Trest

10.Kapitola - Sám

Po domluvě s dozorci o nechání­ Kura zotavovat se v cele jsme se již dali do pohybu. Zařadil jsem se na své obvyklé místo a celou cestu ponořen ve svých myšlenkách jsem pokračoval napříč věznicí do jídelny. Po vstoupení do místnosti, kde se podávala snídaně jsem si vzal jídelní tác a přesunul se k výdejnímu pultu. S požádáním, zda-li by nebyl problém dát mi něco dvakrát jsem si šel sednout k jednomu stolu. Moje mysl teď byla plná myšlenek kolem Kura a jeho objevením zde ve věznici. Nemohl jsem se však plně soustředit, díky oplzlým řečem od vedlejšího stolu kde seděl Masaru a jeho, gang, dá-li se to takhle říct. Vychloubal se jak by tomu prckovi vymalovat tu jeho růžovoučkou kurví dírečku na bílo... Nechtěl jsem to poslouchat, dokud jsem nezaslechl dosti důležitou informaci.

,,Masaru a jak to, že jsi vlastně neskončil v díře?ʼʼ Všichni mluvili výsměšně a s opovrženihodným tónem.

,,Neužil jsem si.. za to si oni udělali krásnou chvilku s kurvičkou..ʼʼ Gestem naznačil, že si vrzli a to ne málo. ,,A taky.. Je jim jasné, že takové tintitko tady nemá šanci.. Ať se pokusil zabít kohokoli.. Je jen kurva na mrdání..ʼʼ

Zatínal jsem pěsti až se mi nechty zařezávali do dlaně. Vím kdo mu to udělal, ale kdych se o něco teď pokusil zase půjdu na samotku. A to bych už ho nemusel vidět.. Postarali by se o to aby podle toho jak jej nazývají, taky sprovodili z tohoto světa.

Ačkoli jsem se zde naučil téměř dokonale ovládat a své city držet hluboko uvnitř sebe, nyní to ve mě vřelo a nejradši bych mu rozbil držku a jako bonus mu narval jeho ruku do prdele. Praštil jsem do stolu a tác s nedojezeným jídlem jsem velice nešetrně vložil do boxu. Bylo mi to jedno. Musel jsem to ze sebe vybít. To málo co jsem dostal pro Kura jsem zabalil do ubrousku a dal do kapsy.

Chtěl bych se již sebrat, ale bohužel je stanovený čas na příchod a odchod.. Nikdo nemůže nikam sám a nikdo odnikud, pokud nechce mýt problém, nesmí odejít. Odebral jsem se k dozorcům, kteří hlídali vchod a na náznak, že něco chci jsem mrknul směrem k jednomu. Věděl jsem, že zatím to bude jako opatření stačit.

,,Chlape, víš jak to tady chodí a já bych něco potřeboval. Samozřejmě ne zadarmo...ʼʼ Jak jinak bez peněz by to ani nešlo. ,,u mě v cele se objevila jedna taková hezká tvářička a já bych jí chtěl jen pro sebe. Takže pokud ty dostaneš co chceš a někdo na něj jen sáhne zpřelámu mu prsty na dvojnásobek článků. Což se týče úplně všech.ʼʼ Můj výraz se z vážného neměnil. Nehodlám mu jen tak dát snad všechny peníze, které jsem si tady poctivě získal.. no vybojoval.

Dozorčí kývl na souhlas a já raději odešel dál.. Přece jen podplácení nenese dobrou pověst a už vůbec ne, když to se tady držím díky své reputaci. Neudělal bych to za normálních okolností. Peníze si schovávám spíše na stav nějaké fakt už dost velké nouze. Ale teď...chci mu pomoct. Pro to ono vlastnictví jeho. Nechci mu nic udělat, jen si na něj musím vznést právo. Nemám moc času na rozmyšlenou. Ani jej neznám a podle toho co říkal Masaru.. Nevím co je zač. Nevypadá jakoby snad byl sériový vrah. Uvidím jak se to vyvrbí. Trochu jsem se sklidil.. Za což může být Masaru jen rád.

Když ustaly kroky, netrvalo dlouho co opět klesla má víčka a já znova usnul. Dlouho jsem nespal a tahle situace a velice nedávný zážitek tomu moc nepomáhaly. Moje tělo však bylo na tolik vyčerpané, že spánek ač už jakýkoli musel přijít. Nejhorší na tom bylo, že i když jsem si přál poklidnou noc vždy se dostavily noční můry v podobě Hidekiho.. Mnohokrát ​ jsem se probouzel zpocený a s šíleně tlukoucím srdcem.. Aniž bych nevěděl co přesně se mi zdálo.