Kapitola 11

63 6 0
                                    

Kapitola jedenáctá

„Tak si z toho nic nedělej. Podle toho co říkáš tak umřou smíchy" snažila se Wichiten uklidnit Mattyho, zatímco oba leželi o půlnoci v jedné posteli. Matty něco zabrblal a po chvíli spokojeně spal. Wichiten se otočila na bok a i ona se ponořila do říše snů.

Byakuya, který vstával ze všech první, šel jako každý den sehnat všechny kočky. Tedy Wichitina kocoura Kesidyho, Serenitinu kočku Blue Smaragd, svého kocoura Malvina a nový přírůstek v podobě Mattovi kočky Suzan. Sehnal všechny jejich kočičí příživníky a vracel se do domu. Kdyby si Malvin nevšiml kusu vytrhlého papíru připevněného šípem u dveří, nejspíš by si ho Byakuya ani nevšiml. Byakuya si přečetl pár řádků napsaným úhledným rukopisem, jenže nepochopil, co to bylo.

noc co noc chodí,

v tmavé noci.

Jen rudá zář ji odhaluje,

ztratíš se v jejích očích.

Zamyšleně si to přečetl poprvé, po páté, po desáté ale stále to nechápal. Mezitím došel do domu.

„Co to máš?" ptala se Serenity zvědavě. Byakuya jí ten list podal a Serenity přečetla těch pár řádků. „Nechápu to," řekla a znovu se nad tím významem zamyslela.

„Co nechápeš?" zazněla otázka poté zívnutí nově příchozí osoby. "Ahoj Wichiten" pozdravil Byakuya. "Chápeš to?" řekla Serenity a ukázala papír Wichiten. Ta prohlédla čtyři řádky a zavrtěla hlavou. „Matty, chápeš to?" poslala papír za sebe. Mattovi stačilo pohlédnout na to písmo, jeho písmo. „To je moje," pronesl suše. Byakuya, kdyby to u něj bylo normální, vykulil oči, Serenity se zakuckala čajem, Wichiten se plácla do čela, že jí to nejspíš došlo. „Nebuď tak sebestředná," řekla hnedka Serenity. Matt se otočil a beze slova odešel z místnosti.

„Co mu je?" nechápala Wichiten. „To je vyrvaný z toho jeho sešitu," řekla Serenity a Wichiten vyndala nutellu a lžičku. „Wichi ne. Prosím tě snídej to někde jinde," zaprosil Byakuya. Wichiten se jen ušklíbla a začala do sebe ládovat její ,,snídani". Byakuya celou dobu seděl naproti Wichiten takže měl jasný výhled na to jak nutella závratnou rychlostí mizela v rudovlásce. Serenity si v klidu jedla svůj rohlík a Wichiten do sebe cpala zásoby cukru.

Matt nahoře v pokoji ležel na posteli s tím papírem a Suzan, jako by chápala jeho pocity, ležela na něm a vrněla pomalu, jako když matka uklidňuje své dítě.

ande"�ukj�

Vampires and hunterWhere stories live. Discover now