Sorry-YoonMin

33.

,,Jimine...všechno co si řekl, tak...tak je pravda."
Asi bych strašně křičel, ale nešlo to.

,,Já tě moc miluju Jimine."
Nemohl jsem mluvit.

,,Jimine, řekni mi něco."
Nemohl jsem, promiň.

,,Jak vidím, tak ty mě nemiluješ."
Zvedl ses a šel si pryč.

~~

,,Yoongi?"
Po dlouhém koukání do prázdna jsem tě šel hledat.

,,Y-Yoongi?"
Nic.

,,Kde jsi, Yoongi?"
Potom jsem něco uslyšel.

,,Yoongi, jsi tady?"
Plakal si.

,,Yoongi, pročpak pláčeš?"
Byl si zamknutý v koupelně.

,,J-Jdi pryč Ji-Jimine."
Nemohl jsem,...

,,Nikam nejdu."
...protože od tebe nejde odejít.

,,Jimine ne-nech mě."
Byl jsem v takovém šoku víš?

,,Ne! Odemkni a všechno si vysvětlíme ano?"
Naštěstí si odemkl.

,,F-Fajn."
Nelíbil ses mi, když si plakal.

,,Nebreč."
Neslušelo ti to.

,,Yoongi, co to děláš?"
Obejmul si mě.

,,Nech mě se tro-trochu uklidnit."
Poslechl jsem tě.

V objetí jsme stáli snad deset minut. Pro mě to byly vzácné minuty. Doufám že i pro tebe. Pak jsme se rozešli do pokoje a všechno to začalo.