Láska je sestrou smrti III. ✔

|UŽ NEVÍM, CO VLASTNĚ CHCI|

/20.12. 2015/

Iris nemohla ani jíst. Pozorovala mlčky, jak její přátelé oslavují jejich úspěchy a občas se i pousmála. Pravdou ovšem bylo, že se děsila reality, co ji za tři měsíce čeká. Jak je sakra možná, že ze všech lidí z Bradavic vyberou zrovna ji a Killiana v jednu na tu samou dobu? Měla pocit, že je ředitelce McGonagallové pro smích.

,,No tak, Iris," pobídl ji Fabian. ,,Raduj se s námi! Dokonce jsme si i přisedli k Havraspárskému stolu, tak se s námi raduj."

,,Co je to s tebou?" nechápal Teddy Lupin. ,,Tlacháš o tom jakou dobu a když se ti konečně tvůj sen splní, chováš se takhle."

,,Jde o jeho?" vycítila intuitivně Vicky a kývla směrem k zmijozelskému stolu. Iris trochu obživla, bohužel napětím. Pravda byla, že o Killianově a jejím momentu věděla jen Vicky a ti dva slídilové si toho všimli.

,,Moment, rozčiluje tě, že s tebou jede ten had?" povzdechl si Fabian Prewett a pokusil se jí povzbudit. ,,Neboj, já jedu s tou vochechulí Simone Lewisovou."

,,No, ani mě nerozčiluje tak fakt, že se mnou jede někdo, kdo chodí do Zmijozelu," šlo to z ní jako z chlupaté deky a její blonďatá kamarádka pochopila, že pravděpodobně bude radši, když to někdo řekne za ni.

,,Líbala se s ním," vylila to horké kakao a Iris s sebou škubla. Nedokázala nic jiného než sledovat výrazy svých dvou přátel mužského pohlaví, kteří vykazovali hodně nepochopení.

,,Kdo líbal koho?" zeptal se zhnuseně Teddy.

,,Wow, ty jedeš, Blacková," protáhl uznale Fab. ,,A v čem je tedy problém, když spolu chodí.. aha, vy nechodíte."

,,No právě," postěžovala si černovláska. ,,A problém je, že já se mu vyhýbám a on se očividně také chová, jako by se nic nestalo. Neustále chodí se svou Valentinou a já s ním budu muset strávit pobyt a stáž v New Orleans!"

,,Jen klid," pokusil se zachovat soucitně mladý Lupin a s otevřenou pusou se snažil vymyslet důvod, kterým by ji utěšil. ,,Pořád bys tam mohla jet s.."

,,Hm, co máš teď?" povzdechla si Iris. ,,Vidíte, nikdo horší se mnou jet nemohl. Takže to skončí tak, že si stáž vůbec neužiju, protože budu poslouchat, jak si bude neustále s Tinou telefonovat a budu se zamykat v koupelně, aby mi tam náhodou nevlezl."

,,Merline, díky bohu za to, že jsem gay," ulevilo se Fabianovi, při čemž si ode všech vysloužil vražedný pohled. ,,Promiň, Iri. Myslím, že by sis s ním měla promluvit. Vyjasnit si, jak to bude a jak to nebude. A zařídit si to tak, aby buď z vás byl pár nebo přátele - osobně jsem více pro ty přátele."

,,Mě se s ním tak nechce mluvit," stěžovala si Blacková, ,,radši bych si promluvila už i s nějakým vrahem než s takovým omezencem."

,,Se kterým se líbala," utrousil Teddy zhnuseně a také si vysloužil vražedný pohled, ,,jen konstatuji fakta."

,,Pojďme se soustředit na ty pozitivní věci, ano?" zachránila situaci Victoire. ,,My s Teddym jedem na Island, Fab do Tokia a ty, Iris, do New Orleans. Takže přestaň brblat o něčem, co vlastně není ani podstatné, protože si všichni plníme naše sny."

,,Zavolám mámě," rozhodla se Iris a zvedla se od stolu. Nikdo nic neříkal, jen na ni se soucitem dívali. ,,Ta vždycky ví co dělat, když jde o kluky."

V tu chvíli se černovlasá dívka soustředila jen na jeden bod - na východ konkrétně. Neřešila pohledy, které schytávala a pokoušela se sama přesvědčit, že si určitě myslí, že jde na záchod. Ovšem, tak to nebylo. Ona se neplánovala na tuhle večeři vrátit. Vlastně plánovala celý večer protelefonovat se svou matkou a doufat, že jí pochopí a dá jí nějakou užitečnou radu do života.

