Sorry-YoonMin

26.

,,Jimine, nejdeš se projít třeba do parku?"
Tohle jsem od tebe ten den nečekal.

,,J-Já?"
Nemohl jsem tomu uvěřit.

,,Je tady v tomhle domě snad jinej Jimin?"
Byl jsem tupec.

,,No...n-není."
To jsem se před tebou ztrapnil, co?

,,Tak jdeš?"
Tohle jsem chtěl vždycky.

,,Ano, moc rád."
Byl jsem tebou tak moc očarovaný.

,,Říkáš to jak kdybych tě zval na rande."
Zase si nasadil ten svůj úšklebek.

,,P-Promiň."
Byl jsem rudý snad i na zadku.

,,Tak pojď."
Vypadal jsi šťastně,...

,,Vždyť už jdu."
...ale přes to ti hrálo v očích zmatení.

~~

,,Jimine?"
Šli jsme parkem a domluvili jsme se, že se stavíme na zmrzlinu.

,,Ano?"
Vždycky jsem se bál, co bude následovat.

,,Jaký to je, být na kluky?"
Měl jsem právo se bát.

,,Já...sám nevím. Pro mě je to už přirozený. Proč se na to pořád ptáš?"
Nejspíš jsem ho tím zaskočil.

,,Já...Já...no...jen tak."
Byl si tak nejistý.

,,Hm."
Nevěděl jsem, jestli ti věřit, ale nechal jsem to být.

Celý den jsem si s tebou moc užil. Smáli jsme se spolu. Bylo těžké si zvyknou na nového a hodného Yoongiho. Ty tvoje otázky mi mátly strašně hlavu. Začal si se chovat divně.