Selekce ✔️

Kapitola 21

Ráno mě neprobudilo ani šustění komorných, které vešly dovnitř, ani napouštění vany, ale světlo, které se do komnaty dostalo oknem, když Vali pomalu roztáhla bohaté, zdobené závěsy. Broukala si jakousi písničku a při práci vypadala nanejvýš spokojeně. Ještě se mi nechtělo vylézt z postele. Dlouho mi trvalo, než jsem v noci trochu vychladla, a ještě déle jsem se uklidňovala po tom, co mi došlo, jaké může mít rozhovor v zahradě následky. Rozhodla jsem se, že pokud dostanu příležitost, Maxonovi se omluvím. Byl by ale zázrak, kdyby mi to vůbec dovolil. „Slečno, jste vzhůru?"

„Neeeee!" zaúpěla jsem do polštáře. Ani zdaleka jsem se nevyspala dost a v posteli bylo příliš příjemně. Jenže Vali, Mary a Lucy se mému hudrování tak smály, že jsem se musela smát s nimi, načež jsem se začala hrabat na nohy. S těmihle děvčaty jsem si nakonec v celém paláci mohla rozumět nejlíp. Zajímalo mě, jestli se se mnou můžou trochu přátelit, nebo jim protokol znemožňuje třeba i to, aby si se mnou jen vypily šálek čaje. Ačkoli jsem se narodila jako Pátá, účast v soutěži mě povýšila na Třetí. Jelikož to byly služebné, musely být Šesté. Pro mě v tom problém nebyl. S Šestými jsem si užila už spoustu legrace. Pomalu jsem se přesunula do ohromné koupelny, kde se mezi kachličkami a sklem rozléhal každý můj krok. V jednom z dlou-hých zrcadel jsem si všimla, jak si Lucy prohlíží špinavé skvrny na mé noční košili. Pak je zachytily i Valiny bystré oči. Nakonec i Maryny. Žádná z nich se naštěstí na nic nevyptávala. Den předtím mi jejich otázky připadaly vyloženě šťouravé, ale mýlila jsem se. Jednoduše si dělaly starosti o moje pohodlí. Nicméně ptát se na to, proč jsem v noci opustila svou komnatu, natož palác, by pro všechny bylo jen nepříjemné. Jenom mi košili beze slova svlékly a dovedly mě k vaně. Nebyla jsem zvyklá ukazovat se před někým nahá, dokonce ani před mámou nebo Darsy, ale v komnatě nebyla jaksi jiná možnost.

Ta tři děvčata mě měla oblékat po celou dobu, co jsem měla v paláci zůstat, takže jsem to až do svého odjezdu musela vydržet. Napadlo mě, co s nimi asi bude, až odejdu. Že by je přidělili k ji-ným dívkám, které by v pokračování soutěže potřebovaly další a další péči? Nebo měly v paláci jiné zaměstnání a k soutěžícím je poslaly pouze dočasně? Asi by vyznělo hloupě, kdybych se zeptala, co obvykle dělají, nebo naznačila, že brzy odejdu, a proto jsem byla zticha. Po koupeli mi Vali vysušila vlasy a sepnula je stužkami, které jsem si přivezla z domu. Ty byly modré a náhodou se skvěle hodily k modrým šatům, co pro mě komorné ušily, tak jsem si oblékla právě ty.

Mary se mi postarala o líčení, stejně jemné jako předchozí den, a Lucy mi natřela paže a nohy tělovým mlékem. Šperků jsem měla na výběr celou řadu, namísto toho jsem komorné poprosila o svou krabičku. Měla jsem v ní drobný řetízek s ptáčkem od táty. Byl stříbrný, takţe mi pasoval ke jmenovce. Z královské sbírky jsem si nakonec vybrala náušnice, ale jen docela malinké.

Když si mě Vali, Mary a Lucy na závěr prohlédly, výsledek je potěšil. Jejich úsměvy jsem vzala jako znamení, že jsem k snídani dostatečně upravená. Ještě před odchodem se mi uklonily a po-přály mi hodně štěstí. Lucy se zase úplně třásly ruce. Zamířila jsem do foyer, kde jsme se všechny setkaly den předtím. Dorazila jsem jako první, tak jsem se posadila na malou pohovku, abych počkala na ostatní. Postupně se začaly trousit a já si okamžitě všimla, jak moc si na sobě daly záležet. Každá dívka vypadala naprosto úchvatně. Některé měly vlasy vyčesané do spletitých drdolů, jiné zase zdobně nakroucené. Byly velmi pečlivě nalíčené a šaty měly dokonale nažehlené. Navíc ostatní si na sebe vzaly i něco třpytivého. Viděla jsem dvě dívky, které do foyer vstoupily velmi podobně oblečené, a když si toho všimly, otočily se na podpatku a šly se převléknout. Každá chtěla vyčnívat a každá se o to pokusila jinak. Já vlastně také. Všechny ostatní se vyšňořily jako První, zatímco já jsem vypadala stále jako Pátá, akorát v hezkých šatech. Myslela jsem, že mi moje vlastní úprava trvala celkem dlouho, ale ostatním zabrala mnohem, mnohem víc času. Když pro nás přišla Silvia, aby nás odvedla, pořád jsme čekaly na Celestu a Tiny. Věrná svému jménu, Tiny byla skutečně tak drobná, že její šaty se musely ještě ráno zúžit. Jakmile jsme se konečně shromáždily všechny, vydaly jsme se ke schodišti.

