19ti letému Kurovi nastává v životě peklo, když si najde jeho matka nového přítele. Obrátí se mu život vzhůru nohama a dostává se do velkých problému, se kterými se nedokáže vypořádat. Ze vzorného žáka se stal vězeň. Všechno je jen horší a horší. Na...
Vyběhnu ven a jako z nějakého blbého filmu musí pršet. Rozběhnu se pryč a ještě se ohlížím, jestli za mnou neběží Hideki. Začnou mi opět téct slzy po tváři a svaly slábnout. Jsem nucen zastavit v temné uličce ve městě, kde pouze jedna pouliční lampa osvětluje její část. Zrychleně oddechuju a snažím se tělu dodat schazejicí kyslík. Ve spěchu, který byl na místě, jsem si nevzal klíče, peněženku a ani mobil. Nohy se mi podlomily a já se sesunul k zemi. Klečím v kaluži v ulici, kterou ani neznám a nemám páru co budu dělat. Hlavou mi probíhá nespočet myšlenek. Mohl bych zajít na policii, ale ta je úplně na druhý straně města. Cesta metrem by trvala tak patnáct minut, stejně to nepřipadá v úvahu, neboť nemám peníze. Ale co bych jim řekl - Matčin přítel se mi pokusil natrhnout prdel. Ne, to bych nedokázal. Když si tak celou situaci přehrávám, stydím se čím dál tím víc. Jak na mě sahal. Nechci a ani si nedokážu přestavit co by se stalo kdybych neutekl. Slzy nepřestávají téct, a ani tělo nevypadá, že by se chtělo hned tak vzepět. Proč sakra?
Uslyším kroky a vzápětí, zvuk svazku klíčů. ,,Zvedej svůj zadek a šup do ringu." Řekne dozorčí, když otevírá dveře, respektive mříže cely. ,,Doufám, že jsi připravený," řekne s mírným úšklebkem a nasadí mi řetězy ,,dneska ti připravily překvapení."To zase bude zápas. Vždy, když mají nějaké ,,překvapení,, nechají zápasit jedny z nejlepších a díky jejich vytrvalosti, to vypadá na nekonečný zápas končící smrtí. Jdu si pro smrt, nebo možná ne. To ještě není jisté, snad..
Stojím v jednom rohu čtverce učeného pro zápasy. Ruce mám obvázané látkou, které se již třesou vzrušením. Celým mým tělem proudí adrenalin, a připravuje každý jednotlivý sval k akci. Čekám na svého soupeře. Jsem zvědaví s kým budu mít dneska sólo. Trochu jsem se zasmál tomu, kdyby nebyly zápasy, ale souboje v tanci. Smích mě ale přešel, když jsem zjistil kdo bude mým dnešním soupeřem. Proti mě stál můj dlouhodobý konkurent. Masaru. Nevím jestli to je tím jeho jménem, které znamená vítězství, ale vyhrál většinu zápasů, do kterých byl postaven. Mám takový blbý poct, že to dneska bude hodně těsný. (Těsný, jako že to bude o fous, ne tak zváceně jak by si mohli někteří myslet. Že mozku :D)
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Na obrázku Masaru (Pro ty co čtou v offline: Masaru je vysoký namakaný blonďák.)
Začíná mi být zima, a tak i přes neschopnost přemýšlet se dávám do pohybu. Je jeden z první teplých červnových večerů, za což jsem nyní velice rád. Déšť neustává, a moje oblečení již nemůže být mokřejší. Jdu se sklopenou hlavou po ulici, nikdo nikde, směrem k Shinovi. Věřím, že on by mě nenechal ve štychu.
Štěstí zatím stojí na mé straně, protože Masaru vypadá, že už má dneska jeden zápas za sebou. To moje šance zvyšuje na to, že možná z ringu nepůjdu přímo do márnice. Koukne se mi do očí a na tváři se mu objeví zlomyslný úšklebek.
