Wattpad || h.s

Kapitola 8. ✰ Ukliď to!

„Já také ne." Zasměje se Louis. Zády se opírá o kmen stromu. Pozoruje ty dva nešiky.

Harry si nahlas oddychne a odhodí plachtu k nohám Nialla.

„Hele! Uklidni se!" zvedne ji ze země. Zamračeně se na Harryho dívá.

„Nemá to cenu. Přiznej si to." mne si zpocené ruce.

„Vůbec nechápu, jak jste se u toho mohli zpotit," prstem ukážu e na Niallovo bílé triko. Na zádech má velký mokrý flek jako by měl celou tu dobu na zádech svůj batoh, „je to naprosto nemožné. A víte co? Pusťte mě k tomu." odhodlaně vstanu ze země.

„No dobře." Niall zvedne obě ruce. Tím se vzdal. Šouravým krokem si jde sednout vedle svých kamarádů.

„Můžu ti s tím alespoň pomoct?" nabídne se kudrnatý. Okolo mě doslova krouží jako sup, který se snaží vyhledat vhodnou kořist.

„Dobře... Nebudu ti bránit." také se mi vzdá.

Po několika minutách je stan postavený. Niall celý ten postup hleděl s otevřenou pusou.

„Aha," kýve blonďák hlavou, „konečně vím, jak se to dělá."

„Já myslel, že jsi to věděl celou dobu." rýpne si do něj Liam.

„Popravdě to vím, ale chtěl jsem, aby i ona něco dělala." šeptne k němu. Hned na to dělá jako že nic.

„Já to slyšela," okamžitě se na něj otočím, „sleduji tě." Nahodím svůj známý vražedný pohled. Dvěma prsty ukážu na své oči a potom na Nialla.

„Začínám se tě bát..." dodá a začne se dívat do země.

„Půjdu se projít... teda... půjdu se podívat za tátou. Zatím postavte ostatní stany," utřu si rukou mokré čelo, „což pochybuji. Potom by to chtělo přinést nějaké dřevo na táborák." dodám a pomalým krokem míří k chatě, kde spí můj táta a ostatní členi  rodiny.

Se vzdychnutím všichni začnou pokyvovat hlavou.

„Já půjdu radši s tebou," kudrnatý se za mnou vydá, „aby ses mi neztratila." Zasměji se a krok zrychlí, aby mohl jít vedle mě.

„Mě to bylo jasný, že půjde s ní." Protočí Louis oči v sloup. Ostatní sedící vstanou a pokračují v práci.

„To i nám." dodá Liam. Niall pokývá nad poznámkou hlavu.

S Harrym jsme se prodírali nebezpečnou džunglí. Chci říct lesem. Toto prodírání přírodou vypadá, jak z nějakého dobrodružného filmu. Mezi námi však panuje trapné ticho.

„Víš, kde ta chata vůbec je?" ticho po nějaké době ustane. Harry odhodlaně toto ticho rozpustí. Otázka byla velice originální. Vlastně sám ani nevěděl, kam společně jdeme. Nic jsem mu neřekla. Prakticky jsem se vydala napříč osudem, neboli na porážku, protože jsem dobře věděla, že budu muset svému tátovi a jeho manželce pomoct s vybalováním.

„Vypadá to snad, že jsem zabloudila?" společně s mírným úšklebkem nadzvednu tázavě obočí. Na kudrnáčově obličeji se objeví výraz á la 'nemohla mi to říct na rovinu?'.

„No, podle mě ano." naváží se do mě. Hlasitě si nad Harrym povzdychnu.

„Stanovala jsem tu už milionkrát. Vždycky, když jsem šla za tátou, tak jsem tam trefila." zatvářím se najednou hodně povýšeně. Starší založí ruce na hrudi. ,,Jo, jo," jeho zvláštní tón v hlase tomu dodává jinou atmosféru, ,,Kylie všechno zná a všude byla. Kylie se nikdy neztratí." stále se pokouší napodobit můj hlas, ale marně. Zní to jako umírající koza, kterou srazilo na silnici auto.