Selekce ✔️

Kapitola 1

Když nám ten dopis přišel do schránky, máma byla radostí bez sebe. Byla přesvědčená, že se tím všechny problémy vyřeší. Její plán měl jediný háček, a to mě.

Nechtěla jsem patřit do královské rodiny. Nechtěla jsem být První. Nechtěla jsem se o to ani pokusit. Zavřela jsem se v pokoji a přemýšlela nad argumenty, kterými bych mámu ještě zviklala. Blížil se večer tak jsem šla na večeři. Kdykoliv jsem se na matku podívala, upřela na mě tak nelítostný pohled, jako by chtěla, abych se cítila provinile. Položila na stůl džbánek s čajem. "Zabilo by tě, kdybys tu přihlášku vyplnila" vyšťekla, když už se nedokázala udržet. "Selekce by pro tebe mohla být skvělá příležitost. Pro nás všechny." "Mami já nemůžu."
"Poslední roky byly pro tvého otce strašně těžké," poznamenala máma. "Měla bys myslet na něj,pokud je v tobě aspoň špetka soucitu." Táta. No jo. Vážně jsem mu chtěla pomoct. I Darsy a Gemmě. A matce nejspíš taky. Situace byla napjatá už nějakou dobu. Přemýšlela jsem zda by peníze mohli vůbec naší situaci zlepšit. Nebyli jsme úplně chudí, ale moc nám k tomu nechybělo. Naše kaštan byla jen třetí odspodu. Patřili jsme mezi umělce. Táta s Darsy vyráběli umělecké předměty, které si panstvo kupovalo, máma a já jsme vystupoval na oslavách - já jsem zpívala, ona hrála na klavír. Gemma svůj talent ještě neobjevila. Bylo jí teprve sedm, měla ještě trochu času.
Listí mělo brzy změnit barvu a náš skromný svět měl opět znejistět. Pět hladových krků, ale jenom čtyři pracující. A žádná záruka zakázky. V tomto ohledu mi Selekce přece jenom připadá jako záchranné lano, kterého bych se mohla zachytit. Ten hloupý dopis mě mohl vytáhnout z temnoty i s celou mou rodinou. Jednoho rána k nám přišel dopis. V něm stálo :"Nedávné sčítání obyvatelstva potvrdilo, že ve vašem domě v současnosti pobývá mladá žena ve věku mezi 16 a 25 lety. Rádi bychom vás upozornili na blížící se příležitost k uctění velkého českého národa. Darsy mě popadla za ruku a vypískla." To jsi ty! "
" Já vím, ty opičko. Pusť mě nebo mi zlomíš ruku." Ruku mi ovšem nepustila a dál vesele poskakovala.
"Náš milovaný princ, Louis Tomlinson,"

pokračovala máma, "dosáhne tento rok 26 let a tak na tuto cestu jeho novou životní etapou by si rád mezi dívkami z Čech našel společnici a oženil se s ní. Pokud by jste se chtěli stát chotí prince Louise a princeznou českou, vyplňte prosím přiloženou přihlášku a doručte ji zpět na úřad. Z každého kraje budou vybrány dvě ženy. Účastnice budou po celou dobu ubytovány v nádherném zámku nedaleko Prahy. Rodiny všech účastnic budou štědře odměněny. "Máma schválně zdůraznila poslední slova. Zakoupena jsem očima a nechala ji číst dál. Princ si vybíral svou ženu z lidu nejspíš proto aby nám ukázali,že Česko vzniklo prakticky z ničeho. Nic z toho mě nelákalo. A představa, že bych vstoupila do televizní soutěže, při které celá země sleduje, jak si ten nafoukaný strašpytel vybírá z řady holek tu nejúžasnější a nejpovrchnější, aby jen mlčky stála vedle něj.
"A princ by si samozřejmě vybral Elen! Je totiž nejkrásnější že všech,"rozplývala se máma.
" Prosím tě mami. Vždyť jsem tuctová."
"To teda nejsi!" vykřikla Darsy. "Koukni se jak vypadáš," a podala mi zrcadlo.

