Pouto přátelství ✔

Přiznání

Seděl jsem a dlouho přemýšlel, bohužel až moc.

Když jsem odjel ze školy a vyzvedl Andyho a Sama, vysadil jsem je doma a odjel do baru. Dneska jsem nepracoval, ale chvilka v baru byla vážně potřeba.

Chvilka se protáhla na pár hodin. Jen jsem tam seděl, pil a přemýšlel.

Co se to se mnou stalo?

Za barem byl Tyler, kluk, kterého znám už od mala.

,,Neměl by si trochu brzdit? Je čtvrtek," zeptal se mě, když jsem dopíjel čtvrtou skleničku whisky.

,,Měl, ale dneska mám fakt blbej den," hned jsem mu odpověděl.

,,Dobře, jak myslíš."

Jen jsem na něj kývl a znova se zabořil do svých myšlenek.

Proč musel přijít zrovna on?

Castiel byla ta nejlepší a nejhorší věc, co se mi v životě stala. Je na mě hodný, rozumí mi. Chyba je, že ho mám rád. Nechtěl jsem si to přiznat, ale byla to krutá realita.

Celou dobu co tu sedím, myslím jenom na něj. Ty jeho modré oči..

Dopil jsem šestou skleničku a cítil, že mám dost. Jdi domů, řekl jsem si. Vstal jsem, ale hned jak jsem se zvedl, někdo mě chytl za rameno.

,,Čau krasavče," uslyšel jsem jako první. Když jsem zvedl hlavu, uviděl jsem holku, kterou jsem znal, ale vlastně neznal. Pokaždé když jsem měl směnu, byla tu a sledovala mě. Ze začátku to bylo otravné, ale postupem času, jsem si začal zvykat.

,,Ahoj," odpověděl jsem jí krátce.

,,Copak tu děláš takhle sám?" zeptala se a házela na mě ten její balící pohled.

,,Jsem tu vždycky sám."

,,Vždyť tu s tebou byl ten chlapík minule," až po chvíli mi došlo, že tím chlapíkem myslela Castiela. A zase jsem o něm přemýšlel.

Vybavil se mi dnešní tělocvik. Ze začátku to vše vypadalo výborně, ale jakmile se tam objevila ta ženská..

,,Byl tu jen jednou," sotva jsem dopověděl, zase se na mě začala dívat.

Koukal jsem do prázdné skleničky, když jsem ucítil jak mi sahá na stehno. Podíval jsem se na její ruku a pak na její obličej.

,,Co d-," nestihl jsem to ani do říct, když se na mě nalepila. Po chvíli mi došlo, že se jí vlastně ani nebráním. Buď to bylo alkoholem a nebo tím, že jsem byl stále naštvaný.

Chytla mě za tričko a táhla mě k zachodům, přičemž jsme se stále líbali. Dotáhla mě až na záchody, kde mě tvrdě narazila na zeď. Při tom všem dění jsem stále mohl myslet jen na něj. Když začala rukama sjíždět níž a níž, odtrhl jsem se.

,,Hele, já nemůžu," řekl jsem jí a rychle odešel k baru.

,,Zaplatím zejtra," zakřičel jsem na Tylera a vyběhl jsem pryč.

-

Bylo kolem dvanácté hodiny a já se zastavil před večerkou. Sedl jsem si na zem a zase přemýšlel. Mohl jsem tam sedět nejmíň patnáct minut. Koukal jsem do země, ale poté co jsem zvedl hlavu, myslel jsem, že špatně vidím. Byl tam on, zase on. Pomalu ke mně šel, měl na sobě uplé, černé džíny a dlouhou bílou mikinu, což bylo nezvyklé.

,,Deane?" volal mé jméno z dálky, aby se ujistil, že jsem to opravdu já. Já na něj jen koukal, sledoval jsem ty jeho rozcuchané vlasy, které tak miluju.