I když ten kluk přišel na tolik důkazů, Jake měl hlavu v dlaních a zběsile se mu třepali ruce.
"Bossi?" zeptal se ho ten kluk.
"kv-li -ně." nešlo Jakeovi rozumět.
"Zabili ho kvůli mně." bouchl Jake strašnou ránou do stolu, čímž ho rozbil.
"Kvůli mně, kvůli mně." začal rozbíjet všechno na okolo a do všeho mlátit, ostatní členové se mu jen tak, tak vyhýbali.
"Bossi, uklidněte se." uklidňovali ho, ale on byl jak smyslů zbavený.
Bouchal a kopal do všeho, jak kdyby ho právě posedl démon, což si myslím, že nebyla ani tak daleko.
"Uklidni se!" dala jsem mu silnou facku, až mu tam zůstal červený otisk.
"To stačí, děsíš mě." vynadala jsem mu, ale on měl pořád stisknutý pěsti a vypadal, že každou chvíli někoho zabije.
"Říkala jsem uklidni se!" dala jsem mu druhou a on z toho byl docela v šoku a nějak zapomněl na tu agresi.
"Tak." přikývla jsem.
"Půjdu na chvíli na čerstvý vzduch." odsekl, uklidnil se a odešel ven.
"Já se tak bála." oddychla jsem si.
"Uklidnit ho, mezitím, co má vztek je něco, holka." řekl mi jeden kluk.
"Já jsem taky nevěděla, že ho uklidním." řekla jsem naprosto vážně a trošku vyklepaně.
"Ale dát Bossovi dvě facky najednou je docela odvážný." řekl ten kluk, co přinesl ty informace.
"Po prvé jsem někomu dala facku, ale fakt mě teď brní ruka." koukla jsem se na svou červenou ruku a ostatní se začali smát.
Jo, haha, fakt vtipný...
"No, asi bych měla jít za ním." řekla jsem a oni přikývli.
Vyšla jsem z toho domu a vydala se směrem do té černé uličky, kde jsem byla málem znásilněná.
"Věděla jsem, že budeš tady." přisedla jsem si k němu, který měl hlavu ponořenou v kolenech a já mu neviděla do obličeje.
"Kdybych nebyl s ním, nemusel by umřít." řekl hrkavě, aniž bych něco řekla já.
"Kdyby, kdyby, samý kdyby. Peter tě teď určitě sleduje a kroutí hlavou a říká 'Nebreč, takhle se vůdce nechová, radši mě pomsti, to je lepší.' a směje se na tebe." "Uhm." přikývl hned hlavou.
"Nechceš mu to teda splnit a radši poslat do háje toho, kdo ho zabil?" usmála jsem se na něj. "Uhm." přikývl hlavou.
"Vím, že jsi se před ostatními zachoval jako strašný frajer, ale to přede mnou nemusíš." odendala jsem mu ruce z hlavy a koukla na jeho opuchlý oči.
"Nemusíš to v sobě držet." objala jsem ho.
"Děkuju..."
Jeho vztek a najednou proměnil v slzy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
