Trest

6. Kapitola - Rozsudek

... ,,Co se to sakra stalo?"

Otevřely se dveře a z nich vyšel muž v formálně oblečen v oficiálním obleku japonské policie.
„Misagira Kuro. Devatenáct let. Zadržený za pokus o vraždu. Vše souhlasí?" Zprvu jsem mlčel a snažil se zpracovat všechny informace mi právě sdělené. Počkat řekl zadržený za pokus o vraždu?
„Můžete zopakovat ten konec?" To není možné, já nic neudělal. Ano bodl jsem ho nožem ale to v sebeobraně. To on by měl být ten co má být souzen z své činy.

„Byl jste zadržen za pokus o vraždu Pana Sarukyho. Podle vypovídání svědka Paní Misagirové vše sedí a pokud nenastanou větší problémy, rozsudek by měl být vykonán během pár dnů." Mami?  Měl jsem pocit, že se asi rozbrečím. Zatočila se mi hlava a zatmělo před očima. Posadil jsem se, abych se nesvalil na zem. Cítil jsem jak mám všechny svaly napnuté a snažil jsem přimět můj mozek pracovat, ale nějak sem nemohl pochopit, že se to opravdu teď děje.

,,Tak..že já..." odkašlal jsem si abych zmírnil rozrušení v mém hlase. ,,půjdu do vězení? Ale já nic neudělal." Nepovedlo se mi zachovat chladnou hlavu a začal jsem se klepat a můj už tak roztěkaný hlas nabíral na intenzitě.

,,To říká každý. Máme dostačující důkazy a svědka s jasnou výpovědí. Není moc co řešit."

„Ale já..." Muž zamával rukou v gestu, abych nepokračoval, otočil se a odešel se slovy - Naschle u soudu. Najednou jsem cítil tolik vzteku a  zároveň jsem měl takový pocit smutku, jakoby mi někdo utrhl kousek duše. Potom všem co jsem si prošel příjde tohle?

(pozn. autora: Už to nebudu protahovat. Nebojte. :D)

,,Čtyřicet devět a padesát." Svalil jsem se na zem po zdlouhavém vyčerpávajícím výkonu. Kliky nejsou sice tak náročné ale chci jet víc na výdrž. Dny plynou a já se začínal nudit. Když není zrovna co dělat tak cvičím, zlepšuju si kondičku na zápasy. Akio se nějakou chvíli neukázal, což u něj bylo nezvyklé. Většinou sem přišel kvůli každé pitomosti a teď najednou klid. Nevím, zda mu došlo, že nemám zájem a dostal rozum nebo si jen nenašel čas na marnění toho mého. Času mám dost, ale ne pro debily jako je on. ,,Ahh, sakra jak já se těším na tu příšernou postel." Zanedlouho bych měl být venku ze samotky a konečně se dostanu opět na čerstvý vzduch a mezi "lidi".

-Soud-

Soudce vzal kladívko a dvakrát jím klepl, což uklidnilo celou soudní síň. Chýlilo se ke konci a všichni, teda já určitě, byli jak na jehlách. Byl jsem nervózní, klepal jsem zběsile nohou a potily se mi ruce. Očima jsem těkal po tvářích přítomných lidí u soudního jednání. Soudce ještě prohodil slovo s mluvčím poroty a rozhodl sevynést rozsudek, na kterém se shodla porota po vyslechnutí svědků a zvážení všech událostí. Očima přelétl celou soudní síň a poté hlubokým hlasem s vážným profesionálním výrazem začal.

,,Svědek změnil svoji výpověď s dostačujícím potvrzeným obhájením na psychický šok. Odsouzenému byly uděleny dva roky odnětí svobody za ublížení na zdraví. Soudní proces je u konce." Klepl kladívkem o stůl a všude se rozezněl šepot. Nevěděl jsem, jestli mám být rád nebo ne, ale nespokojený výraz na Hidekiho tváři mi říkal, že to dopadlo spíše dobře. Potřásl jsem si rukou s mým obhájcem a věnoval mu menší děkovný úsměv. Vím, že nemám vyhráno naopak můj boj teprve začal.

