•38- ,,Víš, jak máš úžasnej zadek?"

6.8K 294 19
                                    

Justin si uvázal kravatu a košili zastrčil do kalhot. Prohrábl si nagelované vlasy a až potom si všiml mé přítomnosti. Oba jsme se podívali na obědové pytlíky, co nachystal Justin, a pak znovu na sebe.

,,Děkuju." usmála jsem se na něj a vzala si jeden z nich.

,,Za málo." usmál se Justin a druhý si dal také do své tašky. Obula jsem se a vzala si tašku. Počkala jsem před bytem na Justina a poté zamkla dveře. Odcházeli jsme společně chodbou až ven na prašnou cestu mezi fakultami. Naproti nám vyšli z poza rohu dva profesoři. Jeden z nich byl náš profesor na humanitky, Mark. Teda aspoň myslím, že se tak jmenoval. Druhého učitele jsem neznala. Měl havraní vlasy a průzračně modré oči. Oba dva mě přejížděli pohledy a na tvářích měli úšklebky. Když jsme se míjeli, Justin na ně zavrčel a přehodil nám strany, takže on prošel kolem nich a já šla na kraji chodníku. Aby toho nebylo málo, chytl mě za ruku a propletl nám prsty. Když odcházeli za našimi zády, Justinovi bylo jasné, že se na mě otočí a nenechají si ujít pohled na můj zadek, protože on by se určitě podíval taky, takže se ve správnou chvíli otočil. Co mě ale zarazilo bylo, když dal ruku na můj zadek a majetnicky si mě přitáhl k sobě.

,,Příště se dívejte jinam, děkuji. Mohl bych to nahlásit jako sexuální harašení, profesoři." řekl ironicky mile, ale měl naprostou pravdu. I když jsou oba profesoři jen o něco málo starší, pořád jsou to profesoři a já jsem studentka. Mohli by z toho mít průser.

,,Tak jo, stačí." řekla jsem po chvíli a zavrtěla se při chůzi, abych setřásla Justinovu ruku z mého zadku.

,,Ale noták. Víš, jak máš úžasnej zadek? Lepší jsem v životě neviděl." zamumlal poraženě.

,,Tak aspoň takhle." řekl, když si mě přitáhl za pas a ruku nedal níž než na mé boky. Procházeli jsme kolem jedné z fakult a Justin se najednou zastavil. Nechápavě jsem se otočila.

,,Já mám první hodinu tady." řekl. Trochu jsem posmutněla. Aww, on nám bude chybět! Že to znamená, že nám bude chybět, když si posmutněla? Asi jo, odpověděla jsem svému podvědomí. Justin se otočil a chtěl odejít.

,,Justine." řekla jsem a on se zastavil v pohybu.

,,A co pusa na rozloučenou?" řekla jsem trochu nesměle. Justin se usmál a hodil tašku na zem.

,,No konečně ses nám rozhoupala, Strewdownová." rozešel se ke mně a ve vzduchu se se mnou zatočil. Udělal asi tři kolečka a postavil mě na zem. Dala jsem mu ruce kolem krku a on se přitiskl na mé rty. Zdá se mi to, nebo dneska chutnají jeho rty ještě líp? Po pár minutách jsem se od něj odtáhla. Věnoval mi úsměv a naklonil se do strany a tím se podíval nenápadně za mě. Otočila jsem se taky a viděla nějaké tři studentky v krátkých sukních. Protočila jsem očima a chtěla Justinovi chytnou čelist a vrátit jeho pozornost na mě, aby se po nich nedíval, ale byla jsem překvapená. Otočila jsem se zpět na Justina a jeho obličej byl přímo u toho mého. Nedíval se na ně. Díval se na mě, do mých očí. Jeho oči vyzařovaly něco jako, Mám oči jen pro mou malou spolubydlící s krásným zadkem. Dala jsem mu jednu ruku kolem krku a natiskla se na něj. Otočila jsem se na ty holky a hodila po nich nenávistné pohledy. Justin si omotal ruku kolem mého pasu na znak mé podpory.

,,Co tak koukáte? Ten je už zabranej! A nechcete vědět jakej je doopravdy!" zakřičela jsem se smíchem a ony se odvrátily. Vítězně jsem se usmála a otočila se zpět na Justina.

,,Tak šup! Ať už jsi uvnitř! Aby nemohly jít za tebou!" sáhla jsem mu na opasek a nahmatala zbraň. Má ji u sebe, jak jsem si myslela.

,,Jdi na hodinu a já se o ně mezitím s touhle malou kamarádkou postarám." řekla jsem zlomyslně a sahala po zbrani.

,,Ne, ne, ne," zasmál se a pokroutil hlavou ,,o ně se nestarej. Běž na hodinu a uvidíme se po obědě na humanitkách, ano?" usmál se na mě a já přikývla.

,,Tak pa." naposledy si mě přitáhl k sobě a políbil mě. Vybouchlo ve mě milión motýlků a lítali v mém břiše. Usmála jsem se na Justina a radši se otočila na cestu pryč, aby neviděl, jak se červenám. Pomalu jsem po cestě došla do třídy a sedla si před velkou tabuli. Znuděně jsem vyndala sešit na poznámky a podepřela si hlavu rukou.

Teď už jen vydržet do hodiny humanitních věd.

Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️Onde histórias criam vida. Descubra agora