Sorry-YoonMin

4.

,,TaeTae, ahoj!"
Měl jsem rád jeho úsměv. Byl tak zářivý a plný radosti.

,,Ahoj, Jimine!"
Ten můb byl většinou jen falešný.

,,Tak jdeme nebo přijdeme pozdě."
Pořád mě tahal za ruku, když jsme nestíhali.

,,No jo pořád."
V jeho přítomnosti jsem se usmíval skoro pořád.

,,Jimine, co je napsáno na tabuli. Nemůžu to přečíst."
Nikdy nemohl přečíst škrabopis učitele.

,,Je tam elektromagnet."
Fyzika, fakt strašný předmět.

,,Díky."
Z každé maličkosti měl ten kluk radost.

,,Nemáš za co. Tohle byla maličkost."
Byl a pořád je skvělý kamarád.

~~

,,Jimine, nechceš jít někam do města, třeba na zmrzku?"
Šli jsme z třídy do šaten a obával jsem se, že tam budeš zase ty.

,,Moc rád TaeTae."
Měl moc rád zmrzlinu, chodili jsme na ní skoro pořád.

,,Tak jdeme."
Byl šťastný snad každou vteřinu svého života.

,,Už jdu."
Bylo úžasné ho takhle sledovat.

,,Proč nemáš hodně kamarádů?"
S tímhle si nedal pokoj.

,,Už jsem ti to přeci říkal. Už tolikrát."
Byl jako babička. Potřeboval vědět všechno.

,,To se jim hnusíš jenom kvůli tomu, že jsi na kluky?"
Jenom proto, že jsem na kluky.

,,Ano TaeTae."
Byl jsem rád, že alespoň Taemu to nevadilo.

,,Já tě mám rád takového, jaký jsi."
Byl tak moc hodný.

,,Já tebe taky."
A pořád mám.

,,Já si dám jednu čokoládovou."
Už to začalo. Teď změní příchuť.

,,Ne ne, teda jahodovou."
A poslední příchuť bude...

,,Tu taky nechci. Dejte mi šmoulovou."
...šmoulová. Prodavač z něj byl na prášky.

,,Já si dám vanilkovou."
Koupil jsem si svou oblíbenou příchuť.

,,Je dobrá, že jo?"
Dal mi ochutnat své zmrzliny.

,,To vážně je, ale moje je lepší"
Taky jsem mu dal ochutnat.

,,Tvoje je taky dobrá."
Byl jak malý.

~~

,,Tak ahoj."
Stáli jsme před mým domem a loučili se objetím.

,,Ahoj Jiminie."
Tohle byl můj zatím nejlepší den vůbec.

On byl můj pravý kamarád. Věděl jsem, že by mi nikdy nic neudělal. Chránil mě ve všech případech, ale i tak mě nedokázal uchránit. Něco se začalo ničit. To nejdůležitější se začalo ničit.