Dangerous mafia H.S.

36. Osmý div světa

V pokoji jsem o dnešku neměla ani čas přemýšlet. Ihned, jakmile jsem padla do postele, jsem totiž usnula.

Ráno jsem šla na snídani, ano, dobrovolně, i když jsem tušila, že tam kluci budou.

V jídelně byl jen Louis a s někým telefonoval. Chtěla jsem odejit, ale on rukou naznačil, že můžu zůstat, a tak jsem si sedla a pustila se do jídla.

Louis mluvil zase o nějakém převozu, říkal něco ve smyslu, že do Rumunska musejí dopravit do zítra dvacet jedna holek, z čehož mnou projela husí kůže.

Z Louise mám docela respekt, přece jen má na starosti unášení dívek, ale není to nic proti Harrymu. Harry je boss a má pod sebou ještě Nialla s drogami, Liama se zbraněmi a kdoví, co dalšího, protože tady asi ještě nekončíme.

Najedla jsem se, Louis mezitím dovolal a odešel pryč. Ostatní tu nebyli, a tak jsem mohla zase odejít nahoru.

Celé dopoledne jsem ani jednoho už neviděla. Byla jsem se projít po zahradě, ale do toho lesíku, kde mě unesli, jsem nevkročila. Po cestě jsem potkala hodně lidí z personálu, ti mi ale nijak nevěnovali pozornost.

Vracela jsem se do pokoje, když jsem ale zatáčela do druhé chodby, narazila jsem do někoho. Podívala jsem se nahoru, abych zjistila, kdo to je. Harry.

,,Ehm... ahoj, promiň. Nechtěla jsem.", omluvila jsem se hned, protože už od pohledu neměl dobrou náladu.

,,To je v pořádku.", řekl, obešel mě a pokračoval v chůzi někam dolů. To bylo divný. Ten jeho neutrální výraz mi naháněl hrůzu. Nebyly v něm žádné emoce, prostě nic.

Vrátila jsem se do pokoje, byly teprve čtyři, takže do toho plesu je ještě času dost. Relaxovala jsem na gauči a...

,,Danielle, vstávej!"

Asi se mi podařilo vytuhnout. Otevřela jsem oči a nade mnou byl Harry.

,,Co, jo. Asi jsem usnula, promiň.", sedla jsem si, Harry zůstal stát. Mrkla jsem na hodiny nad postelí. Půl sedmé! Ples začíná v osm.

Vyskočila jsem a běžela do šatníku, kde jsem sebrala šaty a boty a zase vyběhla ven. Už jsem se chtěla do těch šatů převléct, když mi něco došlo. On je ještě tady!

,,Ehm, mohl by ses otočit?", zeptala jsem se nejistě.

,,Už jsem tě nahou viděl.", ušklíbl se, ale otočil se zády. On už měl na sobě oblek.

Přivřela jsem oči a začala se převlékat. Harry se samozřejmě otočil a já ještě neměla dopnuté šaty.

,,Ukaž.", přišel ke mně zezadu a šaty mi dopnul. Zůstal stát za mnou a políbil mě zezadu na krk. Udělala jsem krok před sebe.

,,Díky.", řekla jsem a otočila se k němu.

,,Za co?", v jeho hlase byl slyšet dvojsmysl.

,,Za ty šaty, samozřejmě.", řekla jsem, aby to bylo uvedeno na pravou míru.

,,To líbám tak špatně?", zakňučel a vystrčil spodní ret. Tohle ještě nikdy neudělal, ale vypadal roztomile. Co na to říct, sakra.

Tuhle hru můžou hrát dva. Nevinně jsem se mu podívala do očí a lehce přikývla. Zúžil oči.

,,Neprovokuj mě.", přišel ke mně.

,,Nebo co?", zeptala jsem se. Ten strach, ta hrůza z něj byla najednou tatam.

,,...nebo ti ukážu osmý div světa.", chytil mě kolem pasu a přitáhl k sobě. Potlačovala jsem úsměv.

,,A co by to jako mělo být? Určitě nic, co bych neviděla.", prohodila jsem k němu, ale víc nestihla, protože se mi přidal na rty. Nevím, co se to se mnou stalo, ale spolupracovala jsem. Určitě by pokračoval i v něčem dalším, ale to už jsem se nenechala. Odtáhla jsem se od něj a on zvedl obočí.

,,Musím se ještě nalíčit, nepůjdu přece takhle.", napadlo mě jako první, no, byla to pravda.Vydala se k velkému zrcadlu, kde bylo x druhů kosmetiky.

,,Seš sexy, i takhle.", pronesl mi těsně u ucha. Jak přešel až ke mně, abych ho neslyšela?

Jen jsem protočila očima a začala se líčit. Dala jsem si jen řasenku, nanesla linky na horní okraj oka a na rty dala růžovou rtěnku. Nanesla jsem si jen lehkou vrstvu make-upu a trošku pudru. Celou dobu stál u mě a pozoroval mě. Strašně mě to znervózňovalo, ten jeho spalující pohled.

Konečně jsem svou práci dokončila a podívala se na něj.

,,Jsi nádherná.", chytil mě za ruku. Celkově se choval jako vyměněný a mě to vyhovovalo.

,,Tak jdeme, kluci už určitě čekají.", řekl. Vstala jsem, vyšli jsme z pokoje a sešli dolů.

Kluci už nervózně postávali dole. Jakmile si nás všimli, všichni se usmáli. O co jim sakra jde? Pak mi došlo, že mě ještě pořád Harry drží za ruku.

,,Tak mužem vyrazit?", zeptal se nadšeně Harry a koukl na kluky, kteří přikývli a rozešli se směr dvůr.

Harryho nálada se rapidně změnila, odpoledne byl naštvaný, hodně, a teď se usmívá jak malej kluk. Nevěřím tomu, že za to můžu jenom já. Tahle osoba mě tak mate.