49. - "Překonej trní"

377 44 2
                                    

Einar se po třech hodinách výslechu v podstatě nic nedozvěděl. Unaveně vyšel z postranní kajuty, kam cizince zavřeli a s povzdechem se opřel o zábradlí lodi. Slunce ho pálilo a teplý vítr ho bičoval do tváří. Měl hlad a byl unavený.

Ani po osmé noci strávené ve městě nenápadným vyzvídáním se nedozvěděl nic moc zajímavého. Pouze drby, kdo komu nadbíhá a jaké tajné dámské návštěvy, kdo má.

Doufal, že alespoň Thea bude mít větší štěstí. Přeci jenom, pomyslel si, Thea je schopná dostat informace i z kamene.

Za ním se ozvaly kroky, byl to Gilan. Opřel se o zábradlí vedle Einara: "Nic neřekl, co?"

"Ne, když už něco řekne, tak jen nějakou blbost, naprosto nedůležitou. Chce to Theu," uznal. Periferně zaznamenal, jak Gilan jemně přikývl. Nebyl důvod, aby se neshodli. Její metody byly sice pochybné a zvláštní, ale účinné. Její hlavní zbraní bylo to, že byla žena.

"Mám hlad, jako vlk, skočím si do města na jídlo," oznámil Gilanovi po pár minutách ticha a odpíchl se od zábradlí. Gilan se usmál: "Nehodila by se ti společnost? Něco teplého bych také snesl."

Einar ho přizval mávnutím ruky a oba se vydali do města: "Po tom týdnu už má přehled," řekl Gilanovi, když šli hlavní ulicí. "Tady mají hnusné pivo, je to jak špinavá voda," ukázal na jednu z krčem, které míjeli. 

"Tamhle," ukázal na malý zapadlý domeček: "mají sice dobré pivo i pálenku, ale zato hrozně vaří." Gilan se musel usmát nad jeho znalostí. 

"Ale tady," zastavil se mladík před patrovým domem ze dřeva: "mají skvělé pivo, dobře vaří a ještě je tady super obsluha," lišácky se usmál, odsunul dřevěný rám pokrytý průsvitným papírem stranou a vešel. 

)(

Halt se rozhodl rychle. Nebyl čas, mařit čas. Sňal si z ramene  luk a z toulce vzal šíp, který vložil do tětivy. Automatickými pohyby natáhl tětivu a zamířil na poslovo levé rameno, posel k němu stál zády a stále si pro sebe nadával. Halt vypustil šíp a posel se s překvapeným heknutím sesunul k zemi. Stejně obyčejný jako všichni poslové.

Pokud měl tedy i posel toto oblečení znamenalo to, že neznačí vrahy. Prostě ho nosil každý, kdo jen prošel kolem Sakahu. To zcela mění situaci, pomyslel si Halt a vydal se k zraněnému a vylekanému poslovi. Willovi naznačil ať sbalí jejich věci a přijde k němu. Will prohlédl ještě okolí, aby se ujistil, zda jsou sami a vydal se k jejich provizornímu tábořišti pobalit. 

)(

Gilan s Einarem seděli v rohu příjemného hostince a popíjeli pivo. Břicha měli plná famózního jídla a teď si potichu povídali. 

"Už jsi se díval na ty listiny, co jsi vzal Katsuovi?" zeptal se Gilan. Einar zavrtěl hlavou a napil se: "Vím, že si o mě většina naší výpravy myslí, že jsem samotář a pracuji sám, ale jsem schopen se přizpůsobit skupině. Počkáme s tím, až se vrátí Halt."

Gilan uznale přikývl, popravdě on si o Einarovi právě tohle myslel: "Co vůbec Thea?" 

"Až bude chtít přijít, udělá to," řekl Einar mu informace k jejímu návratu. 

"Víš, že tak jsem to nemyslel," pousmál se hraničář. Einar se na něj dlouho díval a pak zachmuřeně odpověděl: "Chtěl bych, aby to bylo růžové, ale pravda je, že nám není určeno být spolu. I když se o to snažíme, stejně se naše cesty vždycky rozejdou." 

