Kapitola 16

66 6 1
                                    


   „Nudím se," zaskuhrala Wichiten, sedíc v altánku nad čajem. „Mi povídej," ozval se stejně unuděně Matt. „Tak se zkuste nějak zabavit," navrhla jim Serenity. Matt a Wichiten se po sobě jen podívali a hned začali. „Ganja, papír, tabák," zkusili upravenou verzi hry kámen, nůžky, papír. "Malou, malou" prosila Wichiten a vzápětí jí pleskla facka na znamení, že Matt nad ní vyhrál papírem. „Sis podělal hochu," řekla vražedně Wichiten a spustili druhé kolo. „Ne že mi zabiješ rameno...au!" zaskučel Matt, když se Wichitina pěst dotkla jeho ramene. „Co blbnete?" zacukalo Serenity obočím. „Ganja, papír, tabák. Neznáš? Chceš naučit?" vyhrkla Wichiten. „Ne neznám a ne díky," řekla Serenity. „Byakuyo?" koukla Wichiten na zmíněného, ten jen záporně zavrtěl hlavou. „Vy jste všichni divní," zamrmlala Wichiten. „Ne Wichiten, jen ty," uklidnil jí Matt.

„Wichi? Wí," zpanikařil, když Wichiten ani po tom nepromluvila. „Ty vize má vždycky v nejhorší možnou dobu," řekl Byakuya. „Vize?" nechápal Matt. „Já vezmu Wichiten do obýváku, venku to je vždycky šílený rambajs," řekla Serenity a odtáhla Wichiten pryč.

„Znáš její nadání že?" zeptal se Byakuya. „Jistě. Jsou to vize, většinou předpovídají smrt, válku nebo nějaké neštěstí, naopak má pozitivní předtuchy. To je jediné co vím, nic jiného mi neprozradila," řekl Matt. „Teoreticky víš tedy vše. Vize připadají na člověka, kdy je buď stresován, nebo něco tají, nebo když je nepředvídatelný. Wichiten většinou stihne vize, když má být někým potrestána, když je naštvaná nebo když na ní dopadne velký nedostatek spánku. A než se zeptáš, ano tohle je pravda. Předtuchy má pořád, to nezáleží na náladě, prostě když se má něco stát a má to být skvělé, vycítí to. Ne přesně co se stane, ale že se něco stane. To je asi vše, podrobnosti ví jen jedna osoba, a to Wichiten," řekl Byakuya svůj, asi nejdelší, proslov a upil trochu čaje. Matt jen chvíli kýval hlavou. „Co Serenity? Má její čtení myšlenek nějaké omezení, nebo jen vidí prostě, jak se všem myšlenky honí hlavou?" zajímal se Matt. „Jistě že má. Serenity většinou vidí myšlenky, které vidět nechce. Například u tebe. Řekněme, že jí už vadilo i u Wichiten příliš perverzní myšlenky. A teď tu má větší kalibr a to tebe. Jestli je něco co nedokáže číst tak jsou to plány. Dá se před ní i myšlenky hlídat, ale málokdy se to povede. Ta intuice je velmi silná. Jediné slepé místo, kdy neví o žádných myšlenkách je, když spí nebo je nějak těžce zatěžována. Taky se dokáže prohrabat tvou myslí během chvilky a najít to co potřebuje," řekl Byakuya. „A ty? Serenity se zmínila, že dokážeš vycítit, když člověk lže," zajímal se Matt.

Nejvíc ho snad i zajímalo, jestli i on by mohl být v něčem dobrý, vždyť celý život byl odsuzován, shazován a než potkal Wichiten snad ani necítil lásku. Mateřskou nezažil vůbec. Bál se. Nejvíc ze všeho se bál mít děti. Nechtěl být jako jeho otec. Nechtěl. „Je to jen intuice, vynikám v boji," zněla jednoduchá odpověď. „Ach tak," pokýval hlavou Matt a otočil se, prostě se jen otočil a věděl, že tam bude Serenity.

„Usnula. Její vize byla...zmatená. Prý tam nejvíc konkuroval strach, nejistota a krev. Typovala to na válku. Pak tam čtvrt hodiny brečela, jelikož jí to vyděsilo. Nikdy ale opravdu nikdy jsem ji nechtěla vidět brečet. Nakonec tam usnula," řekla Serenity a posadila se. Matt se beze slova zvedl a odběhl za ní.

„Má strach, ona z války a krveprolití a on z představy že by měl mít dítě," řekla Serenity tiše. „Proč zrovna z tohohle?" zeptal se Byakuya, která o příběhu Matta nic nevěděl. "To je teď fuk. Wichiten mluvila o spoustě krve, a upírech klesajících k zemi. Nikdy jsem ji neviděla tak zděšenou," řekla zamyšleně Serenity a nechala se od Byakuyy posadit na klín. Ten s ní klidným kyvadlovým směrem pohupoval. „Bude to v pořádku. Nic se nikomu nestane. Matt zná jejich strategie a vy dvě jste princezny. Sestry. Dokonale se doplňujete," říkal tiše a klidně Byakuya. „Ale co ty?" namítla Serenity. „Já tě neopustím, protože tě tu nemůžu nechat samotnou," odpověděl jí Byakuya. Serenity by mohla namítnout, že by jí tu zůstala její sestra a její přítel, ale mlčela. Protože věděla jak to Byakuya myslel.

Matt tiše sledoval dívčí tvář. Kdyby na tváři nebyli stopy po slzách a obličej neměl ten vyděšený výraz, koukal by se i rád. Tahle mu dělala jen starosti. Bylo toho na ní poslední dobou hodně. Ted už to nebylo poznat jen díky občasné nevrlé povaze ale i kruhy pod očima. Opatrně jí vzal do náruče, aby jí odnesl do postele, kde by se jí spalo přeci jen pohodlně, ale uprostřed schodů vycítil její pohled. Její oči, ospalé a přesto mapovali vše. Cestu i jeho tvář.

„Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Matt. „Jaký to je dostat pořádně vášnivý polibek a být opřená o zeď," řekla Wichiten a hned si připlácla ruku na pusu. „No občas se dřív mluví, než myslí. Už zase dřív mluvíš, než myslíš," usmál se Matt. „Stává se," usmála se vyčerpaně rudovlasá dívka.

ohr�u�o�

Vampires and hunterKde žijí příběhy. Začni objevovat