Část 47 - Oslava

2.1K 100 4
                                    


"Omlouvám se hoši, že jsem vám nevěřil." omluvil se těm dvoum lidem, který z toho ale nevypadali moc nadšeně.

"Můžete klidně odejít." povzdychl si Jake.

"Ne, zůstaneme tu." řekli a Jakea to překvapilo. Koho by ne?

"I když jste nám nevěřil, žijeme, no ne? Kdybychom odešli, život by byl nuda." řekli a Jake se zasmál. 

"Máte recht." uchechtl se.

"Peter zemřel před rokem, a až teď jsem odhalili, že to byl William, který zemřel měsíc na to. Jediná dobrá zpráva je ta, že karma Petera pomstila." povzdychl si poraženě Jake.

"Jsi zklamaný z toho, že jsi nemohl zabít toho, kdo to udělal?" zeptala jsem se ho.

"Trošku." uchechtl se Jake. "Ale je mrtvý... Ne mnou, ale je.. Takže mi to nevadí." dodal.

"Mimochodem, u rodičů přespíme, jede se tam dlouho." oznámila jsem mu.

"A kdy vyjedeme?" zeptal se mě. "V Sobotu ráno a v neděli odpoledně pojedeme zpátky. Cesta autobusem trvá kolem 4 hodin." "Okey." přikývl.

"Slavíme!" vyjekl George. "Co bychom měli?" zeptala jsem se. "Na to, že jsme konečně odhalili toho vraha, který už umřel a na novou přítelkyni Jakea!" vytáhl odnikud šampáňo.

"Slavíme i maličkosti." uchechtl se na mě Jake. "Vidím." pousmála jsem se.

Dobře.. Trochu jsem se opila.. Trošičku..

Hodně. Fakt moc.

Je sice pravda, že vůbec nepiju, nikdy jsem nepila a ani jsem nad tím nepřemýšlela, ale nečekala jsem, že se opiju ihned po dvou sklenkách.

"Isabel, ty dvě by ti asi stačili." uchechtl se Jake a vzal mi skleničku.

"Ne!" vyjekla jsem na něj a začala se s ním rvát.

"Je na čase jít domů, Isabel." začal mi oblékat bundu a já se mu vzpírala, zatímco se všichni členové gangu smáli.

"Držte huby." koukl se na ně naštvaně Jake a oni lusknutím prstů sklapli.

"Nechci bundu!" vyjekla jsem na něj. "Budeš muset." rval mi tam ruce, ale já se pořád a pořád vzpírala.

Nakonec mě tam tak nějak dostal a vzal si mě násilím na záda.

"Příště ji dejte džus." řekl těm členům, který zadržovali smích, jinak by pukli smíchem.

Už si nepamatuji, jak jsem se dostala domů, ale vzbudila jsem se v posteli ráno na zvuk budíku. Díky bože, že nemám kocovinu..

Udělala jsem si drdol a šla jsem si udělat čaj. Připravila jsem se do školy a vyrazila s úsměvem na tváři, protože jsem rovnou potkala holky, jelikož jsem šla později.

 Připravila jsem se do školy a vyrazila s úsměvem na tváři, protože jsem rovnou potkala holky, jelikož jsem šla později

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.


Tak druhý díl, doufám, že jste si je oba užili :3 Zatím Bye, Bye

Hra na milenceWhere stories live. Discover now