Vampires and hunter

Kapitola 22

    Po snídani, která skončila tak že Matty odtáhnul Wichiten, která se ještě pořád hádala s Byakuyou, seděl Byakuya na gauči a o něj byla opřená Serenity. „Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Byakuya. „Nad vším možným," řekla tiše Serenity. Shora se ozývalo dupání, výskání, vykřikování vysokých sum a Mattovo klení. „Alespoň někdo je klidný," řekl Byakuya. „To ano," usmála se Serenity. „I když, nemyslím si, že by to byl opravdu klid. Spíše Wichiten se snaží nepřemýšlet nad tím co je zjevné, že to muselo dojít i Mattovi," dodala po chvíli. „Nejspíš máš pravdu," přikývl Byakuya a jemně políbil Serenity na čelo. Serenity se usmála, přitulila se k Byakuyovi co nejblíže.

„Naval!" nastavila dlaň Wichiten, když se snažili dohrát dostihy, co neměli konce. „Ne," zavrtěl hlavu Matt a schoval poslední úspory za sebe. Wichiten pokrčila rameny a skočila po něm, a za chvilku se váleli jak štěňata po koberci. Nakonec skončila Wichiten uvězněná mezi Mattovými rukami a Matt se jí šklebil do tváře. Wichiten se usmála, ale ne svým obyčejným způsobem, ale něžně. Matt sledoval Wichitinu žílu, která pulsovala rychleji.

„M-Matte?" zavrtěla se nervózně Wichiten, když Matt nepřestával pozorovat její tepnu ani po dvou minutách. Matt se beze slova sklonil a jemně se zakousl Wichiten do krku. Wichiten vyjekla, ale vzápětí jej objala a nechala jej, aby si dělal, co chtěl. Mattovi za chvíli došlo, co provedl a okamžitě se odtáhl od Wichiten. „P-promiň, j-já..." chtěl se omluvit, ale Wichiten mu položila ukazováček na rty. „Každý jednou začne. Někdo dříve, někdo déle. Tohle čeká každého upíra," zašeptala něžně a zašmátrala dozadu pro kapesník, který si přiložila ke krku. „Ale neměl bych, takhle... brzo..., po tom všem," nechápal Matt. „Ovlivňuje to i sexualita jestli to chceš vědět," pokrčila rameny Wichiten. „Takže to že jsme tu včera...spolu...,"zrudl Matt „To ovlivnilo?" nechápal. Tohle vše pro něj bylo tak nové. „Pravděpodobně ano. O tomhle bys měl hodit řeč s Byakuyou. On se tímhle zabýval," pokrčila rameny Wichiten. Matt si představoval, že by se na něco takového měl ptát Byakuyy s ledovým výrazem a zakroutil hlavou a radši zamumlal, že se podívá do knihovny. „No tak nestyď se. On je jako doktor, profesionální poker face a drží tajemství," mrkla na něj Wichiten.

„Kde máte knihovnu?" slyšela už Matta na schodech. „Vzadu, ty velké dveře vlevo," ozvala se zezdola Serenity.

„Proč chce do knihovny?" nechápal Byakuya. „Protože pohryzal Wichiten a má z toho šok," odvětila mu lhostejně Serenity. „Vždyť..."chtěl něco říct Byakuya ale mlčel. „Wichiten mu to řekla jasně, každý dřív nebo později začne," řekla mile Serenity. Byakuya přesto zarytě mlčel.

Většinou upíři v jeho věku začali toužit po krvi, ale on ne, vadilo mu to. Moc. Připadal si, že je jiný, ten nenormální. „Byakuyo, to co řekla Serenity platí pro všechny, dřív nebo později, popravdě řečeno o nich nepřicházíš," řekla Wichiten, která sestupovala ze schodů. Serenity přikývla. „Je to jako s holčičími problémy, někdo začne dřív někdo později," převedla to Wichiten, teď se oba dva oklepali. Zrovna k tomuhle to Wichiten nemusela přirovnávat, Serenity si k tomu ještě povzdechla. „Wichiten ta myšlena byla nechutná, hnusná, a dočista jsem ztratila chuť k jídlu," vyčetla jí. „Krev jako krev," řekla Wichiten se zazubila a prohrábla si hlavu. Byakuya se jen oklepal

„Nad čím přemýšlíš?" zeptala se jí Serenity, když Wichiten nepřítomně seděla na gauči, a sledovala pořad o surikatách. „Mám špatný pocit z dnešního plesu," zamumlala. „Taky se mi to nelíbí, ale je to slušnost," řekla Serenity. „Tak to nemyslím, myslím tím, že se něco stane, něco důležitého co odstartuje velké věci," zahuhlala skrz palec v puse.

