Captain's Wife [2] [Avengers CZ FF] ✔️

#2 Narozeninový dárek

Nelie nevycházela z pokoje. Odmítala být ve stejné místnosti, kde byl James, a on na ni netlačil. Nejdřív. Pak už mu to přešlo přehnané a že to Nelie přehání. Podle něj by se měla postavit věcem čelem a přijmout je. Aby aspoň byla ona šťastná. Proč to nemohla vidět? Tohle všechno dělal, aby ona a Steva byli šťastní. 

Nejdřív zkusil zaklepat. Celou dobu se ji snažil dopřát soukromí a chtěl ho respektovat i teď. Ale když nereagovala na jeho klepání, otevřel si dveře sám. Měla jednoduchý pokoj, ostatně tak byl zařízený i jejich byt, který sehnal. Nebylo to místo, kde si měli vybudovat domov, i když Nelie by si jistě přála udělat pár úprav, aby se tu necítila tak sama a jako cizinka. Byla tam velká skříň, kam si vyskládala sice oblečení, ale James ji k tomu musel donutit. Kdyby to bylo na ní, válí oblečení po pokoji. Nechtěla se zabydlovat, chtěla být se Stevem. U okna měla stůl se židlí a Bucky si několikrát představoval, jak u něj sedí a přemýšlí, jak mu utéct. Nebo kde je Steve, co dělá a jestli na ni taky myslí. A pak tu byla postel, na které Nelie momentálně seděla. Byla k němu otočení zády a sledovala okno. Vlasy měla v drdolu a Bucky věděl, že je to zlé znamení. Už se o ní pár věcí naučil. 

"Chtěla bych být sama," ozvala se do ticha. Skoro to ani neslyšel, a Nelie měla dojem, že to ani nevyslovila pořádně nahlas. Měla suché rty, a když promluvila, jako kdyby jí slova uvízla. Znala svoje hranice a věděla, že se blíží k absolutnímu zhroucení. Ale on to nevěděl. 

"Nevycházíš z pokoje. Nejíš. Jsi jak duch." 

"Nemám chuť. Nemám chuť na jídlo, nemám chuť jít z pokoje. Zabil jsi moje rodiče, protože jsi měl guláš v hlavě a já tě nenávidím. Ale musím tu být. Protože podle tvých slov mě chráníš. A nejradši bych skočila z toho okna, jenom, abych měla klid. Nesnáším tě, protože jsi mi zničil život. Neměl jsi mě v tu noci zachránit. Neměl jsi mě zachránit ani teď. Jestli mě chce HYDRA mrtvou, najde si cestu i způsob," nekřičela. Celý dialog spustila, ale nebyl plynulý. Několikrát se zastavila, aby se nadechla a polkla slzy. Když skončila, složila si obličej do dlaní a potichu vzlykala. 

"Nejsi naštvaná na mě. Ani mě nenávidíš tak, jak říkáš. Věřím tomu, že mě pořád nenávidíš natolik, aby jsi mi v noci zapíchla nůž do rozkroku, ale znám osobu, kterou nenávidíš víc," přisedl si k ní na postel, i když věděl, že ji to ještě víc popíchne. Snažila se otřít si oči, a teprve potom se na něj podívala. 

"Nenávidíš sebe. Chceš potrestat sama sebe, že jsi přežila." 

"Jak jsi si dokázal odpustit ty? Všechny ty věci, které jsi udělal..."

"Nikdy jsem si je neodpustil a ani si je neodpustím. Všechno si pamatuju. Budu si to pamatovat až do konce svého života. A trvám na tom, i když vím, že přijde fáze, kdy to budu odmítat. Proto budu potřebovat tebe, aby jsi mi to připomněla. Připomínáš mi chvilku mé slabosti, ale zároveň i moje činy. A možná i proto tě chce HYDRA, pořád."

