You & I are one |FF One Direction cz|

I do not regret

Výčitky, vztek, smutek, bolest a zklamání. Přísahala jsem, že se změním, že přestanu být tou necitlivou, povýšenou děvkou, kterou všichni nesnášeli a že přestanu ničit vztahy ostatních tím, že se vyspím s každým klukem, který se mi líbí, nehledíc na to, jestli je zadaný, nebo ne. Ale porušila jsem to, udělala jsem to znovu.

 Tupě jsem hleděla na svůj odraz v zrcadle a proklínala se za to, co se v noci stalo. Byla to jen má chyba, Liam byl opilí, měla jsem ho před sebou chránit, ale místo toho jsem podlehla chtíči. Bravo, to jsem rovnou mohla jít napsat svoje telefonní číslo na veřejné záchodky. „Noell?“ Strnula jsem. „Sakra.“ Zaklela jsem a vrátila se do ložnice, u postele postávala mamka a zaujatě si prohlížela Liama. „Tohle ale není Harry.“ Namítla a s nechápavým výrazem ve tváři ke mně vzhlédla. „Správně mami, tohle není Harry. Tohle je jeho kamarád z kapely, Liam.“ Na okamžik se zamyslela, a když jí došlo, o jakého Liama jde, ušklíbla se. „Asi už chápu, proč ti dělala Sophie starosti.“ Mrkla na mě. „Ne, to nechápeš, já tohle nechtěla!“ Rozhodila jsem bezradně rukama. „Prostě se to stalo.“ Povzdechla jsem. „Probereme to večer ano zlato? Teď musím do práce.“ Lehce mě políbila na tvář a odešla. „Jo, probereme to večer.“ Zavrčela jsem a začínala mít chuť do něčeho praštit. „Co probereme večer?“ Ozval se Liamův chraplavý hlas. Zhluboka jsem se nadechla a donutila se k němu otočit. „My dva už spolu večer nikdy nic probírat nebudeme.“ Prohlásila jsem odhodlaně. Povzdechl a přikývl. „Promiň.“ Zašeptal. „Za co se omlouváš?“ Nechápala jsem. „Za to, co jse udělal. Pamatuju si, co se v noci stalo, pamatuju si to všechno.“ Zamumlal. „A co je horší, nelituju toho.“ Vykulila jsem oči a zůstala na něj vyjeveně zírat. „Co-cože?“ Smutně se pousmál. „Vím, že chodím se Sophií a miluju ji, ale nelituju toho, že jsem se s tebou vyspal, kdybych mohl vrátit čas, udělal bych to stejně a to i v případě, že bych nebyl opilí.“ Zahleděl se mi do očí a já se od nich nedokázala odtrhnout. „Jsem hajzl, podvedl jsem svoji holku a ani mě to nemrzí.“ Padl zpátky do postele. „Jestli si ty přijdeš jako hajzl, mě by měli vystavět oltář a uctívat moji maličkost jako Ďáblovu děvku.“ Odfrkla jsem si a hodila po Liamovi jeho boxerky. „Proč?“ Nechápal. Nadzvedla jsem obočí. „Co všechno ti o mě tvůj kamarád vlastně řekl?“ Pokrčil rameny a začal se oblíkat. „Nic moc.“ Ušklíbla jsem se. „To je jedině dobře.“ S tím jsem zamířila do kuchyně udělat si snídani.

