Pouto přátelství ✔

Ohňostroj

Vstoupil jsem do dveří a první co jsem uviděl byla Charlie sedící na gauči.

,,Neříkal jsi náhodou, že příjdeš brzo?" zeptala se mrzutě s jejím klasickým naštvaným obličejem.

,,Říkal a rovnou se omlouvám."

,,Tak mi aspoň řekni, jak to šlo," řekla a já začal přemýšlet, co jí vlastně řeknu, ovšem jediné co jsem udělal, bylo to, že jsem se začal smát.

,,Dobře, teď už to vědět nechci."

,,Zrovna jsem ti chtěl říct, jak jsem ho.." se smíchem jsem sledoval, jak si zacpává uši, aby nic neslyšela.

,,Charlie."

,,Charlie!" sundal jsem jí ruce z uší, aby mě zase začala poslouchat.

,,Kde jsou kluci?"

,,Šli ven," odpověděla, zatímco si sahala do kapsy pro mobil.

,,Hele už budu muset jít, čeká na mě Ellie."

,,To už jste spolu? Tak jí pozdravuj," Charlie jenom přikývla a mávla rukou na pozdrav.

Když odešla, vyrazil jsem se osprchovat. Sotva jsem z té sprchy vylezl, přiběhl do koupelny Andy.

,,Deane, průser!" vykřikl.

,,Já se moc omlouvám."

,,Mně je to hrozně moc líto," říkal to vyplašeně a stále popadal dech, který nejspíš ztratil, když běžel domů.

,,Brzdi, co se stalo?" zeptal jsem se klidně. Chytl jsem ho za rameno, aby se aspoň na chvíli zastavil.

,,J-..já jsem odešel a nechal jsem ho tam samotného, a když jsem přišel, ležel tam, myslím, že má asi zlomenou ruku," jakmile to dopověděl, rozběhl jsem se do obýváku, kde už seděl Sam se slzami v očích.

,,Dojedu s ním do nemocnice, ty tu počkej," řekl jsem zvýšeným hlasem na Andyho.

Vzal jsem Sama do náruče a donesl ho až k autu. Celou dobu si držel ruku a potichu brečel.

,,To bude dobrý chlape," řekl jsem, aby jsem ho aspoň na chvíli uklidnil.

Za deset minut jsme dorazili do nemocnice. Při cestě na chirurgii jsem začal mít strach. Věděl jsem, že je to zlomené, a že mu nic nehrozí, ale prostě jsem se bál. Docházelo mi, že se k němu chovám celý jeho život jako táta a né brácha.

Došli jsme až do čekárny, ve které nikdo nebyl. Sam mě celou dobu držel za ruku. Chtěl mi něco říct, ale v tu chvíli sestra otevřela dveře a pozvala nás dovnitř.

Po vchodu do ordinace jsem si všiml doktora v rohu místnosti. Byl to Gabriel, Castielův bratr.

,,Zdravím, co vás trápí?" zeptal se, neodtrhávajíc pohled od obrazovky počítače.

,,Nejspíš zlomená ruka," musel poznat můj hlas, protože poté co jsem promluvil, ihned zvedl pohled a usmál se.

,,Deane!"

Vstal ze židle a došel až k nám. Chvíli sledoval Sammyho ruku, poté až promluvil.

,,Pošlu ho se sestrou na rentgen, ty si tu můžeš zatím sednout."

Když Sam i se sestrou odešli, konečně jsem si sedl.

,,Jak to, že jsi se vrátil?" zeptal se Gabriel, který zase sledoval obrazovku.

,,Chyběl mi domov," řekl jsem krátce.

,,S Castielem jsi už asi mluvil, co?" zeptal se.

,,No.. jo," v tuhle chvíli jsem zabořil pohled do země. Cítil jsem jeho pohled, který mě propaloval skrz na skrz.