Sorry-YoonMin

5.

,,Aaaa!"
Něco, tedy někdo mě někam zatáhl.

,,Nic se ti nestane, pokud budeš držet hubu."
Šeptal jsi, takže jsem nepoznal tvůj hlas.

,,Vážně?"
Byl jsem pěkně naivní člověk.

,,Dělám si prdel."
Teď už js tvůj hlas poznal. Měl jsi ho tak hluboký.

,,Jsi kus ničeho."
Taky jsem si to říkal.

,,Už přestaň."
Bolelo to slyšet od osoby, kterou jsem měl tak rád.

,,Fajn!"
To bylo poprvé, kdy jsi přestal a nezbil jsi mě.

~~

,,Mami, tati, jsem do..."
Slyšel jsem něčí vzlyky.

,,Maminko, proč brečíš?"
Byla celé rozklepaná a slzy jí tekly proudem.

,,Víš, tatínek se se mnou chce rozvést."
Nechápal jsem, proč to udělal.

,,Ale proč? Nic si mu neudělala."
Byla to skvělá manželka.

,,Já ne, ale on ano."
To, na čem mi záleželo tak moc se muselo rozpadnout.

,,Podváděl mě s jinou."
Dodnes se ptám, proč tak skvělou ženu podváděl.

,,Mami, určitě si najdeš ještě lepšího, co tě bude milovat už pořád."
Snažil jsem se jí utišit, ale moc mi to nešlo.

,,Myslíš?"
Věděl jsem to.

,,Jsi skvělá mamka, budeš i skvělá manželka."
To byla pravda.

,,Děkuju Jimine. Jsi skvělý syn."
Bál jsem se, že až se dozví, že jsem na kluky, tak už pro ní nebudu skvělý syn.

Ty jsi skvělá mamka."
Obejmul jsem jí a ona mě. Uklidnila se.

Už dávno jsem poznal, jak je život těžký. Nikdy mi nebylo nic přáno. Možná jediný Tae a mamka, ale jinak nic. Přál jsem si, aby se to ještě změnilo.