Obscura lumen (CZ)

Alyssa - Osmá kometa

Hned jak náš věznitel odešel se svou ne úplně vkusně vypadající společnicí, dali muži kolem nás do ještě hlasitějšího hovoru než předtím. Pokukuju po Camovi i po nich, abych si udělala alespoň trochu obrázek, které bych mohla zvládnout já a které Cam. Na lodi sice není kam utéct, ale určitě tu bude spousta míst, kam bychom se mohli schovat. Ve stěnách je spousta dveří stejně, jako v podlahách spousta uzavřených otvorů a také špatně rozeznatelné větrací šachty na stropě. Za zkoušku by to rozhodně stálo, ale nechci riskovat, že bych ohrozila Katie. Proč jsme ji jen oživovali? Byla by na tom určitě lépe mrtvá než zavřená tady v kovové rakvi, plné lidí s rudýma očima, co s námi očividně mají nějaké postranní úmysly, jelikož jsme jiní než oni. Co mi došlo už na začátku je, že nejsou ze Země, jelikož tak vyspělou technologii jako mají oni jsme mi nikdy neměli a teď už asi ani nezjistím, jestli ji někdy mít budeme. Měla bych být vyděšená, ale jediné na co dokážu myslet je Katie, která by tu prostě neměla být. Měla by sedět doma s rodiči a čekat, až se vrátím ze školy, což se nikdy nestane.

„Co myslíš, že s nimi král udělá?" slyším za sebou zřetelně jeden z hlasů a pak cítím, jak mě něco ostrého dloubne mezi lopatky, až se trochu prohnu v zádech, jako by mi to mohlo pomoci.

„Nemel sebou nádhero, ještě bych ti musel ublížit." Slyším jiný hlas za sebou a znovu se nepatrně ošiju, jelikož tlak se přesune přímo na mou páteř a zesílí.

„Co jsem ti říkal?" zvýší se hlas. Mám sice sto chutí mu něco odseknout, ale radši mlčím. „Král vás chce živé, ale o tom jestli v celku nic neříkal." Zachechtá se muž ostře.

„To by stačilo chalani, já jsem tu velitel, a jestli dorazí před krále rozsekaní na kousky, odnesu si to já, což pro vás ale taky neznamená vůbec nic dobrého." Promluvil svalnatý muž, co se prve porval s Cameronem a který ho teď vedl na modrém řetězu jak nějakého psa na vodítku.

„Co s námi budete dělat?" slyším vlastní hlas se ptát.

„Ale, křepelička přece jen umí hezky mluvit, to se mi líbí." Prohlásí další z mužů po levé straně za mými zády.

„My s vámi nesmíme dělat nic," konstatuje jejich velitel, přičemž škubne Camovým řetězem. Vidím, jak se můj spolužák musí ovládat, aby se neotočil a jednu tomu muži nevrazil. Zatíná jak zuby, div si je o sebe nerozbije a jak mu na zatnutých pěstech vystupují žíly.

„Jo to král si na vás pěkně smlsne," řekne nějaký hlas, který se do teď nevyjadřoval.

„Ale že mají smůlu, že jdou přímo před krále co?" zeptá se ho někdo jiný.

„Jsem rád, že tohle se mě snad nikdy nestane." Pronese se znatelnou úlevou muž co drží můj řetěz. Rudokabátníci se dají znovu do hovoru, jako bychom byli opět jen vzduch. Potočím hlavu ve snaze, kouknout se na svou sestřičku. Vedou ji kousek za mnou s pohledem sklopeným do země, stříbrné jemné vlasy jí splývají kolem obličeje jako záclona.

Procházíme teď kolem prosklené stěny, za kterou je obrovská bílá a moderně vyhlížející místnost s dlouhými stoly asi tak, jako měli v tom filmu o malém klukovi, co uměl čarovat s tím rozdílem, že tyhle stoly nejsou dřevěné, ale z šedého blýskavého kovu. Za nimi se pohybují vysoké postavy v bílých pláštích, koukají do zvláštních přístrojů a ukazují si malé obrázky a zase pokračují v koukání. Jejich práce mi sice valný smysl nedává, jelikož asi půjde o něco vědeckého a já se vždycky zabývala spíše kriminálními příběhy. Ty o vědě jsou na mě moc složité a nikdy mě nebavili, když je občas pouštěli na naší staré obrazovce, nebo když jsme našli jeden z disků, na kterém byli nahrané. Můj táta je miloval i přes to, že byl jen obyčejný zahradník. Rychle ale přejdeme za místnost a můžu se zase jen kochat kovovými stěnami, vroubkovanou podlahou a teď už zřetelnějšími větracími šachtami na asi dva metry vysokém stropě. Po očku jsem koukla na muže kolem nás se zjištěním, že se sem sotva vejdou. Nepřipadali mi zas tak vysocí, na první pohled ne. Ale teď jsem si docela jasně začala uvědomovat, že jsou všichni dost vysocí. Začíná mi to trochu nahánět strach, který ve mně až do teď spal zmáčknutý adrenalinem a přehnaným ochranářským pudem. Jsem v nějaké plechové krabici, velké jak tři naše školy. A vedou mě a mou mladší sestru před nějakého krále.