo záležet?

,,Postřelili tě, že jo?", zeptala jsem se, jako by to nebylo nad slunce jasné, a stáhla mu opatrně triko zase dolů. Jen přikývl.

,,Bude to v pořádku, neboj.", přitáhl si mě za ruku k sobě blíž, takže jsem seděla těsně u něj.

,,Pro tebe jsem to udělal rád.", dodal, propletl si se mnou prsty a se mnou se zatočil svět.

Chudák Harry, já vím, jsem hrozná, že mu ubližuju...

Děkuju za hlasy a komenty, dáváte mi s nimi chuť psát.