Pouto přátelství ✔

Bar

*Dean*

Zrovna on, proč zrovna on?

Dean sledoval jak od dveří kráčí Castiel směrem k baru.

,,To je mi ale náhoda," zavolal na Castiela, který se na jeho poznámku jen usmál.

Dean Castiela pozorně sledoval, zatímco si sedal na barovou stoličku, která byla přímo na proti jemu. Vypadal jako by přijel rovnou ze školy, sako, jenž měl na sobě, bylo určitě to samé, jako to co měl ve škole.

,,Tak co to bude pane?" zeptal se slušně a profesionálně Dean.

,,Skleničku whisky."

Dean se ihned po Castielově objednávce otočil zády k baru, aby šáhl po flašce whisky. Asi zapíjí přežití dne, řekl si v duchu, zatímco naléval whisky do skleničky.

,,Tady to máte, pane," s úsměvem před něj položil skleničku a čekal, co se bude dít dál.

,,Díky, ale toho pana si můžeš odpustit."

,,A jak vám teda m-," Dean ani nedopověděl větu, když před ním Castiel zvedl ruku.

,,Jsem Castiel."

,,Dean, ale to už asi víte, teda ví- víš," vysoukal ze sebe.

,,Ve škole jsem ale stále pan Novak, to je ti jasný."

,,Chápu," dodal ještě Dean a s úšklebkem šel roznést piva.

-

*Castiel*

Bylo zajímavé sledovat ho při práci, na nic si nehrál, jen pracoval a obsluhoval ostatní. Castiel stále nechápal, jak zrovna tenhle kluk může být ten bezohledný agresivní kluk, co ubližuje ostatním.

Castiel zrovna dopíjel třetí skleničku, když se Dean vracel k baru.

,,Další?" zeptal se Dean držíc v ruce flašku whisky očekávajíc, že si přidá.

,,Jo, díky," Castiel sledoval jak mu znova plnil skleničku, bylo až zvláštní, sledovat ho jak se soustředil.

,,Hele Deane?" snažil se Castiel nadhodit konverzaci.

Dean na něj ihned zvedl pohled.

,,Proč pracuješ? A ještě v baru? Teda jako co tě k tomu vede? Já osobně neznám kluky, co by pracovali, když ještě studují," vysoukal ze sebe Castiel. Sakra, ta whisky začíná působit.

Dean se na něj zadíval, nemohl si odpustit úšklebek.

,,No ono je těžký uživit tři lidi s platem mechanika proto bar," odpověděl Dean, zatímco naléval panáky nově přicházejícím hostům.

,,Počkat, ty máš dvě práce?" zeptal se udiveně Castiel.

,,Mám."

,,Jak to zvládáš? Rodiče nepracují?" ptal se znova a znova.

,,No mamka ona.." a v té chvíli to Castielovi došlo, on nemá matku, proto ty dvě práce.

,,Nic neříkej, chápu to," vyhrkl Castiel a se smutným výrazem sledoval Deana, jak se na něj lehce usmívá. Castielovi přišlo, že se stále jen usmívá, dokonce i když se ho emocionálně dotkl, tak se stále smál.

,,Je docela fuška starat se o dva malý kluky a běhat ze školy do práce a z práce do další práce. Trvalo to, ale zvykl jsem si," přidal k tématu Dean.

,,A kolik jim vlastně je?" Castiel už ani neodtrhával pohled od Deana, který stále něco naléval.

,,Andymu je čtrnáct a Sammymu pět, bude fuška platit všechny ty školy, oba dva jsou docela géniové," odpověděl s dalším úšklebkem a menším zamyšlením.