-

Chvíli trvalo, než se daly všechny věci dohromady. Byly potřeba nějaké papíry a moje osobní informace, k zajištění místa a převozu do věznice.  Jdu pomalým krokem po chodbě, skloněnou hlavou a upřeným pohledem na moje pouta. Hlavou mi běhá spousty myšlenek. Jak je možné, že se tady tohle právě děje? A proč zrovna já? Takové ty otázky nad kterýma se v takovéhle situaci přemýšlí. Život je na hovno a chce se mi umřít. Líp bych své pocity nepopsal. Když jsme procházeli hlavní chodbou do velké haly, vzhlédl jsem a potkal se s očima Hidekiho plné hněvu, který ovšem maskoval přívětivým úsměvem. Podíval jsem se na něj s odporem a on mi pouze zamával a poslal vzdušnou pusu. Udělalo se mi z něj a zle a odvrátil jsem pohled. Opět se zadívám na své ruce a uvědomuji si ten pocit bezmoci. Chce se mi brečet, ale tenhle pocit ukrývám do vnitra svéduše. Ani jsem si neuvědomil to, že stojím venku před vězeňským vozem. Nastoupil jsem do zadní části auta a posadil se na něco jako lavici, která je součástí vozu. Se mnou nastoupil ještě jeden z policajtů a mlčky seděl s neurčitým výrazem naproti mé maličkosti. Auto dlouho stálo, což mi ani nepřišlo díky mé zamyšlenosti. Po nějaké době mi to ale už připadalo zvláštní a tak jsem se rozhodl zeptat. Otevřel jsem pusu a z ní vyšel spíše pískot a chrapot. Radši nebudu mluvit a počkám, co se stane.

Ještě jsme tam chvíli seděli a najednou z venku někdo otevřel dveře a dovnitř začali vcházet další muži. Nebylo mi to nijak příjemné a tak jsem se namáčkl co nejvíc na stěnu auta. Všichni byly hrozně velcí, svalnatí a šel z nich strach. A jací, jsi si myslel, že budou ti ve věznici? Určitě ne takové vyžle jako ty. Někdy mě samotného překvapuje moje nelogické myšlení. Jakmile nastoupil poslední, dveře se zavřely a policajt co seděl uvnitř, zabouchal na řidiče, čímž se auto dalo do pohybu.

„Hej! Ty tam." Ozval se jeden z dozorčích a zabouchal na dveře, kdybych snad přeslechl jeho velice zvučný hlas.
,,Co?" Neměl jsem náladu se zrovna kamarádičkovat, už mě to tu opravdu sralo. „Dneska jdeš do cely. Tak ať pak neztrácíme čas, připrav se bude zápas." U posledních slov šlo podle tónu hlasu, že se šklebil a zjevně se v tom vyžíval. „Hmm.." Nedával jsem si práci s předstíráním obrovského zájmu. Jako vážně? Hned co se odsud dostanu hned, abych zase skákal jak si oni pískaj? Aghhrrrrrr.

Cesta byla po většinu jízdy normální ale od tohohle úseku se stala hrbolatou, až auto nadskakovalo. Mě cesty autem vždy uklidňovaly, ale nyní si myslím, že by víc pomohl huňatý plyšový pískající medvídek. Ne, kecám. Jsem sakra nervózní, nepomohlo by ani zlatý prase. Pokaždé až zapomenu dýchat, když se setkám s pohledem některého z odsouzených. Jsem natisknutý co nejvíce v rohu na stěnu auta. A začínají jít na mě ty nejčernější myšlenky.

Ani nevíte jak jsem rád, že jsem to nějak s wattpedem vyřešil. Jsem to ale šikulka :D Tak tady máte další takovou kratší kapitolu. Arigato všem za hvězdičky a povzbuzující komentáře. Za to, že jsme dlouho nevydal Vám sem v průběhu příštího týdne přidám další. ^-^ Pokud se dostanu ve škole k počítači.  XD

PS:

Tak opravil jsem nějaké ty chyby,ale dělám to ve spěchu tak se  prosím nezlobte. ;)