Hraničářův Učeň: První Hraničářka I. ✔

41. - Pár vzácných úkazů v jednom dni

Thea se vracela z východní věže do té západní, aby se spolu s Oceánem vydala zpět do hostince a utišila neklidný hladový žaludek. V místě, kde s Crowley čekali na krále se zastavila a otevřela dveře napravo, které vedly do jedné z dvou polovin přízemí západní věže. Stoupla na měkký koberec a vydala se ke dveřím , které ústily do druhé části přízemí. Tam už pak byly dveře, které vedly ven. Rukama v rukavicích, které se zase začali třást, dveře otevřela.

Zamyšlena nad tím, odkud zná to jméno: Ehmed, stoupla na první schod, a kdyby jí ruce, které vystřelily ze tmy za ní nechytly, ležela by v louži krve pod schody. Thea se vytrhla ze zamyšlení, pevně si stoupla na namrzlý první schod a otočila se na svého zachránce.

"Eine," vydechla Thea: "co tady proboha děláš?" a v tu chvíli věděla, odkud to jméno zná. Ehmed, tak se jmenoval On. ... Einarův otec. Své zjištění dokázala zamaskovat a, Einar si ničeho tedy nevšiml. 

Mladík nešťastně pokrčil rameny: "Vzbudil jsem se a ty jsi vedle mě neležela. Tak jsem tě vystopoval až sem, ale v hradě jsem se ztratil, zrovna jsem konečně našel odkud jsem přišel a chtěl jsem se vrátit."

"Tak pojď," vyzvala ho dívka a opatrně sešla schody ke svému trpělivě čekajícímu koníkovi. Bok po boku se vydali před menší nádvoří s koníkem v patách a vyšli z hradu stejně jak do něj oba přišli. 

Mlčeli, celou dobu, co se proplétali uličkami, co minuli velkou sochu hrdiny, mlčeli, i když Thea odsedlávala Oceána a čistila mu srst. Einar promluvil, až když chtěla dívka vyjít ze stájí a jít na snídani: "Proč jsi tam byla?"

Dívka se zastavila v kroku a pomalu se otočila na svého přítele: "Král mě poprosil o pomoc," zamumlala a odešla. Einar tam ještě dlouho stál a přemýšlel, čím se to Thea stala. Jak moc s změnila za tu dobu, co byla sama ve velkém světě.

)(

Královský bojový mistr přijal tříčlennou skupinku s radostí. Do toho chumlu mladých snaživců snadno zapadli a místa bylo na nádvoří dost. Horác se postavil chrabrému polorozpadlému slaměnému panákovi a Gilan si vzal Willa stranou a cvičili obranu noži. 

"Jde ti to moc dobře," pochválil ho mladý hraničář: "Thea je dobrá učitelka," poznamenal, když Will s lehkostí odrazil jeho útok shora. 

"Výborně," pochvaloval si, když se ukázalo, že Will by měl velkou šanci na přežití v takovémto souboji. Po hodině tvrdé dřiny si dali přestávku. 

"Jsem rád, že tě to Thea naučila, je to velice užitečné," usmál se Gilan na svého přítele. Will se zasmál: "Při tom, když mě to učila mi do smíchu nebylo. Bušila do mě hlava nehlava a ještě mi přímo při tom stíhala říkat, co mám dělat." Gilan přikývl, že rozumí a vzpomněl si na to, když jí viděl Willa učit na sněmu. Byla to opravdu mistryně. Velmi dobře věděla, co dělala. 

Horác si dal také přestávku a přisedl ke svým přátelům. Gilan ho nechal vydechnout a pak Horáce vyzval: "Pojď si se mnou zatrénovat, Horáci." Mladík se nadšeně usmál: "Ano! To bude skvělé." Horác byl konečně ve své kůži, tady se něco dělo, ne jen mluvilo.

Will se na ně usmál a chtěl se posadit opodál, ale jeho plány na lenošení mu překazil Gilan, když mu ukázala štíty, které byly pověšené podél nádvoří: "Myslím, že je nikdo dlouho neprovětral," řekl jen tak náhodou, ale jeho hlas netrpěl námitek. 

Will se pustil odevzdaně do střílení a Gilan s Horácem do sebe s třeskem bušili a velice si to dopoledne užili. 

)(