Pouto přátelství ✔

A žili šťastně až..

Byl to už rok, co jsme se vrátili zpátky domů. Všechno se zdálo být v pořádku a taky, že bylo.

Dneska je důležitý den, Sammyho den. Slaví totiž narozeniny. Oslavu pro jeho kamarády ze školy jsme připravili u Castiela. Je to už pár měsíců, co jsem se i se Samem odstěhoval za Casem a Andymu nechal náš starý byt, který s radostí přijal.

,,Kolik přijde lidí prcku?" zeptal se Castiel, zatímco posedával na kuchyňské lince a jedl malé dortíky.

,,Za prvé mi neříkej prcku, za druhé nejez furt ty dorty a za třetí jich přijde hodně," odpověděl mu, když si oblékal tričko.

,,Hele nebuď drzej," řekl jsem, když dopověděl.

Stoupl jsem si vedle Castiela, který stále ujídal dortíky. Chtěl sníst další, ale jakmile si ho přiblížil k puse, vzal jsem mu ho a snědl ho.

,,Hele!" vyhrkl na mě. Chvíli vypadal vážně, ale za pár sekund se začal smát.

V místnosti zavládlo ticho, které po chvíli vyrušil zvonek.

,,Jdu otevřít," vykřikl Sam, který už byl v půlce cesty ke dveřím.

,,Připrav se na vlnu devíti letých a deseti letých dětí," řekl jsem přesně v okamžiku, když do místnosti vběhl Sam a dalších pár dětí.

Aspoň jsou slušně vychovaný, řekl jsem si, když každé z nich pozdravilo. Pak to všechno začalo. Co? Chaos.

Jedna skupinka jsi v klidu hrála, druhá hlasitě zpívala, třetí tancovala, čtvrtá hrála hry a pátá jenom jedla.

Chaos, žádné jiné slovo k tomu nepasovalo. Byl jsem celkově vyvedený z míry ze všech těch dětí, které tu pobíhaly, za to Castiel vypadal úplně v pohodě. Pokaždé když jsem se po něm poohlédl, hrál si s dětmi a usmíval se na celé kolo.

Sedl jsem si na kuchyňskou linku jako před tím Cas a sledoval jsem celé dění. Přistihl jsem se při sledování Castiela, který se tentokrát přesunul k jakési holčičce a Samovi.

,,Je to váš princ?" uslyšel jsem vedle sebe. Trhl jsem pohledem doprava, kde stála tak sedmi roční holčička.

,,Jak to myslíš?" zeptal jsem se nejistě.

,,Koukáte se na něj jako můj strejda na jeho prince," řekla, zatímco si z linky brala dortík.

Nečekal bych, že mě to tolik zaskočí. Koukal jsem na ni a ona zase na mě.

,,Tvůj strejda si jeho prince vzal?" zeptal jsem se.

,,Jo."

,,Tak to můj princ ještě není," odpověděl jsem jí s úsměvem.

,,A bude?"

,,Určitě jo, někdy.." jakmile jsem dopověděl, nadšeně se usmála. Chvíli na mě koukala, přičemž stále jedla její dortík.

,,Chutná?" zeptal jsem se. Po chvíli přikývla a vzala si další.

,,Běž si hrát s ostatními, můžeš si je vzít sebou," s radostí si z linky vzala talíř plný dortíků a odešla za ostatními.

Chvíli jsem jí sledoval, poté jsem začal přemýšlet nad tím, co řekla. Přesně tohle na dětech nemám rád, vždycky řeknou něco, čeho se dospělí chytnou a začnou nad tím přemýšlet.

,,Jak to zvládáš?" Trochu jsem se lekl, byl jsem celou dobu zamyšlený a nečekal jsem, že se tu objeví.

,,Čau brácha," řekl jsem s unaveným úsměvem na tváři.