You & I are one |FF One Direction cz|

Just one small complication

Upřeně jsem hleděla na svůj vyzvánějící mobil, oznamující příchozí hovor od Liama. Chtěla jsem ho ignorovat, odmítnout hovor, vypnout si mobil a zapomenout na to, že mezi námi někdy něco bylo, ale nešlo to. Váhala jsem, zvažovala všechna pro a proti a stále si opakovala, že to není dobrý nápad, ale nakonec jsem hovor stejně přijala. S mobilem u ucha jsem potichu vyklouzla z ložnice a sešla do přízemí. „Noell?! Kde jsi sakra byla? Proč jsi mi nebrala telefon? Byl jsem i u tebe, ale nikdo nebyl doma. Víš jak jsem se o tebe bál?“ Jak milé, že se stará, přitom hned za rohem ocucává Sophii. „Neměl bys být náhodou někde jinde a starat se o něco jiného?“ Nadhodila jsem, vzhledem k tomu, že byl víkend, měl být Liam se Sophií u jejích rodičů. „Nejel jsem s ní, chtěl jsem víkend strávit s tebou.“ „Myslíš tím, že jsi víkendové noci chtěl strávit se mnou.“ Opravila jsem ho. „Tak to není.“ Povzdechl, očividně ho to trápilo. „Záleží mi na tobě víc, než jsem si ochotný připustit. Nechci tě ztratit.“ Nemohl mě ztratit, vždyť mě nikdy neměl. „Mám dvě letenky do Miami, odjeď se mnou, prosím.“ „Zbláznil ses, že jo?!“ Zasmál se. „Pravděpodobně ano, ale je mi to jedno.“ „Nemůžeme jen tak zmizet! Myslíš, že si toho nikdo nevšimne?!“ „Už jsem ti to říkal, je mi jedno, jestli se to někdo dozví.“ „Ale mě ne!“ „V tom případě se postarám o to, aby to zůstalo jen mezi námi. Věř mi prosím a odleť se mnou.“ Začínala jsem pomalu litovat toho, že jsem mu zavolala, proč mi to musel tak komplikovat? „Tohle nejde Liame.“ Zašeptala jsem. „Všechno jde, jen stačí chtít. Letí to za dvě hodiny, budu čekat na letišti, je to jenom na tobě.“ S tím zavěsil.

„Jsi v pořádku?“ Zdvihla jsem hlavu od snídaně a věnovala Niallovi falešný úsměv. „Jo, všechno je v pohodě.“ Přikývla jsem, ale neskočil mi na to. „Co se děje?“ Nenechal to být. Povzdechla jsem a snažila se vymyslet obstojnou výmluvu. „Jde o moji kamarádku Robin. Měla jsem s ní a Oliverem odjet do Austrálie, jenže jsem nestihla letadlo. V úterý se vrací a já nemám nejmenší ponětí, jak se jim omluvím za to, že jsem se na ně vykašlala.“ Ani jsem mu moc nelhala, Robinin návrat mě opravdu trápil, ale ani zdaleka ne tak, jako Liam. „Možná bys měla sednout na letadlo, jet za nimi a překvapit je.“ Navrhl Niall. „Opravdu myslíš, že bych měla jet?“ Nadzvedla jsem obočí. „Ne že bych byl nadšený z toho, že jen co jsi konečně moje, mi zase utečeš, ale už ti nezbývá moc času. Až vyjde tvůj song...“ „Náš song.“ Opravila jsem ho. „Náš song...“ Usmál se. „...všechno se změní. Každý tě bude znát, novináři ti budou neustále v patách a o fanynkách nemluvě. Nebudeš si moc jen tak někam odjet, aniž by o tom nevěděla polovina svět. Tvoje fotky se objeví všude, budou tě soudit a pomlouvat, někteří tě budou milovat, jiní nenávidět, tak už to je. Já se s tím dodnes tak úplně nesmířil a nevím, co to udělá tobě. Takže ano, myslím si, že bys měla odjet a užít si každou poslední chvilku, kdy můžeš být sama sebou.“ Přikývl.

 „Nemám pas, kde mám do háje pas?“ Šílela jsem a pobíhala po bytě. „Mám tomu rozumět tak, že jsi nejdřív spala s Liamem, který má přítelkyni, ale podle toho co říká, mu na tobě záleží, přesto ji neopustí. Potom s Harrym, který vlastně ani neví co chce, ale ty si myslíš, že jen sex a nakonec taky se svým, jak ty říkáš, nejlepší kamarádem Niallem, který je do tebe až po uši zamilovaný, zatímco ty nevíš, co k němu vlastně cítíš. A teď jedeš s Liamem do Miami, zatímco Niall si myslíš, že jedeš za mnou do Austrálie a Harry si nemyslí vůbec nic, jelikož ho ignoruješ.“ Mamka měla opět pravdu a Robin mi odpustila. Jakmile mě Niall odvezl domů, zavolala jsem ji, milionkrát se omluvila a všechno bylo zase dobrý. „Vystihla jsi to úplně přesně.“ Přikývla jsem, popadla kabelku, mobil, kufr na kolečkách a jako neřízená střela jsem se vyřítila z bytu. „Holka, o tobě by měli natočit dokument.“ Zasmála se Robin. „Klidně ti prodám práva, když mi poradíš, co mám sakra dělat?!“ Nasedla jsem do auta a za doprovodu hlasitého pištění gum vjela na silnici. „Já být tebou, vyberu si všechny peníze z bankovního účtu a sedám na první letadlo směr Sibiř. Tam tě nikdo hledat nebude.“ Uchechtla se. „Díky, přesně to jsem potřebovala slyšet.“ Zavrčela jsem. „A nebo víš co? Odleť za námi do Austrálie. Rozhodli jsme se tu ještě zdržet.“ Povzdechla jsem. „Nemůžu, mám smlouvu na nahrání toho songu. Počkat! Jak to myslíš, že jste se rozhodli zdržet?“ „Našla jsem si tu práci a Oli holku. Takže tu asi ještě nějakou chvíli zůstaneme.“ Odpověděla Robin opatrně. „To je super.“ Zamumlala jsem, přála jsem jim to, ale nechtěla jsem přijít o své kamarády. „Už jsem na letišti, ozvu se později ano?“ „Fajn. A Noell?“ „Hm?“ „Neudělej žádnou hloupost.“ Ušklíbla jsem se. „Děláš, jako bys mě neznala.“ Zaparkovala jsem na letištním parkovišti a pospíchala do haly.  

Jak moc mě za tuhle kapitolu asi budete nenávidět??? :O :D