Kapitola 19

52 5 0
                                    


   V autě, které řídil Byakuya, bylo naprosté ticho. Serenity tiše sledovala ulice, Wichiten vedle ní přemýšlela nad více věcmi a na sedadle spolujezdce seděl Matt s ukazováčkem na rtech a nad něčím přemýšlel. Cesta naštěstí netrvala dlouho a po chvíli jízdě, zastavili u menší vilky na okraji města. „Téhle oblasti se lovci vyhýbali," poznamenal Matt, držíc Wichiten za ruku. „V téhle oblasti je mnoho upírů, bojí se," řekla klidně Serenity a zazvonila.

Ve dveřích se objevil tmavovlasý brunet a usmál se. „Wichiten!" řekl s příznačným francouzským přízvukem a objal rudovlásku. „Serenity, Byakuyo. Rád vás opět vidím," usmál se i na druhý pár. „Wille, tohle je můj přítel Matt Mail Jeevas, Matte tohle je jeden z mála lidí komu se dá věřit, William Speery," představila oba mladíky Wichiten. Will se usmál a stiskl nabízenou ruku. „Pojďte dovnitř, lovci krouží kolem s fotoaparáty. Čekají, až budou moct všechny fotografie, dokazující že vy dva jste partneři, odevzdat jejich radě? Co já vím, jak tomu říkají," řekl Will a ustoupil do bytu. Byakuya se Serenity klidně vešli, Wichiten vzala nůž, který měla šikovně připevněný u podvazku a hodila jím do koruny stromů. Z toho se ozval výkřik bolesti a dutá rána. Matt na ní nechápavě zíral. Odkdy se chová takto? „Neřeš to. Od té doby, co mám tohle," řekla a ukázala na svou jizvu „Nevěřím skoro ani upírům. Musíš si krýt záda, pokud máš přežít," pokrčila rameny a klidně vešla do bytu. „K nepřátelům krutá, jako obvykle," poznamenal William. Matt zamrkal, ale nijak to neřešil. Serenity vzala Wichiten za paži a vzala jí k sobě.

„Wichiten, upíři na tebe budou koukat jinak, takže se nelekej," zašeptala směrem k ní. „Jistě. Dám si pomerančový džus a bude to v pohodě," usmála se rudovláska. Jak byla daleko od pravdy. Za ní stál Matt s klidným výrazem. „Budou se tě chtít rozcupovat," řekl tiše Byakuya. „Neboj, zažil jsem horší věci," řekl Matt. „Tohle nebude ponižování nepravými rodiči," nepochopil Byakuya. „Ale zas tak hrozné jako kulka v rameni a v noze to nebude ne?" řekl klidně Matt a podíval se na staršího mladíka. Ten mu pohled oplatil. „Nechci vědět, jak se to stalo," řekl a položil ruce na ramena tmavovlásky. Ta se usmála. Wichiten pozvedla jen jeden koutek. Tolik je milovala, všechny tři. V tom se jakoby zastavil svět a Wichiten se prudce ohlédla. U jednoho stolů byli tři nafoukané upírky a pohrdavě se na ní usmáli. Wichiten se pouze ušklíbla a nechala se vzít za ruku od Matta.

„Tak tady jste, bála jsem se, že byste nedorazili," přihrnulo se k nim blonďaté tornádo. „Zdravím Cassandro. Vždyť víš jak to je," řekla klidně Wichiten. Také Byakuya a Serenity pozdravili blondýnku. Ta jim vesele odpověděla a zeptala se: „Tak tohle je on? O kterém se tu už pár dní mluví a přitom nikdo nevěděl nic konkrétního?" naznačovala Cassandra drby okolo spříznění lovce a upírky. „Přesně tak. Matte tohle je Cassandra, žena Willa, Cass tohle je Matt, onen lovec," představila Wichiten znovu Matta. „Těší mě, omlouvám se, ale musím ještě něco zařídit, užívejte si," řekla a doběhla. „Nejradši bych tu asi ani nebyl," řekl Matt. „Taky bych byla raději jinde, skus to ale překousnout. Na rozdíl od soukromých večírků jsou plesy krásné," usmála se Wichiten a stiskla mu povzbudivě paži. Takto tam přečkali dobu, která je společensky vhodná.

„Jdeme domů, je to kousek, projdeme se," šeptla Wichiten k Serenity, nechtěla jí kazit večer tím, že by je Byakuya musel odvážet... „Dobře, buďte opatrní, víš jak to teď je," usmála se mile Serenity, která její myšlenky dobře viděla. Wichiten s Mattem nenápadně zmizeli.

yes'>ߩu�$�

Vampires and hunterWhere stories live. Discover now