"Jsi krásná a já taky!" ze široka jsem se na ní usmála.
"Gemmo, co si myslíš ty? Podle tebe jsem hezká?" zeptala jsem se.
"Jsi moc krásná, až budu velká chci být krásná jako ty."
"Děkuji sestřičko." "Mami když jsem tak pohledná, proč o mě kluci nemají zájem?"
"Ale oni mají zájem, jenže já je vždycky odeženu. Moje holky jsou příliš hezké na to, aby se vdaly za nějakého Pátého. Kenna si vzala Čtvrtého a vsadím se, že ty se můžeš dostat ještě výš." Nato se máma napila čaje. "Jmenuje se James. Přestaň mu říkat číslem. A odkdy za mnou ti kluci chodí?"
"Už nějakou dobu, třeba včera se tady stavoval syn od pekaře Niall."
"Myslíš toho malého bkonďáka?"
"Jo toho myslím, teď někdy byl v novinách měla bych tady mít jeho fotku, " podala mi výstřižek z novin.

"No neříkej, že není pěkný?"
" Jo to je, ale vypadá tak na osmnáct a mě je dvacet mami."

"Buď rozumná Elen a výplň tu přihlášku," řekla máma.
"Mami. I kdybych chtěla být královna, což rozhodně nechci, z provincie se tam hlásí tisícovky dalších holek. Tisícovky. A i kdybych nějakým zázrakem prošla, soutěžit bude dalších 27 dívek a v koketivání budou určitě mnohem lepší, než bych já mohla předstírat. "" Pokud si myslíte, že bych přesto to všechno mohla vyhrát, tak jste směšní, " dokončila jsem.
Matka se odtáhla, pak vstala a nahnula se ke mně přes stůl." Někdo to vyhrát musí, Elen. A ty máš stejnou šanci jako ostatní. " Odhodila svůj ubrousek a zamířila ke dveřím.
Pak jsem šla do kuchyně, abych uklidila. Své jídlo, kterého jsem se téměř ani nedotkla, jsem zabalila do ubrousku a schovala do lednice. S povzdech jsem se vydala do svého pokoje, připravená do postele. Natáhla jsem se na svou proleženou matraci a snažila se utřídit si myšlenky ohledně Selekce. Přemýšlela jsem nad princem. Na fotce , kterou mi ukázala mamka, vypadal velice milé. Ty jeho modré oči a jak měl vypracované tělo. Když nad tím tak přemýšlím, myslím že bych se do něj mohla i zamilovat, ale byli tady dva problémy : 1)koruna - nechci být princezna a známá 2)Zayn - můj přítel, tedy tajný přítel, nesmíme spolu chodit on je Šestý a já Pátá a to nejde.
Přemýšlela jsem dlouho a pak nejspíš usnula.
O půlnoci mi přistál na okno kamínek, prvně jsem nevěděla co to je, ale pak mi to došlo. Zayn. Co nejtišeji jsem se vkradla do kuchyně, kde jsem vzala svůj zbytek od večeře, kus ztvrdlého chleba, jedno jablko a všechno jsem to zabalila. Měla jsem zpoždění a štvalo mě, že se k sobě do pokoje musím vrátit pomalu a tiše, jenže kdybych vyšla dřív, byla bych zase moc nervózní.
Otevřela jsem okno a vyhlédla ven na dvorek. Z měsíce byl vidět jenom srpek, takže jsem oči musela nechat přivyknout tmě, než jsem vyrazila. Stromový domek vzadu na trávníku nebyl skoro vidět. Když jsme byli menší, Kota uvazoval na větvě prostěradla, aby to vypadalo jako loď. Brácha byl vždycky kapitán a já jeho první plavčík.
Rozhlédla jsem se. Ve všech sousedních domech bylo zhasnuto. Nikdo mě nemohl vidět. Opatrně jsem z okna vylezla. V nejpěknějším pyžamu, co jsem měla, jsem přecupitala trávník. Nemusela jsem se převlékat. Popravdě bylo úplně jedno, co mám na sobě. Schůdky přibité ke stromu jsme zvládla vylézt i s jednou rukou. Jakmile jsem vyšplhala až do budky, kde bylo moje útočiště, poznala jsem, že nejsem sama. V protějším rohu se někdo skrýval ve tmě. Dech se mi zrychlil, nemohla jsem se s tím nic dělat. Položila jsem jídlo na zem a přimhouřila oči. Postava se pohnula a zapálila svíčku. Světla nebylo moc, nikdo v domě by ho neviděl, ale stačilo. Nakonec vetřelec promluvil a na tváři se mu roztáhl úsměv.
"Ahoj krásko."

-1155 slov