(p.a. pusť si píseň v médiích :)) pokud nefunguje: Fink-Warm Shadow) *Andrew* Bylo těžké se rozhodnout, koho z těch dvou zabít jako prvního, a taky jsem si nějak vzpomněl na Normanovo stěžování si ohledně zabíjení lidí v naší vile, tak jsem si přivolal svou ochranku, ať mi ty dva naloží do kufru auta. „Co to děláš?" zeptal se mě zmatený Norman po tom, co odvedli Stylese s tou čubinou. „Vzpomněl jsem si na tvoje hudrování o zabíjení lidí ve vile," uchechtl jsem se, zajistil a uklidil svou zbraň do pouzdra a přistoupil k němu. „To je milé," usmál se tak upřímně, že se mu vytvořily vějířky vrásek u očí. „Už pojedu, ať na svou smrt nečekají dlouho," pohladil jsem ho ve vlasech a upravil mu límeček. „Jedu s tebou," podal mi sako a oblékl si to svoje, protože někomu na pohřeb jen v košili prostě jít nemůžete. „No, odporovat ti nebudu," prohrábnul jsem si vlasy a s Normanem za zády šel k připravenému autu. „Ten jejich Range Rover mi zaparkuj do garáže, místa v ní je dost, klíče jsou u mě v kanclu na stole." Přikázal jsem plešounovi, který stál u mýho BMW. Ani ne za čtvrt hodinu jsme dojeli k opuštěnýmu mostu, který vede přes řeku kdoví kam do lesa. Nevím jistě jestli se tomu dá říkat řeka, když to není zas nějak moc hluboký, což je fajn, protože kdyby se rozhodli skočit než je střelím, tak je zabije dopad. No, a až na sebevrahy a pár fetek se sem zatoulají už jen zvířata z toho lesa, který se šli napít pod most, nebo v dalším případě nažrat mrtvol.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Vystoupil jsem a se zbraní v ruce šel ke kufru. Hvízdnul jsem na Normana, aby zmáčkul tlačítko otevírání kufru, ten tak udělal a kufr se začal otevírat. Odjistil jsem svou zbraň a mířil směrem do kufru. „Tak lezte, lezte. Dnes nemám v plánu vyřídit jen vás," šťouchnul jsem zbraní do toho oblečenýho v šatech. Samozřejmě jsem měl prsty dané ze spouště, abych náhodou nevystřelil v nevhodnou chvíli, a tak si neplýtval náboji. „Já fakt nemám čas," strčil jsem do něj, když byl zrovna na kraji kufru. Spadl na zem. „Vstávej, ne?" kopnul jsem si do něj a ušklíbnul se nad nešťastným výrazem kudrnáče, který stál u auta. „Normane, vem Stylese ke kraji," zavřel jsem kufr, vytáhnul princezničku na nohy a vedl ho ke kraji mostu. „Bude to rychlý a bezbolestný střelení do hlavy," ušklíbl jsem se a kouknul na ty dva jak stojí na betonový zábraně na kraji mostu. „A to spadnutí dolu z mostu bude epický! Bang, bang," mířil jsem zbraní na Stylese a Norman na toho druhýho, protože se Stylesem si vybudoval přátelství a nedokázal by ho přece zabít. Fuck logic. „Připraveni? Asi jo, když nic neříkáte," ohlídnul jsem se, jestli nikdo nikde není. Nemohli si stěžovat se zalepenými ústy, což je nejlepší, protože mě tak nezdržujou při práci. Už jsem chtěl začít odpočítávat-dalo by se říct-odstřel, ale Norman mě zastavil:„Andrew, sundej jim ty pásky přes ústa. Oni se milujou jako ty a já, a ani si nemůžou před svou smrtí nic říct? To není správný," naklonil hlavu směrem ke mně a pousmál se. Uchechtl jsem se, podíval se na zem, zpět na Normana pak na Stylese a střelil ho do hlavy. „Ne," zamračil jsem se a střelil do hlavy i toho v šatech. Proč bych si měl taky pamatovat jeho jméno, když ho chci zabít, že? Udělal jsem pár rychlích kroků ke kraji mostu a podíval se dolu na padající tělo. Bombastický. „Co to mělo znamenat?!" vzpamatoval se Norman a šel ke mně. „Však jsem tě prosil, ať chvíli počkáš a dáš jim šanci se rozloučit!" chytil mě za rameno a otočil si mě tváří k sobě. „Hele, zdá se mi to, nebo jsi nějak změkknul?" svraštil jsem obočí a překřížil ruce na prsou. „Už nejsi ten můj zlej bručoun, Normane. Jseš jen ten, kterej všem dává druhou šanci a pak na to doplácí! Představ si, kdyby si jim rozdělal pouta a oni tě shodili dolů?! Byl by si spokojenej?! Já rozhodně ne. Jedem domů a už to fakt nechci nějak rozebírat, nebo mi zas rupne a já tě pošlu dolů za nima jako předtím Shanea," odešel jsem do auta. Norman se vrátil do auta, omluvil se mi za svoje chování, a pak jsme vyrazili zpět domů. Měl jsem v plánu ještě nějaký schůzky aka bereš, nebo zemřeš, ale po tomhle na ně seru a strávím po dlouhý době nějaký ten čas s Normanem v soukromí a ne jen v kanceláři, aby se nám obnovil ten vztah, co jsme měli dřív. Na Zayna nakonec časem taky došlo. Předávkoval se ve svém bytě nějakým svinstvem a ke vší smůle nikdo, kdo by mu mohl pomoci, nebyl poblíž. Liam s Niallem se přestěhovali do Ameriky, kde měli v plánu si založit rodinu. Spokojeně si tam nějakou dobu žili, než měl Niall strašlivou autonehodu, při které byl ihned na místě mrtvý, a Liam tu smůlu, že zlí a závistiví lidé jsou na každým rohu. Andrew s Normanem tak tedy bezproblémově "vládnou" Londýnu a užívají si života a zabíjení lidí, kteří se jim vpletou do cesty. Vlastně dopadli nejlíp i přes to, že je všichni nenávidíme, ale tak to už v životě chodí.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Pokud si to dočetl/a až sem, tak ti děkuji, že si vydržel/a tu mou dlouhou pauzu a počkal/a si na poslední díl, se kterým jsem já velice spokojená...ty asi ne. :D a gratuluji, že si tuhle břečku vydržel/a číst!! :D Asi se ptáš: proč to takhle skončilo? No, tady jde o to, že já tyhle dva nadevšechno miluju a nedokázala bych je zabít. Prostě u mě mají větší přednost než 1D. MILUJU VÁS LIDIČKY!!! STRAŠNĚ MOC!!!❤️
