Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•23- ,,To je moje modelka!"

,,Už mě dej na zem!" zasmála jsem se. Justin mě konečně postavil na zem. Vzala jsem si od něj oblečení a zašla do kabinky. Některé věci mi seděly, ale některé byly moc volné, tak jsem je nebrala.

Poslední kus, který ležel na židličce, byly květované šaty. Svlékla jsem ze sebe košili a rozepla zip na boku šatů. Nebo jsem si aspoň myslela, že je na boku. Sotva jsem si nasadila ramínka, zip se přetočil na má záda.

Doprdele, co teď? Všemožně jsem se snažila ho zapnout. Rekord byl do půlky. Pak jsem na zip nedosáhla ani z vrchu ani ze spodu. Nenuťte mě ho zavolat. Prostě ty šaty zkusím jen takhle...

Sama víš, že to nejde. Musíš je zapnout, abys věděla, jak ti padnou.

,,Justine?"

,,Ano?"

,,Pujč mi ruce."

,,Nechápu tě." jeho hlas se přiblížil. Nejspíš se chudák musel zvednout z toho pohodlného gauče, který je u kabinek.

,,Prostě mi nastav ruce sem za závěs. Ale jen ruce." Justin to nejspíš pochopil, protože z boku závěsu se vynořily potetované paže mého spolubydlícího. Otočila jsem se zády k závěsu a čelem k zrcadlu. Nahmatala jsem zezadu Justinovy ruce a nasměrovala je k zipu.

,,Zatáhni." pochopil, o co se snažím a zakňučel.

,,Hej, chci se dívat. Už jsem tě tak přece viděl."

,,Ne, nechceš. Navíc to není fér. A bylo to večer." protestovala jsem.

,,Dospěj, Bello. To, že tvůj bývalý byl kretén neznamená, že nebudeš žít naplno."

,,Justine, sex není naplnožití. To je prostě, nevím co. Nevím, co za tím lidi vidí. Nevím, co za tím vidíš ty." řekla jsem a on se uchechtl.

,,To jednou pochopíš, ale o tom jindy." řekl a vlezl do kabinky.

,,Ty máš šaty? Já myslel, že aspoň nějaký spodní prádlo, nebo tak."

,,Kdybych měla spodní prádlo, čemu bys zapínal zip?" Koukl na mě svůdně.

,,Korzetu přece, červenému, ne, černému krajkovému korzetu" řekl zasněně.

,,Mohl bys už zapnout ty šaty?" nervózně jsem se zasmála.

,,Jo, promiň. Moc odvážná konverzace na tebe." uchechtl se a já protočila očima. Dotkl se prsty mé kůže na zádech a já se snažila potlačit kolabs, nebo zachvění. Mezi tím je tenká hranice. Lehce zapnul šaty až po konec a odstoupil.

,,Pojď ven, tam máš větší přehlídkový molo." vytáhl mě z kabinky a posadil se zpět na gauč. Přímo za ním bylo zrcadlo přes celou délku.

Byla jsem nervózní, jak mě tak neskrytě pozoroval. Dívala jsem se na sebe do zrcadla a šla k Justinovi, který seděl jakoby na konci chodby. Tleskal a pokřikoval na mě, jak mi to sluší. Lidi se na nás otáčeli a smáli se.

,,Hej, co tak čumíš?! To je moje modelka! Najděte si svou." vyjel Justin na nějakou partu kluků.

Byli tam asi tři. Jeden z nich se na mě podíval a drbnul do svých dvou kámošů, aby se taky otočili. Všichni měli takové ty pubertální nadržené pohledy.

,,Tak fajn, show končí." řekl Justin a strčil mě zpátky do kabinky.

,,Teď se mi to začalo líbit." provokovala jsem ho.

,,No, mně teda ne. A když teď dovolíš, půjdu zmlátit tam ty kretény." řekl Justin a chtěl odejít.

,,Justine, nech je. Nic neudělali," chytla jsem ho za paži ,,to za prvé. Za druhé mi musíš rozepnout ty šaty." usmála jsem se na něj a on se uvolnil. Přikývl a stoupl si za má záda. Rozepl zip a sundal mi jedno ramínko. Už sahal po druhém. Co teď? Co teď? Co většinou holka udělá v takové situaci?!

Druhé ramínko spadlo z mého ramene a Justin mě okamžitě přitlačil svým tělem na zrcadlo v kabince. Byl malý kousíček od mých rtů. Velmi malý.

Dýchal mi do obličeje a já vzhlédla do jeho očí. Pozoroval mé rty a já měla strašnou chuť. Chuť provokovat ho a kousnout se do rtu.

,,Ehm, ehm." odkašlal si, odstoupil ode mě a v mžiku bylo v kabince zase místo. Sundala jsem si šaty a rychle se oblékla do svého oblečení. Vzala jsem oblečení do rukou a zbytek dala slečně u věšáku na nechtěné kusy. U pokladny jsem zaplatila a nesla si spokojeně dvě plné tašky oblečení. Vyšla jsem před obchod a rozhlížela se po Justinovi. Stál u výlohy Victoria's Secret a telefonoval. Typickej kluk.

Došla jsem k němu a koukla na hodinky. Máme pět minut do začátku kina. No, stejně budou hodinu reklamy. Stoupla jsem si vedle něj a trpělivě čekala, než dořeší hovor. Samozřejmě jsem neposlouchala, protože mě doma vychovali, a tak jsem si chvíli krátila obdivováním modelek v plavkách a spodním prádle na plakátech za výlohou.

Ale vatu máčenou v pomeranči bys jíst nechtěla, abys vypadala takhle, že ne, Bello?

To vážně ne. Fuj. Svatý lívance a karamelová zmrzlina.

,,Promiň něco jsem řešil. Můžeme jít?" přikývla jsem a následovala Justina. Vzal mi jednu tašku a já mu byla vděčná.

,,Héj, kočko!" slyšela jsem křik. Taky jsem uslyšela, jak Justin zavrčel. Ale ne, něco cítím. To bude houstnoucí atmosféra, nebo Justinova agrese. Možná obojí.