Cítila hluk. Nebylo to snad kvůli tomu šumu konverzace, kterou tvořili studenti. Slyšela hluk svých myšlenek, které jí nadávaly. Měla v hlavě bordel, to se nedalo popřít. Opustila Velkou síň a ucítila úlevu. Měla pocit, že se jí trochu točí hlava, proto se posadila na nedalekou lavičku, kterou spatřila. 

Zírala na podlahu, zavřela oči a pokusila se utřídit si myšlenky. Většinu svého života dokázala udržet své myšlenky na uzdě, nikdy se jí nic takového nestalo. Vždycky naprosto přesně věděla, co od svého života očekává a své životní hodnoty měla perfektně dobře nastavené. Teď tomu ovšem tak nebylo. 

Killian Flint seděl u svého zmijozelského stolu a nedokázal nic jiného než přemýšlet. Na jednu stranu se mu ulevilo, že konečně bude jeho otec - Marcus Flint - spokojený, na tu druhou netušil, co se to s jeho životem děje. Nějak už i přestal vnímat řeči, které vedly jeho přátelé a spíše se zaposlouchal do hlasu, který slyšel z druhé strany.

,,Leo, musím tam jít," zaslechl starostlivý hlas Madeline Blackové, která už byla očividně jednou nohou venku. ,,Moje sestra neodchází od večeří, protože si myslí, že je to neslušné."

,,Jasný, tak běž," pobídl svou nejlepší kamarádku Leo Nott a sledoval, jak se odsud Maddy vytrácí. V tu chvíli Killian nejednal racionálně ani o svých nepřemýšlel. Jenom už vnímal, že se iniciativně zvedl a mířil za sestrou Iris. 

Zaslechl dokonce i hlas své přítelkyně, ale nereagoval. Srdce mu bušilo, poznal, že se bojí. Ta věta Madeline Blackové mu zněla v uších. Nechápal to. Záleží mu na ní? Co se to s ním děje? Když opustil Velkou síň, zaslechl, jak spolu tyto dvě sestry mluví. 

,,Děje se něco, Iris?" zajímala se empaticky Madeline a její starší sestra jen nechápavě zírala do podlahy. ,,Myslela jsem, že budeš mít radost, když tě vybrali."

,,Já mám," vydechla černovláska, nevědomky, že jejich rozhovor není soukromý. ,,Jenom mám takový zvláštní pocit, že už ani nevím, co vlastně chci."

,,To je v pořádku," usmála se na ni Maddy. ,,Je ti sedmnáct, ségra, nikoliv čtyřicet. Nemusíš ani zdaleka mít páru o tom, co od života očekáváš. A třeba ti to ta stáž ukáže."

,,Jsi tak strašně moc chytrá, Mads," složila jí kompliment a obejmula svojí starší sestru. Nejdříve měla zavřené oči, jenže potom je otevřela a spatřila Killiana, jak je opřený o zeď a na obě se dívá. ,,Hele, co kdyby ses vrátila na večeři, ať pak nemáš v noci hlad?"

Když ji mladší sestra pustila pochopila, o co tady kráčí a neměla námitek. ,,Hlavně, abys neměla hlad ty," popíchla ji Madeline a zaplula zpátky do Velké síně. Zbyli tu jen ti dva a ani jeden neměl páru, kdo by měl začít.

,,Nechceš tam jet se mnou, že?" začal Killian a ona zakroutila hlavou.

,,Ne, takhle to ne-"

,,Nemusíš lhát, Iris," pověděl jí s lehkým úšklebkem. ,,Rozumím tomu, že ti ta stáž nepřijde příjemná z důvodu té naší chvilky. Bylo mi jasné, že by to nebylo tím, že bych se ti hnusil."

,,Tu aroganci, prosím, vynech," sjela ho káravým pohledem, protože přesně to od něj slyšet nemohla. ,,Víš, že tohle na tobě nemám ráda."

,,Stojím si za tím, že tomu tak není," prohlásil a udělal několik kroků směrem k ní. ,,Nebudeme se hádat o tom, kdo koho políbil první, ale pojďme se bavit o tom, že jsme si ty polibky opláceli, tudíž se nám to líbilo."

***

Tak a máme tu další kapitolu! Jakpak se vám líbila? Všechny názory pište do komentářů!

Každopádně, dneska slavím jednu velmi důležitou část mě - i mého Wattpadu. Dneska jsou to totiž přesně dva roky od doby, kdy jsem vydala Some faulting girl I.

Už jsem dávala IG story, dokonce jsem o tom i tweetovala, ale já to prostě musím říct i tady; jsem neskutečně ráda, že jsem něco takového napsala. ❤

Takže pokud jste ještě Sfg nečetli, vzhůru do toho!

☕Sharie