Hraničářův Učeň: První Hraničářka I. ✔

43. - Rozhovory

"Stejně je divné, že ten sendži neumí obecný jazyk," poznamenal Gilan, když zrovna večeřeli.

Všichni se podívali na dívku, jestli k tomu něco řekne.

"Hmm, v Nihon-džinu je jeden klan, který odmítá cokoliv, co není z jejich rodných ostrovů. Bude asi odtamtud."

"Ale proč ho poslali, aby nás prosil o pomoc, když se s námi nedomluví?" zeptal se zase pro změnu Will.

Dívka se na něj podívala: "Nevím, do císařovy hlavy nevidím."

)(

Will se z pokoje vyřítil v pískově žluté pláštěnce a málem srazil Horáce, který se tam zrovna chystal jít.

"Co to máš na sobě?" zeptal se mladík svého přítele.

"Novou pláštěnku, tu nám s Haltem dal Crowley, nejsou tak teplé, jako ty zelené a hodí se barvou do pouštního prostředí."

"V těchto odlehlých východních zemích ještě za Indusem je kamenná poušť," ozval se za nimi hlas: "říkala jsem to na poradě."

Mladíci se otočili na dívku, která se opírala o zábradlí na schodech, které vedli z podkroví a za ní stál Einar.

Will pokrčil rameny: "I tak jsou lepší, než abychom se tam promenádovali v těch teplých a zelených."

Dívka s ním nemohla nic jiného než souhlasit.

)(

"Všechny vaše koně se na palubu nevejdou, je mi líto, Halte," omluvil se Erak, ale byl celkem rád. Ta pekelná stvoření moc nemusel, ale zase věděl, že pro hraničáře znamenají mnoho.

"Tak nějak jsem s tím počítal," zamumlal Halt: "půjdu to říct ostatním."

"Jo a ještě... chlapy už tady dělají moc bordelu, potřebovali bychom už opravdu odplout."

Halt chápavě přikývl: "Zítra ráno budeme připraveni," upřesnil odplutí a podíval se na slunce, bylo před polednem.

"Dobrá, jednu noc snad ještě hospodský vydržej," zazubil se skandijec a vzdálil se.

)(

"Zavazadla doneseme na loď po obědě a pak dovedeme naše koně do stájí na hradě. Tam zůstanou, dokud nepřijedeme, s Crowleym jsem domluvil, že je jednou za tři dny provětrá, jemu to taky udělá dobře," usmál se na různorodé osazenstvo stolu: "akorát Theo, půjde s ním Oceán a tvůj kůň, Einare?"

"Když mu to řeknu, tak ano," řekl Einar a Thea kývla, že to má stejně. Ruce měla schované pod stolem a nemohla se na nic jiného soustředit.

"Dobrá, poprosím ho, aby přišel do stájí a seznámil se s nimi."

Oba přikývli na srozuměnou.

)(

"Tak co Halte? Už se těšíš, až vyplujeme?" zeptal se jen tak mimochodem Svengal.

Halt se na něj zamračil a dál uskladňoval jejich věci pod nepromokavou plachtu, která byla v rohu paluby.

Svengal se s chechtáním odkolébal pryč.

"Tohle je vše, Halte," když mu Will jako poslední podal uzlíček těch nových pláštěnek.

"Dobrá," řekl hraničář a upevnil roh plachty: "pojďme tedy ustájit koně."

)(

"Ahoj krasavci," pozdravil s úsměvem Crowley oba koně.

"Oceáne, to je Crowley, budeš s ním chodit ven, ano?"

Koník velitele očichal a pak se podíval na Theu.

Nedělej si starosti.

Dívka ho vděčně podrbala po hlavě a pak nechala Crowleyho ať se sním seznámí, to samé pak opakovali u Einarova koně.

)(

Thea se smutně dívala na Oceána a hladila ho po čumáku: "Je mi to tak líto, kamaráde," měla na krajíčku.

Já to chápu, ťuknul do ní povzbudivě koník.

"Vidíme se naposledy," šeptla dívka nešťastně a už nechala slzám volný plac.

Všechno jednou končí, odvětil moudře Oceán.

Thea ho tady nechtěla nechávat, ale rozhodla se. Musela zmizet a bylo by to moc nápadné, kdyby se nepřidala k ostatním a nenechala tady svého koníka. Nikdo nebude čekat, že by odešla bez něj, ale ona musela.

Jistě se znovu setkáme, uklidňoval jí a dívka by přísahala, že se na ní usmál.

Tvářemi od slz se přitiskla na jeho krk: "Ještě se naposledy projedeme, co říkáš."

Oceán šťastně pohodil hlavou. Dívka ho osedlala a se západem slunce vyrazila ze stájí daleko od Araluenu.

)(

"Kde je Thea?" zeptal se Gilan, když usedal k večeři. U stolu byli už všichni a živě debatovali o dobrodružství, které je čekalo.

Halt se na něj úkosem podíval: "Nevím, ale určitě se vrátí, znáš jí. Čeká jí několik týdnů v neustálé společnosti, chce si užít ještě trošku samoty."

"Asi máte pravdu," zkonstatoval mladík.

"Ovšem, že mám," blýskl po něm pohledem Halt a napil se kávy.

Will se snažil schovat úsměv, který vyvolal Gilanův překvapený a zahanbený pohled.

)(

Čekalo se na Theu, vše bylo připraveno, mohli odplout, ale ona tady nebyla. Pak se v přístavu objevila drobná tichá postava, která se vyšvihla na palubu: "Omlouvám se," šeptla k Erakovi a okamžitě přešla na záď, kde se opřela tak, že ke všem byla zády.

Skandijec pokrčil rameny: "Vesla!" zakřičel.