Na zvuk budíku jsem vstala a po ranní rutině jsem vyrazila do školy.
Po cestě jsem Jakea nepotkala... Jako nedivím se jo, ale bylo by to pro mě docela lehčí, že bych ho nemusela hledat..
Vešla jsem do školy a v mé třídě si vybalila věci.
Dneska jsme měli volnější hodiny, než normálně, takže to bylo docela vyhovující.
Po prvé zazvonilo a já jsem sebrala odvahu jít k Jakeovi do třídy, abych si s ním mohla promluvit.
Zaklepala jsem na jeho třídu a všichni se na mě otočili, ale obličej Jakea jsem nikde neviděla.
"Ahoj, koho hledáš?" zeptala se mě jedna docela hezká holka. "Jakea." odpověděla jsem jednoslovně. "Ten tu dneska není." odpověděla mi a já si hluboce povzdychla.
Takže nešel do školy, jenom kvůli tomuhle? Nebo mu fakt něco je? Achjo, a to jsem sebrala všechnu odvahu, kterou jsem za celý život měla...
Vrátila jsem se smutně do třídy a holky se hned vyptávali, co se stalo.
Neřekla jsem jim to. Místo toho jsem řekla, že jsem vrazila do učitele, já vím, hodně blbá výmluva, ale v tom spěchu nic lepšího nevymyslíte..
Každou přestávku jsem se přesto procházela po škole, jestli mi náhodou ta holka nelhala, ale stejně jsem Jakea neviděla a byla z toho docela na dně..
Přece jen mě ten kluk 2x zachránil, řekl mi jeho bolestivou minulost a byl na mě milý... A já to celý pokazila svojí debilní hrdostí..
"Slečno Isabel, mohla byste se ke mně stavit do kabinetu?" usmála se na mě přijemně jedna učitelka.
"Samozřejmě." přikývla jsem a následovala jsem ji. V kabinetu, kromě nás, nikdo nebyl, byli jsme tam pouze my dvě.
"Někde jsem se doslechla, že bereš drogy, je to pravda? Taky prý často o víkendech piješ, ale moc tomu nevěřím, mohla bys mi o tom něco říct?"
Cože to teď řekla? Říká to fakt mně? Má tu správnou?
"Co prosím?" vydala jsem ze sebe..
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Omlouvám se za pozdní díl, spala jsem :D a omlouvám se za zítřejší nevydaný díl, jelikož opět jedu pryč, takže zase až v neděli :/ Zatím Bye, Bye
