Hraničářův Učeň: První Hraničářka I. ✔

19. - Ve skrytu stínů

"Střelím tě do zadku jestli ho na mě budeš ještě chvíli špulit." Prořízl ticho ostrý hlas hraničáře Cedrika, který měl za úkol hledat učně v lesním porostu a nadávat jim, jak jsou zbyteční. A že hraničáři půjdou do kytek jestli je vystřídají taková nemehla, jako jsou nynější učni. No a tak dále .... Ovšem na jednoho učně nekřikl ještě ani jednou.

Thea, ta na první pohled křehká dívka, na pohled druhý zabiják. Vrtala mu hlavou od té doby, co jí viděl bojovat a poslechl si její dokonalý plán. Nebyl na pochybách, že ona vyučení nepotřebuje. A i teď se v tom utvrdil, když v lese její postavu ještě ani jednou nespatřil.

)(

"Tak dejte si pohov! Pro dnešek končíme!" zakřičel, aby ho všichni slyšeli. Učni se začali scházet kolem něj a seřadili se do křivé řady. Cedrik je obhlédl, aby nakonec zjistil, že chybí Thea. Než ale stihl křiknout její jméno, vynořila se zpod stínů drobná nezřetelná postava celá zahalená do pláštěnky a tiše stála za seřazenými učni. "Máš být v řadě!" křikl na ní, jen aby si to alespoň jednou vychutnal. Thea mlčela jen se přesunula na konec nedbalého zástupu a tiše čekala na další cvičení.

)(

Jako další měli na programu střelbu z luku. Na provizorním cvičišti se shromáždili učni a někteří hraničáři, včetně Crolwleyho a Halta, kteří se chtěli ubezpečit, že střelecký um učňů je na správné úrovni. Střílelo se do terčů různého tvaru, velikosti i materiálu. Každý si měl nějaký vybrat  a postupně každý zvlášť vystřelí na vybraný terč deset šípů. Co nejpřesněji samozřejmě. Bez rozstřílení.
"Jako v životě," poznamenal Cedrik, "Tam se vás taky nikdo neptá jestli jste připraveni. Musíte být neustále!"

Thea si vybrala pytel naplněný slánou. Byl pověšen na silné větvi buku na laně. Uprostřed něj byla namalována červená čára. Pro Theu to bylo, jako by ji ten pytel sám vyzval na souboj. Prostě bylo jasné, že se bude snažit strefovat jen do červeného pruhu.

)(

Na řadu Thea přišla až jako poslední. Učňům se v celku dařilo dobře.  Většina si vybrala klasické dřevěné terče. Všichni byli proto natěšeni na výkon dívky. Střílet jí ještě nikdo neviděl. Až na Crowleyho a krále.

Thea na sobě měla pláštěnku, která jí vlála v mírném vánku. Kapuci měla staženou hluboko do čela, luk v ruce, šípy odkryté a připravené k okamžitému použití. Thea používala devadesáti librový luk a věděla, že ho v Araluenu má málo lidí. Jedním z nich byl ale Halt. Podívala se na něj. Střetli se očima.

Oba tak chladní. Oba tak záhadní. Oba tak obávaní. On viděl oči ledové, ona oči plné pronikavosti, které vás jakoby probodávaly zevnitř. Ona to tak ale necítila. Ona z nich cítila klid. Z té pronikavosti cítila klid. Thee přišlo, že on jediný jí rozumí.

"Tak, můžeš!" zakřičel Cedrik, který odstartoval výkony všech učňů. Teď i ten dívčin.

Thea se odtrhla od těch pronikavých očích a plynule bez většího zamyšlení nebo přípravy, vytáhla šíp z toulce, vsadila ho do tětivy, zvedla luk, natáhla, palcem se dotkla koutku úst a vystřelila. Šíp se zabodl do středu červeného pruhu a tím pytel rozhoupal. Thea ale nevnímala dopad prvního šípu a hned po jeho vypuštění vsadila do tětivy další a i přes to, že se pytel houpal, mířila jen chvilinku a zase vystřelila.

Takhle to šlo dál, dokud jí v toulci nezbyl poslední šíp. Ten ale nevystřelila k těm ostatním na červenou čáru. Tímto šípem přeťala provaz držící pytel. Ten se sesunul k zemi spolu s třiadvaceti šípy.

Pak si luk přehodila přes rameno a mlčky, s tváří ve stínu kapuce, čekala na hodnocení. Nikdo ale nic neříkal všichni teprve vstřebávali to, co právě viděli. Tu neuvěřitelnou rychlost a přesnost i přes to, že se pytel houpal.

Jako první se vzpamatoval Halt. "Dobře, děkujeme za ukázku tvé střelby," otočil se na ostatní učně, kteří zírali na Theu jako na bohyni: "do večera máte volno." Thea už vykračovala směrem k lesu, ale zastavil jí Crowley: "Theo, pojď se mnou, musíme něco probrat."

holkaXx