Sorry-YoonMin

39.

,,Ahoj TaeTae."
Zdál se mi takový smutný.

,,Ahoj."
Byl jako tělo bez duše.

,,Copak se stalo?"
Dělal jsem si o něj starosti.

,,Jiminie, my...my se stěhujeme někam daleko odtud. Už...Už se asi neuvidíme."
Tak moc mě to mrzelo.

,,Tae, to není pravda. My dva se ještě určitě uvidíme."
To jsem si jen myslel.

,,My se ale stěhujeme do...do Anglie."
Tohle jsem nečekal.

,,To už tě nikdy neuvidím?"
Nesměl mě opustit.

,,Přemýšlel jsem, že až budu dospělý, odstěhuju se sem zpátky a budu tady s tebou a Kookiem."
Jedině tohle by mohlo zachránit naše kamarádství.

,,Tae, to zvládneš. Určitě se sem odstěhuješ. Ale nesmíš nás opustit."
Zase se to ničilo.

,,Slibuju, že tebe a Kookieho nikdy, ale nikdy neopustím."
To hezké se začalo ničit.

,,A jak to vzal Kook?"
Podle mně špatně, ale podle Taeho ještě hůř.

,,Strašně špatně. Málem se z toho zhroutil."
Chudák Kook.

,,Strašně mě to mrzí Tae."
Silně jsem ho obejmul.

,,Mě taky a nejhorší je, že dneska odlétáme."
Tekly mu slzy.

,,Tae, všechno bude zase dobré. Budeme tě tady čekat."
I mě tekly slzy.

Není hezké přijít o někoho, na kom vám hodně záleží. Chyběl mi a to hodně. Bez něj ve třídě bylo divně. Žádná zábava...nic.