You & I are one |FF One Direction cz|

Good and bad morning

Existují dobrá rána, kdy se probudíte do sluncem prozářeného dne s úsměvem na tváři. A pak jsou tu i ta špatná rána, kdy máte chuť se zakopat deset sáhů pod zem a už nikdy nevylézt. Přesně tak jsem se to ráno cítila já. Ležela jsem vedle stále spícího Liama a tupě zírala do stropu. Hlavou se mi honilo tolik věcí, s kterými jsem se potřebovala někomu svěřit. Chyběla mi Robin a Oli, ale neměla jsem odvahu jim zavolat. Mamka se večer nevrátila, asi přespala jinde, takže ani s ní jsem si nemohla popovídat a Niall? Copak jsem mu mohla říct, že jsem spala s jeho kámošem, který je mimochodem zadaný? To asi těžko, ne v případě, že jsem si chtěla udržet jeho přátelství a to já chtěla, potřebovala jsem ho. „O čem přemýšlíš?“ Ozval se Liam, netušila jsem, jak dlouho už je vzhůru. Přetočila jsem se na bok, tváří k Liamovi a hodlala mu na rovinu říct, že takhle to prostě nejde, že u mě nemůže přespávat po každý, když se pohádá se Sophií, to by se ke mně mohl rovnou nastěhovat. „Neměl bys tu být.“ Zašeptala jsem. „Proč?Protože mám přítelkyni?“ Nadzvedl obočí. „Jo, to by mohl bít ten důvod.“ Přikývla jsem, zatímco Liam otráveně protočil oči. „Vždyť víš, jak na tom jsme.“ Zaúpěl a promnul si obličej. „Tak se s ní rozejdi! Přestaneš se trápit a nebudeš mít důvod spát v mojí posteli!“ Prudce jsem se posadila a probodla Liama pohledem, který nevěstil nic dobrého. „To není tak jednoduché, nemůžu jen tak říct, sbohem Sophie, je konec.“ Namítl. „Řekni jí to jak chceš, ale už to sakra vyřeš! Nebo z toho zešílíš a já asi brzy taky!“ Zavrčela jsem a vyhrabala se z postele. „Co bude k snídani?“ Zajímal se Liam. „Co si najdeš.“ Pokrčila jsem rameny, nehodlala jsem mu dělat služku. Chytl mě za triko a stáhl zpátky do postele. „To bylo ošklivý.“ Postěžoval si a vyhoupl se na mě, držící mi ruce za hlavou. „Nejsem tvoje přítelkyně Liame, nebudu ti dělat snídani, ani ti prát nebo snad uklízet! Na to máš někoho jiného.“ Odsekla jsem a snažila se vymanit z jeho sevření, marně. „To mám, Harryho.“ Ušklíbl se Liam a naklonil se blíž ke mně. „Ani trochu se mi nelíbí to, co se chystáš udělat.“ Varovala jsem ho. „Jak víš, co chci udělat?“ Zašeptal a provokativně se usmál. „Vím.“ Vydechla jsem a nedokázala se odtrhnout od jeho hlubokých, oříškově hnědých očí. Mohla jsem uhnout, mohla jsem se vzpírat, ale já vlastně ani nechtěla. Naše rty se setkaly ve vášnivém polibku, který nás oba ujistil, že chceme to samé. Liam uvolnil mé ruce, které jsem mu vzápětí obmotala kolem krku. „Za tohle skončíme v pekle.“ Uchechtl se Liam a sundal mi triko, které skončilo na podlaze společně s tím jeho. „Já už tam jsem.“ Odpověděla jsem mu a ochotně mu pomohla se zbavením se tepláků.

Dobrá, možná to nebylo až tak špatné ráno. Ano, stále jsem měla výčitky svědomí, ale co, i já mám právo být šťastná ne? Počkat, co jsem to řekla? Šťastná, já nebyla šťastná, jen jsem se v Liamově náručí cítila jinak, bezpečně. „Co kdybychom si na snídani vyrazili ven?“ Navrhl Liam, objímající mě kolem pasu. Hlavu jsem měla položenou na jeho hrudi a prstem mu do dlaně kreslila spirálu, přemýšlející o svých pocitech, kterým jsem absolutně nerozuměla. „Je to dobrý nápad, ukazovat se venku spolu?“ Zamručela jsem, štvalo mě to. Nebyli jsme pár, nebo tak něco, jen jsme spolu spali, sex přeci nemusí být o pocitech, ale i tak jsem chtěla mít tu možnost, moci si s Liamem vyjít na snídani bez toho, aniž bych sobě, nebo jemu, přidělala potíže. „Proč by nebyl? Vždyť s námi spolupracuješ, copak nemůžeme u snídaně psát nový song, nebo probírat něco kolem koncertu?“ Povzdechla jsem. „Jo, to asi jo. Navíc se mnou chcete nazpívat song.“ Připomněla jsem mu. „Ty to víš?!“ „Jo, stavoval se tu Harry. Tak trochu jsem ho odsud vyhodila. Měl zase jednu z těch svých silných chvilek, kdy si o sobě myslí, že je bůh, nebo tak něco.“ Protočila jsem oči. „To je náš Harold.“ Zasmál se Liam. „Líbíš se mu, víš?“ Odfrkla jsem si. „Jemu se líbí každá druhá.“ „S tebou je to jiný. Kolikrát tě pozval na rande hm? Šestkrát?“ „Asi tak.“ Souhlasila jsem. „To ještě nikdy neudělal, navíc jsem ho neviděl s holkou už od té doby, co poznal tebe. Možná se opravdu zamiloval a jen to neumí dát najevo tím správným způsobem.“ Uvažoval Liam nahlas. „Nech to prosím být.“ Zamumlala jsem a natáhla se pro svoje triko. „Kam jdeš?“ Posadil se Liam. „Pro snídani.“ Mrkla jsem na něj, natáhla si džínsy, vlasy stáhla do culíku a jen s peněženkou a mobilem jsem zmizela v předsíni.

„Dvě latte a šest čokoládových muffinů.“ Poručila jsem si a čekala na svoji objednávku. „Ahoj Noell.“ Polekaně jsem se otočila za jejím povýšeným, nepříjemným hlasem. Proč jsem musela narazit zrovna na ní? To už bych radši brala bombového atentátníka než Sophii. „Ahoj.“ Donutila jsem se k úsměvu. „Jak se máš?“ Do háje proč se zrovna ona zajímá o to, jak se mám? Vždyť mě nesnáší! „Ujde to.“ Přikývla a probodla mě nepřátelským pohledem. „Jen aby bylo jasno, já a Liam jsme pár, možná nám to teď neklape, ale já se ho nevzdám.“ Zavrčela. „Viděla jsem, jak na něj děláš oči a chci tě jen přátelsky varovat, abys od něj dala ruce pryč. Liam není ten typ kluka, co půjde za holkou jen kvůli tomu, že má hezkou tvářičku a udělá mu to kdykoli a kdekoli bude chtít. Ano, něco málo jsem o tobě zaslechla.“ Ušklíbla se vítězně, když zahlédla můj šokovaný výraz. „Liam je kluk, který hledá vážný vztah, kterého se drží a nezničí ho kvůli nějaké malé děvce, tak ho nepokoušej, nemuselo by se ti to vyplatit.“ Zasyčela a odkráčela. Očividně Liama až tak dobře neznala, kdyby jen věděla, kde trávil poslední dvě noci.

Co myslíte? Zamilovala se nám Noell do Liama a nechte to přiznat, nebo je to jen takové pobavení? A Sophiie? Copak by mohla Noell udělat? :D