"Tak jen musíš udělat mezi těmi cestami další cestu. Spojit je v jednu nekonečnou."

"Mezi těmi cestami je neprostupný les," odvětil Einar. 

Gilan se vědoucně usmál: "Když jsem byl malý kluk, často jsem se ztrácel i na několik hodin v lesích. Vždycky jsem se pouštěl dál a dál. Jednou jsem našel jezero, nebylo daleko od vesnice, ale bylo dobře skryté a navíc, kolem něj byla neprostupná hradba ostružiní a stromů. Nechal jsem to být a zapomněl. Po letech jsem se tam vrátil a ta neprostupná hradba byla pryč a do jezera si chodili lidé pro vodu."

Na chvilku nastalo ticho a pak Einar promluvil: "Co když ani jeden nemáme dost sil se do toho houští pustit."

"Pak byste neměli mít ani kousek společné cesty."

)(

O tři dny později

Halt a Will vyrazili hned jak to šlo. Se zajatcem šel sestup zpět k moři pomaleji. Po třech dnech cesty se znaveni ocitli zpátky na lodi. Erak je s posádkou a Gilanem srdečně přivítali. Za ty tři dny nedokázali z jejich prvního zajatce nic dostat. 

"Posla dáme jinam, nesmí o sobě vědět," rozhodli se hraničáři, když nebyl posel na doslech. 

"Kde je Einar a Thea?" zeptal se Halt svého bývalé učně. 

"Thea je stále na náměstí a Einar sleduje správce. Někam se vydal s velitelem hlídek." 

"Dobře, co ty dokumenty, co měl Einar ukrást?" 

"Jsou u Eraka v kajutě," oznámil Gilan. Halt ho poplácal po rameni: "Skvělá práce," a vydal se k Erakovi.

"To všechno Einar, ne já," odvětil Gilan a lehce se začervenal.

Halt se k němu otočil: "To ano, ale ty jsi to s ním přežil." Gilan se zazubil a vydal se za ním.

)(

Einar byl zmatený. Sledoval velitele hlídek a správce dvě hodiny, pak se zastavili v menším údolí v jehož středu byl zdobený vchod vytesaný do skály, která převážně údolí tvořila. Katsu vešel dovnitř a velitel hlídek s deseti vojáky zůstali venku.

Po necelé hodině Katsu vyšel a celá výprava jela zase zpět do města. Einar čekal až budou venku z údolí a pak našel úzkou stezku, kterou se dostal na jeho dno. Přispěchal ke vchodu a s mečem v ruce se vydal do útrob skály. Dostal se do chodby na jejímž začátku byla v držáku ve zdi vsazena hořící pochodeň. Einar doufal, že ji tu po sobě nechal Katsu, popadl jí a stále s mečem v ruce se vydal dál. 

Chodba se každým krokem rozšiřovala. Einar se tu cítil nesvůj. Byl to pocit něčeho většího, co se vlnilo ve vzduchu. Víry.

Šel pár minut a chodba vyústila do velikánské místnosti. Holé stěny a voda odkapávající ze stropu moc útulnosti nedodaly. Bylo tu chladno. Ale ne takové, které uvítáte v parných dnech. Tohle bylo vlhké vlezlé chladno, které nevěstilo nic dobrého. 

Einar se rozhlédl po místnosti a všiml si na zemi drobných pravidelných rýh. Když jednu z nich prozkoumal pečlivěji zjistil, ze to jsou ve skutečnosti dlouhé obdélníkové kameny vsazené do podlahy. Hrobky.

To slovo jakoby nenapadlo jeho, ale vnukla mu ho ta podivná síla, kterou zde cítil. Vyskočil na nohy. Viděl dost. Vydal se zpět a to podivné místo s neoznačenými hrobkami nechal za sebou. 

)(

Zdravím!
Vím, že jsem vám psala, že teď to moc nevypadá, ale zjistila jsem, že vždycky, když napíšu omluvnou zprávu, tak nějakým zázrakem se vrátí chuť psát. 😍
Doufám, že se vám kapitola líbila ❤
holkaXx

Hraničářův Učeň: První Hraničářka I. ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat