Hraničářův Učeň: První Hraničářka I. ✔

44. - Dopolední rozptýlení

O týden později

Thea se dívala ze zádi lodi na východ slunce. Dívala se na to slunce, které jí dodávalo naději v nejhorších chvílích. To slunce, které jí dovedlo až sem. Dívala se na žlutou kouli, která bude i její konec. Třesoucí se ruce měla schované pod pláštěm a v duchu si opakovala slova, která slyšela již mnohokrát, a to od mistra meditace v Nihon-džinu.

Jibun wo mitsukete, najdi sama sebe, jibun wo mitsukete... najdi sama sebe...

Snažila se, ale jí přišlo, že čím více se snaží, tím horší to je. Zhoršilo se to už natolik, že při jídle musela sedávat osamocená stranou ode všech někde v tmavém koutečku, aby si nikdo nevšiml, jak jí ze lžíce padá jídlo zpět do misky, že jí z prstů občas spadne i ta lžíce. Einar moc dobře věděl, co se děje a neměl ponětí, jak dívce, která byla den ode dne odtažitější, pomoci. Halt občas zahlédl, jak dívka raději řídkou polévku pije, jak jí s miskou blízko úst, jak schovává ruce pod plášť, ale neuměl určit, co se děje.

A tak se den, co den odpoutávala od světa a uzavírala se do sebe. Celé hodiny stávala na zádi, nechala se ovívat svěžím větrem a dívala se do dáli. Většinu času přemýšlela nad Oceánem, stále si odůvodňovala své rozhodnutí. Tam mu bude dobře, hlavně beze mě mu bude jistě lépe. Ale tato odůvodnění nijak nemohla zastavit vzpomínky, chyběl jí. Moc jí chyběl. Chtěla se na něm znovu projet. Chtěla se s ním ztotožnit, aby byli jako jeden muž. Chtěla usnout po jeho boku, jako to dělávala o chladných nocích. Chtěla se s ním hádat o množství snědených jablíček. Chtěla ho znovu vidět, ale nešlo to.

"Piráti!" zaznělo za jejími zády, otočila se, aby zjistila, co se děje. Blížili se k pobřeží Toskana a Aridy a hlavně k ústí Asaranjanského kanálu.

"Vždyť piráti mají být až na druhém konci kanálu, ne tady," zamumlala si dívka pro sebe a pomalu šla na příď.

Skandijci si již všimli její skvělé adaptace, jestli tahle holka něco měla, tak to bylo přirozené umění ztotožnit se s pohyby čehokoliv. Bylo obdivuhodné, jak snadno se poddala pohybům oceánu a bez jakéhokoliv zaváhání šla plynule po palubě.

Na přídi se postavila na opačný konec, než stáli hraničáři a Ein a podívala se po obzoru a opravdu, napravo od jejich polohy byla černá silueta lodi. Černé plachty jasně naznačovali, že nepůjde o loď obchodní. Halt se zadumaným výrazem přešel k Erakovi na záď, který zrovna vyhodnocoval vzdálenosti.

"Co myslíš, stihneme být v kanále dříve, než nás dožene?" zeptal se hraničář. Podle Erakových zápisků měl být Asaranjanský kanál nedaleko od jejich polohy. Erak pohybem hlavy naznačil, že ne: "Má o čtyři vesla víc a lepší vítr."

"No, tak my alespoň máme několik o zuby ozbrojených Skandijců," poznamenal Halt, když si všiml radostných záblesků v očích Erakovy posádky, které vycházely z naděje, že si zabojují.

"Dobrá chásko, zbraně do rukou!" zahřměl oberjarlův hlas přes palubu až k přídi, kde stála Thea a snažila se ignorovat tři mladíky stojící opodál. Halt k nim přišel: "Připravte si luky, budou potřeba," úkosem se podíval na Theu a očima se jí ptal, zda se také přidá, kývla na znamení, že samozřejmě ano: "dobrá tedy. Einare a co vlastně umíš ty?"

Mladý muž se na něj zazubil: "Ále jen nějaký srandičky s mečem, nic světoborného," usmál se a otočil se na Theu: "nic světoborného oproti tady Thee, ale pokud vynecháme jí, s mečem si poradím."

"Výborně, budeš čekat na palubě a pokud budou mít na druhé lodi problém s Gilanem budete po ruce, i když si myslím, že na takovou situaci nedojde, je dobré čekat vše, ano?"