Hraničářův Učeň: První Hraničářka I. ✔

34. - TY

"Nee, prosím nech děti," zoufalá žena se snažila marně svého rozzuřeného manžela dostat od dětí. Rákoska svištěla vzduchem a místnost zaplnil dětský pláč. Thea to všechno pozorovala oknem.

"Tenhle si to zaslouží," řekla si pro sebe a vydá se do domu. Chladný noční vzduch zaznamenají všichni v místnosti. Ohlédnou se na otevřené dveře, ve kterých stojí postava. Není jí vidět do tváře. Stojí tam klidně. Bez hnutí. Jediné, co mohou vidět zřetelně je modré malé světélko, snad jedno oko?

Ten hulvát už se nadechuje s otázkou, co tady cizinec dělá, ale dívka je rychlejší. Pomalu zvedne ruku s prstem namířeným na toho tyrana.

"TY," řekne chladně Thea, ženě a dětem přijde, jako by s hlasem cizince se jim do duše vkradla smrt. Thea stále ukazuje na muže, a přitom udělá krok do místnosti. Muž pustí své plačící dítě a ucouvne, stejně tak i jeho manželka.

"TY," řekne znovu dívky a udělá další krok. A takhle to pokračuje, s každým krokem ho osloví, až on nemá kam ustupovat. Když je muž u zdi, Thea se zastaví a ruku nechá klesnout. Teď už muž ví, že to modré světélko je oko.

Děti doběhnou k matce a chytnou se její sukně. Ona se je snaží uklidnit a zároveň se dívá na cizincova záda. Thea se k ní otočí a skoro zařve: "Zmizni i s dětmi!"

"Ale ..." začne protestovat nešťastná žena. Thea jí ale ostrým tónem hlasu umlčí: "Zmizni!"

Žena už dál na nic nečeká, vezme pláště, pro sebe a děti a společně vyběhnou ven z domu. Muž, který si myslí, že když je cizinec k němu otočený zády, tak ho nevidí, se pomalu začne sunou podél zdi v myšlence, že unikne. Thea ale moc dobře ví o co se snaží, a proto rychle vytáhne dýku, která se zabodne do dřeva kousek od mužovy paže. Vykřikne a schoulí se na zem: "Ne, prosím, nechte mě být. Já jsem nic neudělal!" Ospravedlňuje se muž.

"Že ne?" zeptá se skoro až posměšně Thea. Nechá muže ležet na zemi, zavře dveře na petlici, zatáhne závěsy a sfoukne všechny svíčky. Jen jednu nechá hořet. Muž jí jen vyděšeně pozoruje.

Thea dojde k muži se svíčkou v ruce, položí jí na podlahu, tak aby jí zespoda osvětlovala tvář a sejme si kápi se slovy: "Já jsem slyšela něco jiného," křivě se na něj usměje a sfoukne svíčku. Muž vykřikne z čirého zděšení nad jejím vzhledem a nad tmou, která se kolem nich semkne.

)(

Gilan se odhodlal a zaklepal na dveře předpokoje královy pracovny. Otevřel mu Anthony: "Zdravím, hraničáři. Král tě očekává," řekl a uvolnil mu cestu.

Když se ráno Gilan vzbudil dolehla na něj tíha jeho činu. Pomsta upadla, teď si kladl jen jednu otázku: Proč jsem to udělal? Za králem šel s těžkým srdcem, ale věděl, že trest ho nemine a snad ani nechtěl, aby ho minul.

Král zrovna něco hledal v regále se spousty spisy, když se Gilan s Anthonym objevili ve dveřích. Král se na něj ohlédl a když viděl, kdo je příchozí, na tvář mu spadla maska zklamání.

"Vaše Výsosti," malinko se uklonil hraničář.

"Pojď dál, Gilane," povzdechl si král a z jeho hlasu bylo patrné, že tento rozhovor není zrovna to, co by si měl užít. Gilan na tom byl stejně.

"Posaď se," vyzval ho král a sám se usadil do svého pohodlného dubového křesla za stolem naproti mladíkovi. Chvíli si jen koukali do očí a četli z nich pravdu. Gilan viděl hořké zklamání, skoro až zradu, král viděl provinění a ochotu přijmout následky za svůj čin.

"Já ..." začal Gilan, ale král ho mávnutím ruky přerušil. Dál mlčeli. Král si posteskl nad absencí Halta, ten by jistě věděl, co dělat. Nakonec prolomil ticho sebeobviněním: "Měl jsem poslechnout Crowleyho a neposílat tě ho dopadnout."

Gilan k němu překvapeně vzhlédl: "To vy ...?" Král přikývl: "Ano, stál jsem si za tím, že tam pojedeš ty. Byl jsem si jistý, že mi sem toho parchanta přivedeš, hodíš mi ho před trůn a já se mu podívám do očí. Ale tohle jsi mi odepřel. Odepřel jsi mu, aby věděl, že jím opovrhuji, odepřel jsi mi to potěšení nad ním vynést rozsudek. Sobecky jsi ho zabil," poslední větu král skoro vyplivl. Gilan se stáhl do křesla: "Nikdy jsem nechtěl ztratit Vaši důvěru, Vaše Veličenstvo. Jsem ochoten nést jakékoli následky." Mladík se tomu postavil čelem a teď seděl na židli vzpřímeně a nebojácně se díval králi do očí.

"Škoda, že Halt už odjel. Poslal bych tě s ním, ať se pečeš někde v poušti a zpytuješ svědomí."

"Odjel?"

"Ano, poslal jsem ho, aby našel Theu a spolu s ní jeli do Aridy a tam zničili celý Zlatý řád spolu s Kruhem nejvyšších."

"Ehm ..." Gilan byl zmatený: "Veličenstvo, obávám se, že nevím, o čem mluvíte."

"Pokud potkáš Theu, zeptej se jí na to. Teď běž a zůstaň zde, dokud nevymyslím, co s tebou. Anthony ti zařídí pokoje." Gilan ale zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu: "Pokud dovolíte, raději bych se ubytoval v nějakém hostinci ve městě. Myslím, že to bude nejlepší."

Král přikývl: "Dobrý nápad, pak se někomu svěř, kde tě hledat. A už běž ..."

Gilan vstal, uklonil se a potichu odešel.

holkaXx