Sorry-YoonMin

27.

,,Ne ne ne ne ne! Já to nestihnu!"
Ten den do svatby zbývaly dvě hodiny.

,,Ježiš neblázni. To stihneš."
Těch čtrnáct dnů uteklo tak moc rychle.

,,M-Myslíš."
Musel jsem být všude na čas.

,,Když nebudeš koktat, tak to stihneš."
Na moje koktání si narážel skoro pořád.

,,Hej."
Urazil si mě.

,,No?"
Neměl si to dělat.

,,Nenarážej na moje koktání, nebo..."
Skočil si mi do řeči...

,,Nebo co?"
...a to se nedělá.

,,Nebo tě zlechtám."
Hrdě jsem se na tebe usmál.

,,Ty? Takový malý párátko?"
To si přehnal.

,,Já nejsem malý párátko!"
Skočil jsem po tobě a shodil jsem tě na postel.

,,Jimine nech toho!"
Začal jsem tě lechtat.

,,A co když nepřestanu."
Vrtěl jsi se pode mnou strašně moc.

,,Ne-Nech to-toho. J-Já se asi
po-čůrám."
To mi bylo v tu chvíli docela jedno.

,,Musíš ale poprosit."
Ty ses smál. A já taky.

,,Pro-Prosím."
Nechal jsem tě.

,,Uff. Díky."
Bylo to tak fajn.

Spolu jsme se rychle vypravili a potom jsme šli za město, kde se na louce měla konat svatba. Neříkej, že si si tu lechtací chvíli neužil.