Kapitola 2

109 8 0
                                    


Kapitola druhá

Začala s ní třást. „Ty seš úplně pitomá co?! Jestli si chtěla spáchat sebevraždu tak si mohla rovnou jet na Havaj, ne slečna musí k Jeevasům! Sice je hezký že sis získala jednoho lovce ale co s tím budeš dělat?! Uvědom si, že tě za to můžou zabít! V životě sem nečetla prastarý řád, ale držení lovců coby mazlíčků je jedna ze zakázaných věci! Posloucháš mě vůbec?", ujely černovlásce nervy. Rudovláska koukala do prázdna. „ Wichiten? Wichiten!" panikařila černovláska a její příval zlosti byl tentam. Rudovláska sebou trhla a dala se do kroku. „Co se děje?" zeptal se klidně černovlásek. „Vědí to, všechno. Jdou po nás" zašeptala Wichiten. „Co, co se děje?" ptal se vyjeveně Jeevas, nikdy neviděl upíra v transu a celkem ho znepokojovala atmosféra.

Wichiten prudce zastavila, otočila se k lovci čelem a vycenila svoje zuby: „Ty teď máš na výběr. Bud zdrhneš, půjdeš dál po upírech, seženeš si manželku a obnovíš si rodinu. Nebo se přestaneš na všechno ptát. Jestli sis myslel, že jen sestra má nějaký potenciál tak to se pleteš. Občas mám vize, nejsou nejpřesnější, ale nikdy neselžou, Kuchiki jeden za popelnicí, no to je fuk prostě pojď a na nic se neptej," řekla velitelským, až děsivým tonem rudovláska. Černovlásek se bez jakýchkoliv okolků zbavil lovce, o kterém mluvila Wichiten. Lovec jen polkl, ale vyrazil za dvojčatama. „Nemůžeš uvěřit tomu, že jsou dvojčata co?" ozval se vedle něho mužský hlas. „Taky čteš myšlenky?" opáčil upírovi lovec. „Ne, jen je poznat že obě pozoruješ, u nich žádnou spojitost nenajdeš. Doopravdy si nejsou podobné, ani v chování. I schopnosti mají jiné, Serenity čte, jak sis jistě všiml, myšlenky a Wichiten vidí budoucnost," řekl černovlásek za pochodu. Matt si je obě prohlédl, sice jen zezadu ale i to otvrdilo to co mu řekl ten upír vedle něho. Jedna měla rovné a rudovlasé vlasy sahající na lopatky a druhá měla havraní lehce vlnité vlasy skoro až k pasu. Došli až k jedné větší vile. „Kesidy!" vyjekla rudovláska a rozběhla se někam do zahrady. O chvíli se vracela trošku podrápaná ale s větší chlupatou koulí, ne koulí, kočkou opravil se Matt v duchu.

„Tohle je Kesidy," představila Wichiten lovci svého kocoura a div mu ho nenacpala do obličeje. Kocour se podíval jasně žlutými zorničkami lovci do očí a olízl mu nos. „Nya. Lovec? Teda Wichiten tvůj vkus je až extravagantní," pronesl kocour. Lovec vytřeštil oči, moc hezký oči, pomyslela si rudovláska, za což dostala menší kopanec do holeně a varovný pohled od starší sestry a vykoktal něco ve stylu, že ta kočka mluví. „A co je na tom. Blue smaragd a Mercy taky mluví," ozvala se dotčeně Serenity, Kesidy se vymanil z náručí Wichiten, párkrát si olízl kožíšek na hrudi, něco zamumlal a oběhl.

„Kocouři jsou jako muži. Pořád by taky naháněly kočky," pronesla až vážně Wichiten. „Pořád se snaží získat srdce Smaragd?" zeptal se černovlásek, který až doted mlčel. „Jo. Jdeme dovniř? Vám sice ne, ale mě zima je," řekla rudovláska a vzala lovce okolo ramen. „Ukážu ti tvůj pokoj, je hned naproti mému, takže jestli se budeš bát, můžeš kdykoliv přijít," lákala upírka lovce. „Zdá se mi noční můra nebo moje sestra koketuje s lovcem?" promnula si oči Serenity. „Nerad to říkám ale je to realita," ozval se vedle ní černovlásek a vzal jí něžně kolem ramen. Černovlasá upírka se o něj zlehka opřela a oba vyrazili za lovcem a upírkou.

Wichiten mezitím provázela lovce po vile. „Tady spí sestra, tady vedle ní Byakuya, ten černovlasej, tak tady mám pokoj já, a tady ho budeš mít ty," dotkla se dvou dveří. Ty druhé otevřela, tedy pokoj kde měl od teď být Matt, a vešla. Matt se připravoval na černé zdi a černé všechno ale to co viděl, ho zarazilo.

Stěny byli světle červené a velká postel byla povlečena do černého povlečení se třemi červenými polštářky. Na stěnách byli fotografie zvířat, nebo jednoduché krajiny. „Já vím, nic nóbl to zrovna není, a jestli tu budeš chtět něco změnit tak si řekni," řekla rudovláska. Lovec přešel ke stěně, kde byl snímek Kesidyho jak sedí a kouká přímo do objektivu. „Kdo to fotil?" zeptal se, se zaujetím a prohlížel ten snímek. „ Um, no já," přiznala se rudovláska. „Pěkná fotka," pochválil jí lovec a otočil se směrem k Wichiten. Ta pronesla tiché děkuji, a s tím že je unavená a potřebuje se vykoupat a odešla.

Lovec si lehl na postel, a tom momentě usnul. Rudovláska seděla ve vaně plné pěny a přemýšlela. V tom se ozvalo zatukání a Serenitin hlas jestli může dál. „No sedím ve vaně plné pěny, to není nejlepší místo na rozhovor, počkej chvilku, jen vylezu a hodim něco na sebe," ozval se hlas mladší dívky a za deset minut byla ve dveřích v noční košili a županu. „Co máš na srdci?" zeptala se Wichiten a posadila se do křesla, nohy stočila lehce doleva a koukala na Serenity. „

Přeskočilo ti?" zeptala se Serenity. „Jistě, ale to není to, co chceš vědět že?" odpověděla jí Wichiten. „No tak neblni, starší budou nadšeni z toho, že koketuješ s lovcem," řekla černovláska. „Takže tobě vadí, že Matt je prostě kámoš a né zdroj krve?" zeptala se vážně Wichiten. Bylo to od ní až děsivé. „Ne. Jen se chci zeptat, kam to chceš nechat zajít?"řekla černovláska. Rudovláska se po ní podívala, usmála se, řekla: „Chci ho brát jako kámoše," řekla a zalovila v pokladničce, odkud vytáhla malý stříbrný prstýnek. „Až ho budu brát víc než to, sundám si ten prstýnek," řekla a nasadilo so ho na prst. „Jsi pořád jako pětiletá, pořád s tím prstýnkem," povzdychla si Serenity. Wichiten se jen zazubila. Serenity se zvedla, s přáním dobré noci odešla. Jenže Wichiten si odvykla spánku. Jentak se převalovala v posteli a nudila se. V tom se jí nad hlavou objevila pomyslná žárovička a potichu vylezla z postele a potichu přelezla ze svého pokoje do lovcova. Matt spal jako nemluvňátko. Potichu přešla až k posteli a posadila se na něj, sklonila se a zuby maličko přitlačila na jeho krk, tak aby ho nekousla, ale aby to cítil. Působilo to jako časovaná bomba, lovec div nevylítl z kůže, jeho zrak avšak sklouzl k výstřihu mladé upírky a zrudnul.

Vampires and hunterWhere stories live. Discover now