Trest

13. Kapitola - On je můj

Najednou jsem byl mimo celu. Někde ve věznici, na pro mě neznámém místě, bylo tu šero a nikde i přes to, že si můj zrak rychle přivykl na méně světla, jsem neviděl žádné vězně..ani strážné. I když to netrvalo dlouho. Objevil se u mě Tadashi, tedy spíše se za mnou připlížil tak, že jsem z něj málem dostal infarkt. Než jsem jej stihl pozdravit, na jeho tváři se objevil úšklebek. Hrubě si mě k sobě přitáhl a začal mě líbat. Lekl jsem se ale nechal jsem jej i přes jeho nečekané počínání. Bylo to něčím zvláštní. Nelíbilo se mi to, nechtěl jsem.. Tohle není ten Tadashi, který byl dneska se mnou.. Byl hrubý a jeho stisk na mých pažích se zvyšoval. Když jsem se na něj podíval uviděl jsem Hidekiho a vytřeštil náhlým zděšení oči. Snažil jsem se dostal od něj pryč. Všelijak jsem se kroutil a odstrkoval jej. Ale jako vždy.. Držel mě moc pevně a moje síla proti němu nic nezmohla. Pomoc~

-

Ležel jsem celou dobu klidně, abych jej neprobudil a se zavřenýma očima přemýšlel o dnešku tedy spíše jedné události, která se dnes odehrála. Bylo to správně? Nebo to byla zásadní chyba. Proč jsem se cítil tak bezmocně, když jsem nevěděl, co s ním je? Vždy jsem byl klidný a citově chladný vůči všem, ale u něj jakoby moje maska pomalu praskala a odhalovala něco, co jsem již dávno uvedl v zapomnění. I kdybych chtěl nemohl bych teď usnout, kvůli nepřetržitému proudu myšlenek. To co ten klučina s mojí hlavou udělal bylo až neskutečné. Když jsem tak nad ním a tím vším přemýšlel podíval jsem se zároveň na jeho tvář. Spal a stejně bylo na něm vidět celkové vyčerpaní. Můj pohled sklouzl k jeho rtům.. Byly zvláštní jako on tak křehké a jemné. Chtěl bych je opět okusit. Trošku jsem se posunul a přiblížil jsem se k jeho tváři. Jen jednu. Nic by nepoznal. V tu chvíli se však Kuro začal různě hemžit. Zase se mu něco zdálo a podle toho jak se na jeho čele tvořily znepokojením vrásky nebylo to nic pěkného. Oddálil jsem se a přivinul si jej celého více k sobě. Začal mě rukama odstrkovat a tak jsem jej více chytil. „Kuro klid jsem to jen já, je to v pořádku." Tišším hlasem, tak aby mě slyšel jen on jsem mu to pošeptal, když jsem jej držel v objetí. Nepřestával a stejně tak já jsem jej nepouštěl. Nechtěl jsem jej probudit, jen uklidnit což se mi zatím moc nedařilo. „Jsem tu s tebou a nikdo ti neublíží nemusíš se bát." Nevypadalo to, že by ten sen zmizel alespoň mě již nechtěl od sebe odstrčit. Je to ještě kluk, který se ocitl zde. Vím, co řekl uvědomuju si to. Ale nevěřím, že by se on pokusil z zášti či jiného důvodu někoho zabít. Tohle nebylo jen tak. Věřím, že on by toho nebyl schopen.

Konečně se uklidnil a nyní spal v objetí mých paží a svíral v ruce mé tričko. Jemně jsem jej jednou pohladil po zádech a neslyšně si oddechl. Už teď jsem věděl že jej chci ochránit, před tím vším tady. Docházelo mi jak je to téměř nemožné. Je to místo všemožných zločinců, uchylů a strážných, kteří jsou snad ještě horší než někteří z nich. Místo, kde peníze jsou více než čestné slovo. A nyní je tu i on. Za celou tu dobu ve věznici, kdy jsem myslel jen na své přežití a na to, abych neskončil jako kurva těch zvířat tady se zde objevil někdo díky komu si připadám i já sám více lidský. Pousmál jsem se a podíval se na osobu spící vedle mě.

Bylo mi teplo a příjemně. Vše zlé bylo pryč a já se cítil tak nějak bezpečně. Byl to krásný pocit. Ještě více jsem se k tomu zdroji tepla přitiskl, ale stále to nebylo dost. Něco chybělo. Snažil jsem se to nějak zaplnit. Nakonec jsem se konečně uvelebil ale onen zdroj se pohnul a mě došla jedna skutečnost. Otevřel jsem oči a shledal se s Tadashiho pohledem. Došlo mi, že na něm téměř ležím a mé tělo je natisklé na tom jeho. Až se mi konečně kolečka v hlavě rozběhla a dala můj rozum do pohybu začal jsem panikařit a snažil sebe dostat dolů. „Já.. Omlouvám se.. To.. Něco. Jakože ne. Nechtěl jsem.. Já." Úplně jsem se rozkoktal a začal pomalu couvat. Najednou jsem udělal jeden krok a Tadashi pode mnou udělal skuhravý zvuk.