„Cucá si palec, teď je to vážný," řekl Byakuya, jelikož znal Wichiten stejně jako Serenity dost dlouho na to aby odhadl kdy se něco děje. „Sjedu na nákup," řekla po chvilce Wichiten. „Vezmi sebou Matta, sama nepojedeš," řekla Serenity tonem, kterému se nedalo odporovat. „Jistě šéfe," zazubila se Wichiten a šla pro Matta do knihovny.

„Zajímalo by mě, co tím vším myslela," poznamenal Byakuya. „Třeba to je jen nějaká předtucha pomluv," zkusila to zlehčit Serenity. „Na to bych zrovna dvakrát nesázel," řekl Byakuya a vyrazil do knihovny, kde chtěl pokračovat v četbě jedné z knih. Serenity se vydala na opačnou stranu, kde chtěla dělat oběd.

„Takže ty jsi měla výchovu otce jo?" zasmál se Matt, zatímco ve velkém nově otevřeném supermarketu hledali mléko. „No, protože maminka po našem narození nemohla mít další děti, a rodina se dědí z otce na syna, i když teď už je to jedno, tak si to chtěl nějak vynahradit. To kvůli mně, jelikož jsem mladší, nemohla mít maminka děti, kvůli poškození dělohy, to fakt nevím jistě, tak měla radši Serenity. Taky to občas vmetla do tváře tátovi," řekla Wichiten. „Jak tak slyším naše příběhy tak jediný s normálním dětstvím je Byakuya," prohrábl si vlasy Matt. „Ne, jeho vychovával dědeček, jelikož mu rodiče v pěti letech zabili. Před ním, od té doby je prý ledovec," řekla Wichiten a podala kreditku prodavačce, která mrkala a házela úsměvy po Mattovi. Ten ji však zcela ignoroval a rovnal nákup. Prodavačka jí tedy otráveně řekla, ať si naťuká pin, Wichiten ho tedy naťukala a o chvíli později už s Mattem rovnali nákup do auta. „Nezajedeme někam na oběd?" zeptal se Matt. „See dneska vaří, ale zase ať mají chvilku spolu," usmála se Wichiten souhlasně a hledala v kabelce telefon.

„Ahoj See, jo, nesnáším tvé čtení myšlenek, já ti dám odhad, jo jasně hlavně ať pořád nečučí do těch knížek jo? Jo, čau," vedla Wichiten telefonický rozhovor se svým dvojčetem. „A kam teda jedeme?" zeptala se. „Uvidíš," zatvářil se Matt tajemně.

„Co to bude?" zeptal se Byakuya, když vstoupil do kuchyně. „Těstoviny, myslela jsem, že to udělá Wichiten radost, ale jeli s Mattem někam na oběd," pokrčila rameny Serenity. „Ale tak si radost udělala alespoň mě," usmál se Byakuya. „Když to říkáš," zahuhlala Serenity do trouby, aby vytáhla pekáč s těstovinami. „Říkám, myslím a vím, že mám pravdu," usmál se Byakuya, a natáhl se pro talíře. Serenity nandala oběma porci těstovin a sedli si ke stolu, aby si mohli vychutnat oběd.

„A to se chystáš sníst?" koukl pochybovačně Mat na porci Wichiten, při které i jeho talíř vypadal jak dětská porcička. „Mám hlad, nedostatek energie, nemáš mě po nocích vybíjet, když pak nechápeš ten nábor," řeka Wichiten klidně a zakřenila se do svého talíře. „No jak myslíš, takže skončíme se sexem a se vším co k tomu patří," prohlásil Matt s naprostým pokerovým výrazem. „Tobě by to chybělo dřív než mě," odporovala mu Wichiten mezi sousty. Nepřirozeně velkými, kteří mizeli v žaludku drobné rudovlásky. „Jak myslíš," řekl Matt po pár soustech. „Hele je to logický. Je to jako když zkusíš bonbon a ten ti zachutná, musíš si je pak kupovat furt," poučila jej Wichiten, a rychle se dala do jídla. „Zase to bereš ve svých šílených měřítkách, nu budiž, vsaďme se," zašklebil se Matt. „Ani dotyk, polibek nic, kdo to vydrží déle, vyhrál," pokračoval. „Jaká je výhra?" zeptala se Wichiten. „Když vyhraju, celý den budeš slušná a hodná," zašklebil se Matt nadrženě, z toho výrazu Wichiten usoudila, že to dlouho trvat nebude. „Dobře, když vyhraju já, vezmeš si růžové triko," šklebila se teď Wichiten, protože dobře věděla, že Matt tuhle barvu nesnáší.

„Přemýšlíš," řekl Byakuya během tichého oběda. Serenity zakývala hlavou, jelikož Byakuya nemusel vidět obsah jejích úst. „Dám ti jednu radu. Dneska až se najíš, si skoč do vířivky, vyprázdni si hlavu a na nic nemysli," poradil jí Byakuya. Serenity se usmála a již věděla, co bude dělat před přípravou na ples.

s_obs�R_��F$