"Včera jsem měla narozeniny. A emočně jsem to neunesla. Protože po tolika letech utíkání, přijímání identity, náhlý pravdy...jsem brečela. Protože tohle dělám, když jsem sama a jsem zoufalá. Starkovi jsou sice tvrďoši, ale já se jim moc nepovedla...ty narozeniny jsem, i když jsem je probrečela, mohla prožít jenom díky tobě. Promiň za ty změny nálad, ale chápeš...krámy," Bucky nadzvedl obočí.

"Krámy? Jak za to můžou krámy? To jako, když nejdeš do krámu, máš změny nálad?" 

"O můj bože, pořád jsi se nenaučil, co to znamená?" protočila oči a kdyby mohla, hodí po něm balík vložek. Bucky se jenom mile zasmál a potom ji objal. Nelie ho stiskla a vyplakala se mu na ramenou. A pak bylo po všem. Bucky počkal, dokud vyčerpáním neusne, přikryl ji a pak potichu odešel. Ženský. 

~ 

Ráno se tvářila, jako kdyby se nic nestalo. Přišla do kuchyně a chystala mu kafe. Nemluvila o včerejšku. A Bucky se o něm taky nechtěl bavit. Položila k němu hrnek a potom si sedla naproti němu. Bucky se na ni podíval. 

"Nudím se tu. Potřebuju něco dělat. A jestli navrhneš, ať se starám o domácnost, tak už Ti ten nůž fakt do toho rozkroku zapíchnu. Potřebuju knížky. Mohla bych se naučit místní jazyk. Nebo prostě jen číst. Něco. Fakt potřebuju něco dělat. Stejně bych se nikam nedostala. Jo, pořád bych nejraději utekla za Stevem, ale...já nevím. Chci za ním, ale když se u něj objevím, dotáhnu i jako bonus k němu HYDRU a to zase nechci. Jo, už zase jen tak melu," povzdychla si a raději se napila kafe. Pravda byla, že tu měla hodně dlouhou chvíli a přála si dělat něco. Cokoli. Kromě starání se o domácnost. Bucky ji vyslechl a pak se zvedl. Natáhl přes sebe kabát a druhý hodil Nel. 

"Pojď, mám pro tebe dárek. Kdybych věděl dřív, že máš narozeniny, dostaneš ho dřív. Ale něco jsem pro tebe...zařídil." 

~ 

Byla nedočkává a strašně se těšila. A vyzvídala. A James se jenom usmíval, protože ho bavilo ji takhle trápit. Měla na sobě kabát, který ji podal, a pak šálu, aby venku nemrzla. Vesele poskakovala po chodníku, který byl zasněžený, a usmívala se. Dostane dárek! Potichu doufala, že to bude mít něco společného se Stevem. 

Nechápavě se na Buckyho podívala, když ji dovedl k telefonní budce. Myslela si, že už dávno neexistují a nevyužívají se. 

"Můj dárek bude drogový dealer, který mi tady předá drogy, já se sjedu a budu na chvilku šťastná a spokojená, protože zdrogovaná uvidím Steva?" někdy si říkal, kam na tyhle nápady a otázky chodí. Pobaveně zakýval hlavou a strkal ji do budky. Potom se opřel zády, aby nemohla zdrhnout. Nelie si povzdychla a nechápavě tam stála. Pak nadskočila, když zazvonil telefon. Divně ho sledovala a pak se přece jenom natáhla, aby ho zvedla. Přiložila si ho k uchu a pak, dost nahlas, polkla. 

"Haló?" 

"Nelie?" ozvalo se a ona měla co dělat, aby telefon nepustila. 

"O můj bože. Proboha. Ježiš," dostala ze sebe, s obtížema. Uslyšela pobavený smích. 

"Můžeš mi tak klidně říkat, i když pořád preferuju svoje jméno. Steve Roger, a kdyby jsi zapomněla svoje, jsi pořád Nelie Rogersová. Moje manželka."  

A/N: Tadá! Možná toho Buckyho začne mít Nel ráda.