Láska je sestrou smrti III. ✔

|JAK JI DOKÁŽE ZKROTIT?|

/25.3. 2016/

Letadlo opustilo pevnou zemi a vyrazilo směrem na východ. A v tomhle letadle seděla nejen spousta mudlů, ale také Iris Blacková a Killian Flint. Nikdo nevěděl, zda to bylo tím pozměněným tlakem, ale atmosféra mezi těma dvěma by se dala krájet.

,,Takže jsi odnesl ten dopis?" zeptala se Iris, aby zaplnila tu prázdné ticho, které tu panovalo. Killian se na ni podíval a reagoval velmi pohotově.

,,Jasně, určitě ho dostal," zalhal velmi přesvědčivě a ona pokývala děkovně hlavou. Zpětně měl pochybnosti, zda se zachoval správně a tak, jak by si Iris přála. Co to mele? Samozřejmě, že se nezachoval správně, alespoň ne pro dobro Williama a mohl také s jistotou říct, že Iris by se jeho dopis nelíbil.

Ale zároveň měl pocit, že se rozhodl správně jako někdo, kdo koná osud a karmu. Byl si jistý, že tohle přesně bylo to, co se mělo stát. Chránil tím Iris i jejich vztah, který se Killian pokoušel budovat, i když si zdaleka nebyl jistý, zda začíná nejlíp - a to lží.

Odkašlal se a s odvahou se zeptal: ,,No, takže jak na tom teď jsme?"

Iris vytřeštila oči, ale snažila se to zakrýt a obrátila se na něj, aby to nevypadalo, že se vyhýbá odpovědi. Nevěděla, co říct, protože se nevyznala v sobě, natož v těchto dvou. ,,No," začala opatrně, protože nechtěla říct něco špatně, ,,líbíš se mi, ale-"

,,Ale," zopakoval Killian s povzdechnutím. ,,Vždycky tam nějaké je, co?"

,,Ne, prosím, takhle to neber," snažila se mu tuhle myšlenku vytřást z hlavy. ,,Ale prostě teď začíná duben a buďme stoprocentně upřímní, OVCE je za dveřmi. A já vážně chci mít těch sto procent a být na špičce ročníku."

,,Ale prosím tě," zaklonil hlavu a převrátil oči. ,,Teď z tebe mluví Havraspár. Ale já vím, jak moc si chceš prostě užívat."

,,Víš co? Zkusila jsem to v New Orleans a jak to dopadlo, hm?" obořila se nasupeně. ,,Teď prostě budu myslet racionálně, ale hádej co, takhle se dostanu dál."

,,Jo a jak to pomohlo tvé matce? Je nejvyšší soudkyně, ale má dvě dcery - každou s jiným chlapem - a chlapa si udržet nedokáže!" vypadlo z něj naštvaně a poté si uvědomil, co z něj vypadlo. Snažil se ji chytit za ruku, ale ona se mu vysmekla.

,,Jak se opovažuješ," sykla nenávistně, ,,jak se opovažuješ mluvit takhle o mé matce, o mé rodině. Jestli je tohle to, co si o mně myslíš, tak si asi vážně nemáme co říct."

Killiana píchlo u srdce. Jak jí může takhle ubližovat? Proč tohle vlastně říká? Odpověď samozřejmě znal. Chtěl ji jen pro sebe a nedokázal přijmout myšlenku, že by tomu mohlo být jinak. V tuhle chvíli si ovšem vzala sluchátka - připojená k monitoru - na uši a dělala, jakoby Killian neexistoval.

***

Paul Travers se procházel po londýnských ulicích jako svobodný muž. Tedy pravda, vypadal jako obyčejný kouzelník, protože byl pod vlivem mnoholičného lektvaru, ale stejně se cítil dobře. Vždyť se mohl procházet po Londýně, dát si čerstvou kávu a crossaint či jen sedět v parku a číst noviny.

Ovšem on měl jiný cíl. Jestli něco uměl, tak špehovat. A jeho cíl si uměl vždycky dobře zaměřit. Věděl úplně jasně, kdy okolo půjde jeho objekt zájmu, tedy Percy Weasley. Jako případu do mnoholičného lektvaru si totiž nevybral jen tak nějakého kouzelníka, ale blízkého přítele Percyho.

,,Ale, Camerone, jaká náhoda!" zvolal radostně Percy a posadil se vedle Traverse. ,,To už byla doba, co jsme se neviděli, co? Jak se vede?"

,,No skvěle, Percy, přímo skvěle," odvětil Travers s úsměvem. ,,Počasí je krásné, tak jsem si řekl, proč na oběd nezajít ven."

,,Myslíme úplně stejně," zasmál se Percy a posadil se naproti němu. ,,Tak jak se vede? Co Ilone?"

,,Ale znáš to, ženský," odpověděl velmi univerzálně. ,,Honí kariéru a pak si stěžují, že nemáš čas na praní!"

,,Díky bohu, Audrey je ještě doma s devítiletou Molly," mávl rukou Percy.

,,No ano, Molly!" zvolal radostně Paul Travers. ,,Už se těší do Bradavic?"

,,Nemůže se dočkat," vyprávěl Percy. ,,Až bude Molly v prvním ročníku, Lucy bude dodělávat sedmý, takže jí ještě Bradavice hravě ukáže."

,,No a co vlastně Lucy?" dostal téma tam, kam potřeboval. ,,Tuším, že teď dělá NKÚ."

,,Jojo, ten čas letí," zavzdychal sentimentálně zrzavý muž. ,,Zrovna včera jsem jí napsal kontrolní dopis, jestli se učí na zkoušky."

,,Jen ji nech," zašvitořil Paul Travers. ,,Ať si užije Prasinky, pozemky a krásné Skotsko."

,,To ona užívá," odvětil s úsměvem Percy. ,,Šestnáct let, co na to říct. Ještěže je v Bradavicích a nemusím to být já, kdo ji zkrotí."

Paul Travers se usmál se od ucha k uchu a už myslel na to, jak si ji odnese na svůj malý zámeček, kde z ní udělá svou paní domu. Tak rád by teď Percymu řekl, že se vůbec nemusí bát o to, že by ji někdo nedokázal zkrotit. On byl odhodlaný se do takové věci pustit.