Hra na milence

Část 43 - Špatná zpráva

"Co?" vyjekla jsem na ní.

"Měla jsem podobnou reakci." povzdychla si Sasha.

"Co, ale to je blbý, co budeš dělat?" "Vím, že je to blbý.. Ale na vztah na dálku nejsem.." řekla se slzami na krajíčku.

"Achjo, Sasho. To je mi strašně líto." vstala jsem a objala jí. 

"Rozešla jsem se s ním.." řekla mi smutně do ramene.

"Aha." přikývla jsem. "Nelituju toho." "To je dobře." "Bylo by to horší bez toho." "To bylo." přikyvovala jsem ji na to a ona si otřela slzy.

"Už dobrý, děkuju, že jsi si mě poslechla." usmála se na mě.

"Ty mi pomůžeš vždycky a vždycky si mě vyslechneš, teď je řada na mě." usmála jsem se na ní.

Sasha mě objala a do sedmi si tam o tom povídali.

S tím klukem byla už rok, z čehož mi taky bylo docela smutno. Představa, že by se Jake stěhoval, bych asi neudýchala..

"Tak, já musím jít." vstala jsem. "Půjdu taky." dopila Sasha kafe  šli jsme spolu na zastávku, kde jsme se spolu rozloučili.

"Zítra zase půjdeme do kavárny?" zeptala se mě s úsměvem.

"Promiň Sasho, zítra zase půjdu s Jakem, je potom docela otrávený z toho, že s ním vůbec nejsem."povzdychla jsem si.

"To je dobrý." mávla Sasha rukou a šla na metro.

Já si počkala na autobus a jela ním, ale Jakea jsem nepotkala. Možná už jel dříve..

Došla jsem na intro a po sprše si zalezla do postele.

Když už jsem pomalu usínala, slyšela jsem nějaký bouchání.

Když jsem vstala na nohy, všimla jsem si, že to jde z venku.

Otevřela jsem okno, kde stál Jake a házel mi do okna kamínky.

Bylo už půl jedenáctý a on pořád nepřišel..

"Co je?" zasykla jsem na něj tiše.

"Už mi zavřeli." řekl zmrzle Jake.

"Aspoň se naučíš, že máš chodit dříve." odfrkla jsem si.

"Promiň, řešili jsme vraha Petera." řekl s psíma očima a já si hluboce povzdechla.

"Chceš spát u mně, co?" "Uhm." přikývl s úsměvem.

"Nechceš poprosit nějakýho kluka třeba?" naklonila jsem hlavu.

"Nejsem tu s nikým nějaký velký kámoš." odsekl mi.

"Tak polez." povzdychla jsem si a Jake vylezl po stromě vedle a skočil mi do pokoje.

"Dobrou." spadla jsem opět na postel, protože jsem byla unavená.

"Děkuju." uchechtl se, zavřel okno a stál tam.

"Je to malá postel." zasykla jsem, ale on nic neříkal.

"Tak jo." prokulila jsme oči a on si lehl vedle mě.

"Ani se mě nedotkni." varovala jsem ho a on přikývl, ale nějak jsme se ve spánku trochu pohnuli..

Užijte si Vánoce lidi, hlavně je stravte s rodinou, to je na tom to nejdůležitější :3 Zatím Bye, Bye