Když se to tak vezme, neměla jsem moc času, abych se styděla anebo trápila. Druhý den ráno mě komorné v naprostém klidu oblékly na snídani, takže jsem pochopila, že na ni můžu jít. Další projev Louisovy laskavosti, který jsem nečekala. Dovolil mi poslední jídlo v paláci a také to, abych si naposledy užila skutečnost , že patřím mezi soutěžící. Asi v polovině snídaně sebrala Kriss odvahu, aby se mě zeptala na schůzku s princem.
„Jaké to bylo?" vyzvídala šeptem, protože jinak jsme u jídla ani mluvit nesměly. Přesto se po těch třech slovíčkách našpicovaly u stolu všechny uši, které byly v doslechu. Nadechla jsem se.
„Nepopsatelné." Dívky si vyměnily pohledy. Doufaly, že jim povím víc.
„Jak se choval?" zeptala se Tiny.
„Ehm." Snažila jsem se přijít na ta správná slova. „Vůbec ne tak, jak jsem čekala." Tentokrát se u stolu rozeznělo šuškání.
„To děláš naschvál?" ozvala se nakvašeně Zoe. „Pokud ano, tak je to pěkně hnusné." Zavrtěla jsem hlavou. Jak bych jim to vysvětlila?
„Ne, to jen, že..." S vymýšlením odpovědi jsem si ale nakonec nemusela dělat starosti, protože nás vyrušily podivné zvuky z chodby. Doléhaly k nám nesrozumitelné výkřiky. Za tu krátkou dobu, co jsem v paláci byla, jsem nic tak hlasitého nezaznamenala. Navíc mi to všechno dohromady znělo skoro jako hudba – klapání holínek stráží o podlahu, otevírání a zavírání masivních dveří, vidličky cinkající o talíře. Naprostý chaos. Královské rodině to došlo mnohem dřív než nám.
„Všechny sem do rohu, dámy!" zavelel král Austin a rozběhl se k oknu. Dívky byly zmatené, ale nechtěly odmlouvat, tak se pomalu vydaly směrem k hlavnímu stolu. Král stahoval venkovní roletu, která ovšem nevypadala jako ta klasická, co propouští trochu světla. Tahle byla z kovu a celou místností se rozléhalo její skřípění. Louis i Liam začali stahovat další na okně vedle otce a na dalším okně vedle Louise se do stahování pustila i půvabná a něžná královna. V té chvíli se do síně nahrnuly stráže. Viděla jsem, jak se v chodbě mezi jídelnu a obrovské venkovní dveře staví řada dalších stráží. Ty dveře ven se jim podařilo zavřít na všechny západky a zajistit mřížemi.
„Jsou uvnitř hradeb, Výsosti, ale držíme je zpátky. Dámy by měly odejít, jenže jsme moc blízko u dveří..."
„Rozumím, Marksone," odpověděl král, aniž by ho nechal dokončit větu. Konečně jsem to pochopila. Na území paláce byli rebelové. Čekala jsem, že k tomu dojde. V paláci byla spousta hostů a probíhalo množství příprav. Dřív nebo později musel někdo někde něco opomenout a naše bezpečnost se musela dostat do ohrožení. A přestože do paláce nebyl snadný přístup, Selekce se náramně hodila k útoku. Tuhle podivnou soutěž rebelové jistě nenáviděli stejně jako celé Čechy. Ať už si mysleli, co chtěli, já jsem se nemínila jen tak vzdát. Vyskočila jsem od stolu tak rychle, ať moje židle spadla, a doběhla jsem k nejbližšímu oknu, abych na něm stáhla kovovou roletu. Několik dalších dívek, kterým také došlo, v jakém jsme ohrožení, mě napodobilo. Stáhnout ten železný plát mi moc dlouho netrvalo, horší bylo zatáhnout ho do západky. Zrovna když se mi ho podařilo zajistit, něco zvenčí do něj narazilo. Tak strašně jsem se lekla, že jsem s výkřikem začala klopýtat dozadu, dokud jsem nezakopla o svou překocenou židli a nedopadla na podlahu. Vmžiku se u mě objevil Louis.
„Ublížila sis?" Spěšně jsem se prohlédla. Na boku jsem měla nejspíš modřinu, ale nic horšího, než strach jsem neměla.
„Ne, jsem v pořádku."
„Všichni do rohu. Honem!" nařídil, když mi pomáhal na nohy. Pak oběhl celou síň, aby popohnal dívky, které strachem zamrzly na místě, a odvedl je k zadní stěně místnosti. Také jsem doběhla do zadního rohu, kde se už v hloučku tísnily ostatní účastnice. Některé plakaly, jiné jen v šoku nepřítomně zíraly do prázdna. Tiny omdlela. Klid nám dodával jen pohled na krále Austina, který dychtivě mluvil ke stráži u stěny akorát tak hlasitě, abychom nic neslyšely. Jednou rukou pevně objímal královnu, která stála vedle něj, mlčky a hrdě. Kolik útoků už asi zažila? Ve zprávách nám o nich vyprávěli několikrát do roka. Musela mít nervy z oceli. Šance na přežití se pro ni... pro jejího muže... a pro jejich děti neustále zmenšovala. Bylo jasné, že jednou se rebelům podaří trefit správný čas a správné místo, aby dosáhli svého. Přesto stála s bradou zvednutou a tvářila se neuvěřitelně klidně. Prohlédla jsem si dívky kolem sebe. Je některá z nich dostatečně silná na to stát se královnou? Tiny ležela stále v bezvědomí v něčí náruči. Celesta a Bariel si povídaly, ale poznala jsem, že Celesta klid pouze předstírá. Nicméně na rozdíl od ostatních zvládala své city držet pod kontrolou. Některé dívky byly skoro hysterické, fňukaly na kolenou. Jiné kritickou situaci úplně vytěsnily z mysli, zablokovaly se a s prázdným výrazem v obličeji si jen mnuly dlaně a čekaly, až to skončí. Marlee trochu plakala, ale jako úplná troska zase nevypadala. Vzala jsem ji za ruku a vytáhla na nohy.
ČTEŠ
Selekce ✔️
Romance*Když nám ten dopis přišel do schránky, máma byla radostí bez sebe. Byla přesvědčená, že se tím všechny problémy vyřeší. Její plán měl jediný háček, a to mě.* -Je to předělaný příběh Selekce -V příběhu se vyskytují kluci z ONE DIRECTION. -Tento pří...