Na stěně poblíž něj viselo zrcadlo v pozlaceném rámu a jedna po druhé jsme se v něm naposledy zkontrolovaly. Zahlédla jsem se v něm jen letmo vedle Marlee a Tiny. Byla jsem rozhodně nejobyčejnější. Malinko mě utěšilo alespoň to, že jsem pořád vypadala jako já. Když jsme sešly schody, myslely jsme, že nás Silvia doprovodí do jídelny, abychom se najedly. Namísto toho nás dovedla do Velkého sálu, kde byly připravené oddělené stoly s židlemi a na nich talíře, sklenice a stříbrný příbor. Jídlo ovšem chybělo a nebyla tam cítit ani jeho vůně. V protějším rohu byl přichystaný intimní koutek s pohovkami. V místnosti bylo několik kameramanů a ti ihned začali natáčet náš příchod. Postupně jsme v řadě vešly dovnitř a rozesadily se, kam jsme chtěly, protože místa u stolů nebyla označená jmenovkami. Marlee se posadila přede mě a Ashley po mé pravici. Na ostatní jsem se ani nepodívala. Zdálo se, že víceméně každá z dívek si našla alespoň jednu spojenkyni, což pro mě byla Marlee. Ashley si sice vybrala místo vedle mě, takže o mou společnost nejspíš stála, nicméně stejně nepromluvila. Možná byla naštvaná kvůli zprávám z předchozího dne. Na druhou stranu, takhle tichá byla už od samého začátku. Tře-ba měla takovou povahu. Nakonec jsem se rozhodla, ţe se na ni přece jenom obrátím, protože přinejhorším by mi prostě jen neodpověděla. „Moc ti to sluší, Ashley." „Ó děkuju," řekla tiše. Obě jsme se ujistily, že jsou kamery v dostatečné vzdálenosti od nás. Ne že bychom mluvily o něčem vyloženě soukromém, ale kdo by je chtěl pořád kolem sebe?

„Není to úžasné, že můžeme nosit všechny tyhle šperky?

Ty žádné nemáš?

„Ehm, na mě jsou moc těžké. Vzala jsem si jen něco lehčího."

„Těžké?! Já mám na hlavě snad deset kilo, ale nemůžu toho nevyužít. Kdoví, jak dlouho tu vůbec zůstaneme?" To mě pobavilo, protože Ashley se od začátku zdála dost sebevědomá. Se svým vzhledem a vystupováním byla rozhodně prvotřídní materiál na princeznu. Přišlo mi divné, že by o sobě pochybovala.

„Ty snad nevěříš, že vyhraješ?" zeptala jsem se.

„Jasně že věřím," zašeptala. „Ale bylo by neslušné to říkat." Mrkla na mě a já se rozhihňala. Další chyba. Můj smích přilákal pozornost Silvie, která právě vstupovala do dveří. „Ale no tak. Dáma hlas nikdy nezvedá, pouze jemně šeptá." Vtom veškeré šuškání v sále ustalo. Lekla jsem se, jestli můj trapas nebo můj zrudlý obličej nezachytily kamery.

„Ještě jednou dobré ráno, dámy. Doufám, že jste si první noc v paláci příjemně odpočinuly, protože nás čeká spousta práce. Dnes vás začnu školit ohledně vhodného chování a protokolu, což je dlouhý proces, který potrvá po celou dobu vašeho pobytu. Vezměte, prosím, na vědomí, že se ode mě královská rodina dozví o jakémkoli vašem pochybení. Vím, že to zní drsně, ovšem tuhle soutěž nemůžete brát na lehkou váhu. V této místnosti se nachází budoucí řeská princezna. Stát se jí není jednoduché. Ať už pocházíte z jakékoli kasty, všechny se musíte velmi snažit, abyste se zdokonalily. Od nuly se začnete učit, jak být dámou. A dnes ráno dostanete první lekci. Stolování je velmi důležité, a než budete moct jíst před královskou rodinou, musíte znát jistá pravidla etikety. Čím dřív si lekci projdeme, tím dřív se budete moct nasnídat. Takže vás prosím o maximální pozornost." Silvia například vysvětlila, že u stolu nám budou servírovat zprava, jaká sklenička je určená pro jaký nápoj, a že pečivo si nikdy nesmíme brát rukama. Jedině kleštičkami. Pokud jste zrovna nepotřebovaly používat ruce, ty měly spočívat ve vašem klíně, na kterém byl vždy rozložený ubrousek. Promluvit jsme mohly jedině v případě, že nás k tomu někdo vyzval. Mohly jsme se sice bavit se svými spolustolovníky, ovšem jen velmi tiše tak, jak se v paláci slušelo. Při téhle poznámce si mě Silvia přísně změřila, jako by mě naposledy varovala. Zatímco elegantním tónem pokračovala ve svém výkladu, mně začalo kručet v břiše. Doma jsme moc jídla neměli, ale byla jsem zvyklá dostávat ho pravidelně třikrát denně. Potřebovala jsem se najíst. Z hladu jsem byla už celá nabručená, když se ozvalo zaťukání na dveře. Stráže se rozestoupily a do sálu vešel princ Louis. 

-1426 slov