„To s tou Ďáblovou děvkou, prč jsi to řekla?“ Nedal Liam pokoj ani u snídaně. Co se vaření týkalo, nikdy jsem v něm nevynikala, ani mě to nebavilo, proto se musel Liam spokojit s cheerios, naštěstí si nestěžoval, jen mě požádal o vidličku. Sledovat ho, jak loví medové kroužky vidličkou, byla fakt zábava. „To je na dlouho.“ Odbyla jsem ho. „Mám čas.“ Namítl. Už jsem chtěla utrousit poznámku o jeho přítelkyni, která ho čeká doma, ale rozmyslela jsem si to. „Fajn.“ Souhlasila jsem nakonec. „Řekněme, že povahově jsem hodně věcí zdědila po mamce. Jsme skoro stejné. Obě máme rády stejná jídla, filmy a taky pánskou společnost.“ Začala jsem opatrně. „Pánskou společností myslíš sex?“ Zatvářila jsem se otráveně a odmítavě zavrtěla hlavou. „Ne, tím myslím pánskou společnost, nejde tu jen o sex, jde o to, že se vedle muže cítíme dobře a umíme zařídit, aby to bylo oboustranné.“ Snažila jsem se mu vysvětlit to, že co mi chybělo na kráse, vynahradilo moje charizma. „Když jsem se narodila, mamce bylo šestnáct, babičce a dědovi se to samozřejmě nelíbilo, ale co mohli dělat? Můj táta dítě nechtěl, bylo mu dvacet a pracoval jako dost špatně placený automechanik, takže se na jednu stranu ani nedivím. Mamka zůstala u babičky a dědy do osmnácti a pak odjela, začala cestovat a užívat si života a to i když musela všude tahat mě. Tehdy si uvědomila, že se nechce vázat, že muži na jednu noc ji stačí a víc než mě nepotřebuje. Ať to zní jakkoli, mamka není špatný člověk, pro mě je něco jako hrdina. Postavila se na vlastní nohy, zvládala se o mě postarat a navíc žila život, který se ji líbil, život, na který bude jednou s úsměvem vzpomínat. V patnácti jsem začala být jako ona, svoje narozeniny jsem oslavila v posteli s nejhezčím klukem ze školy a nezůstalo jenom u něj. Jenže pak jsem se zamilovala a došlo mi, že to co dělám je…odporný? Asi tak.“ Povzdechla jsem, Liam mě pozorně poslouchal a netvářil se ani znechuceně, čehož jsem se bála nejvíc. „On byl perfektní. Zdál se přímo dokonalý, jenže nic není dokonalé. Sbalila jsem tolik kluků, ale když jsem byla s ním, nedokázala jsem říct ani slovo. Nejdřív jsme byli jen přátele, trávili jsme spolu snad každý den, věřila jsem mu, jako ještě nikomu a bláhově jsem si myslela, že bude moje skutečná láska. Ale nebyl.“ Nechtěla jsem Liama nudit zbytečnými podrobnostmi, proto jsem přešla rovnou k jádru věci. „Když pak odešel a nechal mě samotnou, na chvíli jsem se vrátila ke svému starému já, ale nevydrželo mi to dlouho. Něco bylo jinak, už mě nebavilo vysedávat v klubech a flirtovat s klukama a tak jsem sama sobě slíbila, že už nikdy, taková nebudu.“ Čekala jsem cokoli, že se mi vysměje, pošle mě někam a označí mě za hnusnou kurvu, ale neudělal ani jedno. Místo toho vstal od stolu, přešel ke mně a pevně mě objal. Jak o sobě tenhle úžasný kluk mohl říct, že je hajzl? Ne, on byl tím, co každá holka hledá, ale většinou nikdy nenajde.

 Liama jsem vyprovodila až krátce před polednem. Čas s ním neskutečně rychle utíkal, cítila jsem se s ním šťastná a v bezpečí. Neodsoudil mě, bral mě takovou, jaká jsem a dokonce ze mě vytáhl i pár sexuálních praktik, které jsem si odvezla z různých zemí, které jsme s mamkou navštívili. Bez oběda jsem po jeho odchodu skončila opět v posteli a zachumlaná v peřině, která ještě stále voněla po Liamovi, jsem usnula. Probudil mě až dotěrné bzučení mobilu, položeného na nočním stolku, který oznamoval příchozí hovor. Aniž bych se podívala, kdo volá, jsem zmáčkla zelené sluchátko a přiložila si mobil k uchu. „Ano?“ Zamručela jsem rozespale. „Ahoj sluníčko.“ „Harry?“ Hádala jsem, jeho hlas jsem si nemohla splést. „Ano, přesně já, tvůj dokonalý, milovaný Harry.“ Ušklíbla jsem se. „Nejsi ani jedno, ale pokračuj.“ Posadila jsem se a zkontrolovala čas, bylo půl šesté večer. „Co takhle kino a pak večeře?“ Povzdechla jsem. „Už zase mě zveš na rande?“ „Ano, po šesté.“ Připomněl mi. „Jenže já nerandím. Navíc mi není dobře, takže promiň, ale nikam s tebou najdu.“ Odmítla jsem a bez rozloučení hovor ukončila. „Bože za co?!“ Zaúpěla jsem, vyhrabala se s postele a zamířila do sprchy. Ani tu jsem si ale bohužel nemohla vychutnat, jelikož mě vyrušil domovní zvonek. Chrlící nadávky jsem jen s ručníkem, omotaným kolem sebe, pospíchala otevřít. „No to si snad děláš prdel!“ Vyklouzlo mi, když jsem spatřila osobu, stojící ve dveřích. 

Tak kdopak stojí za dveřmi? Koho by jste si tam přáli vidět??? :O :D koment pls :)