Sorry-YoonMin

23.

,,Vím že nespíš pako."
Z tý koupelny si přišel do pokoje.

,,Hm."
Chtělo se mi spát, ale ty jsi mluvil.

,,Slyšel si to všechno co?"
Bohužel ano.

,,J-Jo slyšel."
Posadil jsem se, abych viděl tu tvou dokonalou tvář.

,,Tak promiň, že jsem tě vzbudil."
To bylo poprvé, co ses mi omluvil.

,,To je v po-pohodě."
To koktání bylo otravné, že?

~~

,,Brý ráno, Parku."
Bylo to poprvé, co jsi mě takhle pozdravil.

,,D-Dobré ráno."
Znělo to tak mile.

,,Jdeme na snídani ne?"
Přišel si ke mně a...

,,No...jo, jdeme."
...bouchl si mě pěstí do ramene. Bylo to takové přátelské.

,,Ale nejdřív se obkékni, protože polonahej nebudeš. Je to nechutný."
Ale na pitomý připomínky si nezapomněl.

,,Dobře."
To byla asi první věta, kterou jsem před tebou řekl, aniž bych se zakoktal.

Ten den si mě nezbil. Byl si na mě milý. Smál si se na rodiče a některé tvoje úsměvy padly i na mě. Začal si se ke mně chovat jinak. Měnil si se. Měnil si se k lepšímu člověku.